Ztrácí se jaro

– a zde mezi pelyňky

jen lidské kosti

Enomoto Seifu-ni

Rising Sun
Autor Eric M. Lang
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 3–5 hráčů
Časová náročnost 90–120 minut
Vhodné od 14 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 37. (strategické), 55. (celkově)
Mechanismy Ovládání území, pohyb po území, různé schopnosti hráčů, boj, dražba

Eric M. Lang.

Nechám to jméno trochu vyznít. Pokud má deskoherní svět nějakou celebritu, je to právě tento designér. Od svých skromnějších (ale také kvalitních) začátků (např. XCOM, první edice Hra o trůny: Karetní hra) se dostal k „blockbusterové“ tvorbě, z poslední doby si můžete pamatovat samé výpravné a na figurky bohaté pecky, které většinou úspěšně prošly Kickstarterem. Zmiňme například mafiánského Kmotra: Impérium Corleonů, Arcadia Quest a samozřejmě vikinskou řežbu Blood Rage. A právě k posledně jmenované hře je novinka Rising Sun často přirovnávána. Už v době kickstarterové kampaně jsme se dozvěděli, že se na Rising Sun můžeme těšit v lokalizované verzi od Blackfireto se stalo poprvé v historii crowdfundingu a lokalizovaných her.

Takže o co jde? Jak jsem naťukl už v preview, Rising Sun je převahová figurkovka s důrazem na politikaření a čest. Její zasazení do feudálního Japonska hře umožnilo vypadat opravdu sexy. Ale není to jen povrchní pozlátko?

Ke hře se může sesednout až pět hráčů, hratelná je už od tří daimjóů, ale nejlepší počet jsou čtyři hráči (později vysvětlím proč). Nebo šest, lokalizované rozšíření Dynasty Invasion už je na cestě a dočkáme se ho snad ještě letos.

Jedna partie se, i díky jasně danému počtu kol, vejde do dvou hodin i s vysvětlováním pravidel, na což hra na první pohled nevypadá. Jakmile totiž otevřete obří krabici, vyskočí na vás tolik figurek a herního materiálu, že nebudete vědět, čím se kochat dřív. Na design se tu dbalo opravdu pečlivě, jak by taky ne, vždyť jde o kickstarterovku od CMON. Moc pěkné figurky samurajů, kněžích i daimjóů vás určitě potěší, ale to, co na vás vykoukne z krabičky s monstry, vás úplně posadí na zadek! Unikátní, velké figurky, nádherně propracované, až mě v tu chvíli zamrzelo, že mám obě ruce levé a žádné nádherné vybarvovací kreace s tímto kvalitním základním materiálem nepředvedu. Až se dokocháte plastem, všimnete si překrásného herního plánu, který má na svědomí Adrian Smith (autor grafiky i u Blood Rage) a znovu se mu dílo podařilo na výbornou. Ze zbylého materiálu stojí za zmínku hlavně destičky mandátů, kromě nich jsou v krabici už jen menší destičky, žetony a zástěny hráčů.

Abyste mohli dosáhnout svého cíle stát se nejmocnějším klanem Japonska a dosadit na pomyslný trůn vojenského vládce svého šóguna, musíte se mistrně ohánět na poli politickém i vojenském. Ve hře to znamená především to, že na začátku každého období (jsou tři: jaro, léto a podzim, v zimě se Japonci navzájem nebijí) můžete uzavřít spojenectví s některým vaším soupeřem. Proč byste to dělali, říkáte si? Nu, v Rising Sun totiž spojenec profituje z akcí, které hrajete vy, a naopak. Hráči se postupně střídají v tazích a vybírají si mandát (akci), který bude v jeho tahu proveden. Podobně jako v Puerto Ricu, ten, kdo mandát vybere, provede akci s určitým bonusem a stejně tak jeho spojenec. Pro konkrétní akce viz níže box Mandáty.

Mandáty

Výběr a provádění akcí se v Rising Sun děje prostřednictvím mandátů. Když jste na tahu, dostanete do rukou čtyři náhodné destičky mandátů a z nich vždy jeden vyberete a provedete (klan Lotosu si může vybrat jakýkoliv mandát, nehledě na to, které čtyři destičky mu přijdou do ruky). Mandáty se většinou provádí počínaje hráčem po levici aktivního hráče (aby měl výhodu posledního tahu se znalostí tahů ostatních hráčů).

Mandát Verbování – samurajové a další svěřenci se přece nebudou krčit v ústraní, šup s nimi na bojiště! Verbování slouží k umísťování figurek na herní plán, za každou pevnost lze vyvolat jednu figurku, aktivní hráč a spojenec mají figurku navíc. Lze vyvolat samuraje, monstrum nebo kněze (toho lze poslat uctívat bohy pro zisk výhod).

Mandát Přesunu – bojový pochod, ten mají všichni vojáci rádi. Přesun vám umožní pohybovat figurkami po mapě, vždy do sousední provincie. Pohnout lze všemi figurkami zároveň. Aktivní hráč a jeho spojenec mohou postavit pevnost (za tři mince).

Mandát Výcvik – jaká by to byla hra, kdyby se v ní za těžce vydělané peníze nedaly pořizovat výhody? Při výcviku lze nakupovat karty ročních období, které vylepšují buď ekonomickou, bojovou nebo jinou situaci vašeho klanu (třeba pořizování monster, vítězné body na konci hry či v průběhu,…). Při tomto mandátu aktivní hráč začíná, aby si mohl vybrat z větší nabídky karet. On a jeho spojenec navíc mají slevu jednu minci při nákupu.

Mandát Sklizeň – plody dozrávají, je čas sklízet. Aktivní hráč a spojenec získají odměny za provincie, ve kterých mají převahu síly. Kromě toho všichni hráči obdrží jednu minci. Mandát sklizně nabízí největší kontrast mezi výhodou pro všechny hráče a výhodami pro aktivního hráče a spojence.

Mandát Zrada – nebaví vás už pomáhat slabému spojenci? Zraďte ho! Sice vám klesne čest, ale na oplátku dostanete možnost nahradit dvě figurky na herním plánu svými figurkami, což někdy může zvrátit vývoj celého období. Při příštím čajovém obřadu ale počítejte, že se se zájmem o vás nikdo nepřetrhne.

Mandáty jsou proloženy ještě uctíváním bohů, které přináší různé výhody jako třeba pohyb navíc, peníze či roniny pro využití v boji. Po odehrání sedmi mandátů končí jedno období a hra dojde do fáze války. V ní se potom postupně střetávají soupeřící hráči o jednotlivé provincie v pořadí, které je dané od začátku období. Pokud vaše spojenectví vydrželo až doposud, provincii, ve které jste oba, si rozeberete mírovou cestou, o ty ostatní bojujete. Při bojích lze velmi dobře taktizovat a z mého pohledu v nich (a v přípravě na ně) spočívá gró hry z hlediska zábavnosti i mechanismů. I z prohraného souboje lze vyjít jako morální vítěz (s vítěznými body), stejně tak i jako vítěz jedné bitvy na vlastní kůži poznáte, jak se asi cítil Pyrrhos.

Kromě územní nadvlády se musíte starat i o stav svého konta a vhodné je tak přikoupit karty ročních období pro různé výhody či třeba najímat monstra, aby posílila vaše řady. Stejně tak nesmí být zanedbány ani různé božské entity, ke kterým se lze modlit. Základní mechanismy hry (uzavření spojenectví, volba akce, taktizování během bitev) jsou srozumitelné a dohromady fungují bez zádrhelu. Z prostého popisu ale zatím asi netušíte, čím by měl být Rising Sun zvláštní – co tedy přináší kromě krásných figurek a nádherných ilustrací?

Prvků, které mě zaujaly, je hned několik. Půjdu popořadě, tedy tak, jak na ně budete narážet v průběhu hry. Zaprvé, volba klanu, za který budete hrát. Na výběr je pět různých, z nichž každý má vlastní design figurek (hezké, ale pouze pro efekt) a speciální schopnost, která do jisté míry uděluje hře skutečný pocit asymetrie mezi hráči. Bude vás bavit se snažit nalézt vítěznou strategii pro jeden klan, nebo budete pokaždé zkoušet štěstí v barvách jiného klanu?

Druhý prvek, na který narazíte, je čajový obřad, během kterého handlujete, nabízíte peníze, přenechání území za protislužbu nebo třeba společný postup proti nepřátelům. Tyto snahy symbolicky završíte spojením vašich symbolů do obrazce připomínajícího znak jin jangu. Ne každá interakce mezi hráči je ve hře dobře zpracovaná, ale čajový obřad funguje prostě skvěle. Přesvědčování o výhodách spojenectví s vaším klanem, nebo naopak přebírání mezi různými „nabídkami k sňatku“ dávají hře parádní náboj a diplomatický rozměr. Protože spojenectví se uzavírají ve dvojicích, je lepší hrát ve čtyřech (či šesti), aby měli všichni hráči šanci mít spojence (i když to nakonec třeba nevyužijí).

Při výběru mandátů (akcí) můžete zvolit klasiky typu nákup karet, naverbování samurajů či přesuny jednotek, tím nezajímavějším mandátem je ale zrada. Spojenectví se rozplyne jako pára nad hrncem, vaše čest se propadne, ale zato můžete napáchat moc zajímavé věci na herním plánu a pěkně tak zaskočit všechny ostatní včetně vašeho původního spojence. Hrozba zrady visí ve vzduchu prakticky pořád, všichni si dávají pozor, aby nebyli zranitelní a atmosféra u stolu je tak hustší než mlha nad Řáholcem. Zmíněná čest je herně dobře využita – pomáhá řešit všechny remízy, takže je v každé situaci jasné, kdo má převahu.

Posledním prvkem hodným chvály je bojový systém. Ani zdánlivě prohraná bitva nemusí znamenat neúspěch, stačí dobře taktizovat a i s porážkou na kontě si odnesete vítězné body. Díky pořadí bitev se může stát, že sice dostanete nakládačku, ale můžete se těšit na válečné reparace od vašeho soupeře, které pak můžete využít v dalších bitvách. I když tedy do fáze války vstupujete jako outsider, jedna–dvě porážky z vás pro poslední bitvu udělají neporazitelného soupeře. Vítězství na územích vám dávají vítězné body, takže se hraje o hodně, ale při očekávané prohře můžete provést seppuku a poté složit na počest padlých císařské básně, což může v konečném důsledku přinést podobný počet bodů jako vítězství. Tento prvek hodně připomíná Blood Rage (konkrétně Lokiho), ale je dostatečně odlišný, než abych ho nazval prostým vykrádáním sama sebe. V Rising Sun si totiž můžete užít megalomanské bojové orgie, kdežto v Blood Rage byl počet figurek v jednom regionu omezen.

Hlavním negativem, které jsem během hry pocítil, je typická „langovina“ – jedním mocným tahem lze převrátit síly na herní ploše a výrazně tak ovlivnit výsledek partie. Přítomný prvek kingmakingu za negativum nepovažuji, protože díky zakomponování čajového obřadu to hra nepřímo přiznává a dokonce na tom staví část taktiky.

V Rising Sun se velmi dobře mísí běžnější mechanismy (výběr akcí, nasazování a přesuny vojsk, územní nadvláda, získávaní zdrojů, různé schopnosti hráčů) s těmi inovativními (spojenectví + mandát zrady, využívání proher, stupnice cti pro rozhodování remíz) a dohromady tak tvoří lahodný koktejl, který vás nezahltí, ale královsky zasytí.

Čest, vojevůdcovství, taktiku, ale také pěknou dávku prohnanosti. V Rising Sun prostě musíte předvést komplexní sadu deskoherních schopností, za které se vám hra skvěle odmění zážitkem, který vám nesežere celý večer, ale o jeho hloubce není pochyb.

VERDIKT
Skvěle hratelný výlet do feudálního Japonska, ve kterém se to hemží samuraji, róniny a monstry a vaším cílem není nic menšího než si vybojovat titul šóguna. Doporučujeme pro všechny milovníky čestného boje občas zkaleného/oživeného dobře mířenou zradou!

David Navrátil