V minulém díle článku o šifrovacích hrách jsme si šifrovačky představili a řekli si něco o jejich historii. V dnešním díle se zaměříme na informace pro ty z vás, které první díl zaujal a chtěli by si šifrovací hru zkusit.

Chci začít, ale nevím jak…

Zkusit to může opravdu každý, na webu sifrovacky.cz naleznete přehled pořádaných závodů se základními informacemi. Vyberte si do začátku nejlépe denní šifrovačku, která je označená jako vhodná pro začátečníky (taková soutěž má lehčí šifry a často také systém nápověd, o které si v případě bezradnosti můžete zažádat). Pokud se nebojíte delších (a fyzicky náročnějších) nočních závodů, doporučuji začít se závodem označeným jako „městská šifrovačka“. Trasa bude vedena na území některého z větších měst, obvykle se může používat k přepravě mezi stanovišti MHD, v chladu se lze i se zadáním ukrýt v hospůdce, a pokud se rozhodnete vzdát, nebude problém dostat se kdykoli domů (na rozdíl od závodů vedoucích do lesů, kde byste spíš než na autobus mohli narazit leda tak na jelena Větrníka). Sežeňte partu stejně šílených přátel a rozhodně si nezapomeňte vymyslet ujeté jméno týmu (to k šifrovačkám už tak nějak patří). Když máte vybraný závod, kterého se chcete zúčastnit, je na řadě trénink. Jak se šifruje je krásně popsáno v manuálu TMOU či zde. Z literatury mohu doporučit například Hlavolamikon (Computer Press, 2017) nebo online dostupnou cvičebnici téhož autora, Radka Pelánka. Dále je dobré projít si zadání šifer z minulých ročníků, ty najdete vždy na webových stránkách konkrétního závodu (začátečník si snadněji představí, jak mohou zadání vypadat, pro pokročilejší je to výborný trénink).

Již jste zaregistrovaní, všechny příručky jste si přečetli, šifrovačka se blíží a vy přemýšlíte, co si zabalit s sebou? Nejdůležitější je dostatek teplého oblečení (včetně rukavic a čepice/čelenky – noci jsou chladné), jídla a pití. Nic neohrožuje morálku týmu víc než hladoví zmrzlí luštitelé. Při balení jídla se hodí myslet i na nějaké rychlé zdroje energie a za nocí potěší termoska s teplým čajem. Dalším standardním vybavením jsou čelovka (při pochodu a luštění se hodí volné ruce), psací potřeby (tužky, propisky, pastelky, fixy), papíry, eurofolie, pravítko, nůžky, lepidlo nebo lepicí páska, čtverečkovaný papír, kompas/buzola. Na některé závody budete potřebovat i poměrně netradiční věci (mátu, svíčku, či láhev piva) – ty spadají do kategorie speciální vybavení a jsou vždy uvedeny předem na stránkách konkrétního závodu. Je dobré mít s sebou i nabitý mobil s připojením k internetu (a případně záložní zdroj energie). S luštěním vám obvykle nepomůže, ale s nalezením dalšího stanoviště ano. Zároveň můžete přes internet zadávat do systému kód stanoviště, na které jste právě dorazili a sledovat tak vaše aktuální pořadí (další možností zadávání je přes sms). Pokud je použití GPS v mobilu zakázáno, účastníci jsou předem informováni, jakou mapu si mají pořídit. Poslední naprosto nezbytnou položkou na seznamu jsou šifrovací tabulky. Jedná se o tabulku obsahující nejrůznější typy abeced (vlajkovou, morseovu, Braillovo písmo, polský kříž, atd.) a další informace (např. periodickou tabulku prvků či rozložení klávesnice počítače). Stáhnout si jednu z mnoha variant šifrovacích pomůcek můžete zde. Teď byste již měli být vybaveni základními znalostmi a informacemi pro absolvování vašeho prvního závodu. Samozřejmě, teorie není nikdy přesně taková, jako praxe. Pokud napoprvé nevyhrajete, ba ani nedojdete do půlky, nevěšte hlavu. Závody jsou náročné, jak fyzicky, tak psychicky a dojít do cíle, jakéhokoli z nich, chce cvik a odhodlání. Šifrovací závody jsou běh na dlouho trať. Ale i když zrovna nevyhráváte, pocit, který máte, když přijdete na řešení šifry, zatímco jiní bezradně luští, je k nezaplacení.

Mně tak nezbývá než popřát vám hodně štěstí a skvělých nápadů!