Vojtěch, chlapec z našeho světa, se jednoho dne ocitne v tajemné zemi jménem Éterie. Té už několik let vládne tyran Vrahsen. A aby toho nebylo málo, zemi sužuje nedostatek kvalitní pitné vody. Jedinou nadějí pro obyvatele Éterie je bájný pramen Živé vody, kterou ovšem může najít pouze ten, jehož legendy nazývají ‚Hodným‘. Ten pramen údajně dokáže vyléčit jakékoli neduhy. To by Vojtěchovi mohlo pomoct zachránit někoho, kdo je mu velmi blízký…

Alaksej Šein je běloruský spisovatel, který v roce 2014 zvítězil v soutěži literatury faktu „Ex Libris“, pořádané Svazem běloruských spisovatelů. Zabýval se žurnalistikou a veřejnou činností. Sedm kamenů je jeho knižní prvotina.

Sedm kamenů se na první pohled může zdát jako nenáročný příběh pro děti s tisíckrát omílanou zápletkou a plochými postavami. Když však nahlédnete pod povrch tohohle zvláštního románu, zjistíte, že autor se nejspíš snažil zavděčit nejen předpubertálnímu publiku, ale i širšímu okruhu čtenářů. Na svět téhle knihy se totiž dá nahlížet různě. Buď dětskou optikou, která vnímá věci černě nebo bíle, nebo se můžete odvážit přemýšlet o ději v odstínech šedé. Pokud je vám však víc jak třináct let, budete muset počítat s tím, že abyste se dostali k jinému úhlu pohledu, budete se muset prokousat hodně stránkami naivity, klišé a v některých případech i vyložené hlouposti.

Co se týče postav, autor ponechává hodně prostoru pro fantazii. Kupříkladu o protagonistovi Vojtovi se malý čtenář dozví jen to nejdůležitější – že je levák, že přišel o maminku a že má velký strach o svou kamarádku Mirku. Věci jako věk, barva vlasů nebo očí byste však v textu hledali marně. Kromě toho se Vojtěch jako hlavní charakter chová značně apaticky. Všechno, nad čím by normální člověk aspoň udiveně pozdvihl obočí, on přijímá s jakousi chladnou samozřejmostí. Emoce lidsky projevuje jenom ve dvou případech – když vzpomíná na Mirku a když ho v jedné scéně bez jeho vědomí zdrogují. To na něj nevrhá zrovna dobré světlo. Na druhou stranu je obdivuhodné, že za postavy mluví činy, nikoli slova. Vojtěch je odvážný až mladicky zbrklý a má starost o druhé proto, že tak jedná a mluví, ne kvůli tomu, že by ho tak popsal autor. To se u dětských knížek zas tak často nevidí.

Příběh sám o sobě je klasický a zkušenější čtenáře sotva nadchne. Navíc je okořeněný několika peprnými klišé. Jako příklad uvedu plán jedné postavy zajmout velitele s tím, že se potom zbytek armády rozprchne jako kuřata bez hlavy. To je prosím pěkně zažitý omyl. A taky je neprozřetelnost klukovi, kterého zrovna pronásledují vojáci, podstrkovat brožury s tím, ať si to přečte opřený o nedaleký strom. Zaprvé, čtenáře, zvlášť toho mladšího, může sáhodlouhý výklad o historii fiktivní země začít nudit. Kdo by mu měl potom za zlé, že pár stránek psaných kurzívou přeskočí nebo hůř, že knížku úplně odloží? A zadruhé, nebylo by v takové situaci vhodnější mu to ve stručnosti vysvětlit ústně? Kdyby šlo jenom o jednu scénu, nejspíš bych neřekla ani popel, ale takových situací je tam víc, kdy se hrdinové zaobírají dopisy místo toho, aby spolu normálně mluvili z očí do očí.

Největším tahákem knihy tak zůstává její grafická stránka, která je ve všech ohledech skvělá a uchvátí člověka bez ohledu na věk. Řeknu vám, že takhle povedené ilustrace, které by se tak věrně podobaly středověkým malbám, abys s loučí pohledal.

Abych to tedy sečetla, Sedm kamenů je zajímavá četba pro dětské čtenáře, která má v určitých chvílích potenciál zaujmout i osoby věkem protřelejší. Nesmí ale mít přehnaná očekávání.

Vydal: Mytago, 2017

Autor: Alaksej Šein

Přeložila: Světlana Vránová

ISBN: 978-80-87761-27-4

Počet stran: 310 str., váz.