Rozmach kolonie nastal v roce 1621, kdy začala působit holandská Západoindická společnost. Jejím cílem sice nebylo osídlování, ale přepadávání a vylupování španělských obchodních lodí v Karibském moři, přesto však založila řadu obchodních a vojenských základen, mezi něž patřila i Fort Orange v ústí Hudsonu. Tato pevnost, založená roku 1624, se stala základem kolonie Nové Nizozemí, kde jako nejproslulejší středisko obchodu s kožešinami a tabákem postupně vyrostl Nový Amsterodam na ostrově Manhattanu…”

V. Fajta

Century II.: Zázraky Východu
Autor Emerson Matsuuchi
V ČR distribuuje Piatnik
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 30–45 minut
Vhodné od 8 let
Jazyková závislost Česká pravidla, bez textu na komponentech
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 131. (rodinné), 782. (celkově)
Mechanismy Modulární herní plán, pohyb po mřížce, sbírání sad, obchodování

První díl plánované trilogie Century, Century I. Cesta koření v naší redakci zaznamenal velmi slušný úspěch. Rychlé partie, prvky budování balíčku i obchodování nám šmakovaly, takže jsem se těšil na druhý příspěvek z pera autora jménem Emerson Matsuuchi. Ten prorazil právě díky prvnímu dílu Century, takže očekávání od dalšího kousku série Century II.: Zázraky Východu byla vysoká.

Oproti předchozímu kořenářskému kusu, kde jsme obhospodařovali svůj stánek s aromatickým zbožím, se tentokráte posuneme směrem k více makro pohledu. Budeme koření vozit na palubě své lodi. Díky tomu v krabici nalezneme (kromě kostiček čtyř druhů koření a misek na ně) dřevěné lodičky, po dvaceti obchodních stanicích pro celkem čtyři hráče a hráčské destičky symbolizující palubu lodi a zásobárnu zmíněných stanic. Společné komponenty potom zastupují (pseudo)šestiúhelníkové (jsou zvláštně vlnkovitě vykrojené) desky, které do sebe hezky zapadají a vytvoří herní plán, po němž se hráči pohybují a na kterém se celá hra odehrává. Kromě toho na nás vykouknou ještě destičky bonusů, jež mohou šikovnější hráči získat, aby si vylepšili svoje herní možnosti.

Century II.: Zázraky Východu nachystáte k partii velmi svižně. Každý si rozebere svoje komponenty a poté jen v podstatě náhodně vytvoříte z destiček herní plán (nejde o úplně volný styl, ale aby vznikla plocha kompaktního tvaru) a hra může začít. Každý hráč ve svém tahu může popojet lodí a pak udělat jednu z vybraných akcí. Na ostrovech může postavit obchodní stanici (podobně jako ve výborném Marcu Polovi). Pokud je první v daném místě, je to zdarma, každý další hráč zde pak staví dráž. Na ostrovech s vlastní obchodní stanicí pak vyměňujete koření v poměru, který umožňuje daná destička. Další varianta je vzít si dvě kostičky základního koření (zázvoru), což se hodí, když hráčův lodní prostor vypadá jak u snědeného krámu. V destinacích umístěných v „rozích“ herního plánu, tedy v přístavech, čekají zmíněné obchodní kontrakty, za jejichž splnění získáte destičku s vítěznými body. Těmito kontrakty je definován i konec partie, jakmile některý z hráčů získá čtyři (ve dvou hráčích pět), dojede se dané kolo a je konec.

Cílem hry je obligátní získávání vítězných bodů, cesta k nim vede právě přes plnění obchodních kontraktů (za konkrétní kombinace koření), ale nejen obchodem živ je hráč v Century II. Při stavění obchodních stanic totiž, pokud jich na herní plán umístíte pět a více, odkrýváte bonusy na vaší destičce, které se vám budou na konci hry hodit. Za každé čtyři obchodní stanice (pokud jsou na ostrovech s různými symboly koření) si také můžete vybrat jeden z bonusů, takže pak pro zbytek hry například dojedete svojí lodí dál nebo si rozšíříte kapacitu nákladního prostoru.

Century II.: Zázraky Východu zdobí především skvěle zvolené a doplňující se mechanismy, které přispívají ke svižnému průběhu partií. Pohyb po krásné mapě je zábavný a přímočarý, stavění stanic dodává nádech budovatelské hry, obchodování a hromadění koření pak potěší všechny materialisty (každý v sobě nějakého má, a kdo to popírá a nežije jako Díogenés v sudu, tak kecá). Díky velmi rychlým tahům a srozumitelnosti všech možností se Century II. dobře vyjímá (podobně jako jeho předchůdce) na stole při rodinném hraní.

Pro náročnější hráče je v nabídce i pár laskomin, které skvěle chutnají a partii okoření. První z nich, propojenost s předchozím dílem, spočívá v použití karet z Cesty koření pro aplikaci nových pravidel (získávání karet, které umožňují sbírat a měnit koření) a akcí (zisk karty a odpočinek – navrácení použitých karet do ruky) do partie Zázraků Východu. Varianta je pro zkušenější hráče a její vysvětlení zabere více času, oplátkou jsou strategičtější a delší partie. Propojení je šikovné a hře přidává na pestrosti a trvanlivosti. Dalšími strategickými prvky jsou nabídka bonusů, se kterými se dá dobře upravit taktika, nebo možnost připlatit si za delší cestu placením kostiček koření na území, přes která cestujete. Stejně tak musíte zaplatit soupeři, se kterým se potkáte na jedné destičce.

Nižší míra interaktivity mezi hráči, kdy si v podstatě pouze konkurují při plnění obchodních kontraktů a ovlivňují cenu za stavbu stanice či připlutí na destičku (a cenu pořizovaných karet při partii s kartami z Cesty koření), není na škodu. Ostatní hráče musíte tak jako tak sledovat, abyste odhadli, kdy partie skončí, a stihli dokončit svoje plány. Menší nevýhodou je také možnost hrát hru pouze ve čtyřech hráčích, což mě nemile překvapilo, protože předchozí díl zabavil až pět obchodníků.

I přes menší nedostatky je jasně vidět, že Matsuuchi (potažmo český Piatnik) našel recept na úspěch a i druhá hra ze série Century si zaslouží naši pozornost. Dokonce bych řekl, že je ještě o chloupek zábavnější než Cesta koření, ale v konečném důsledku záleží na tom, zda máte chuť na karetní budování balíčku, nebo na cestování lodí a stavbu stanic. Pro Zázraky Východu platí, že ať jsem hru hrál s ostřílenými hráči nebo nováčky, všichni se bavili, do 40 minut bylo odehráno a zážitek byl vždy parádní.

VERDIKT
Skvěle svižná a hezky vyvedená hra zabaví všechny příznivce euroher a přes krátkou herní dobu nabízí hluboký zážitek. Navíc, pokud máte první díl, můžete si užít ještě další variantu hry!