Králova kostra ještě nestihla ani zetlít, a dveře do jeho hradu už mají uražený zámek a vevnitř je zase pěkně živo. Šermíři, lučištníci, mágové i nestvůry, ti všichni se přišli podívat, co bylo na pověstech o jeho pokladu pravdy. Ale nikdo z nich se nehodlá dělit. Kdo opustí hrad živý a pohádkově bohatý…?

Kobky plné chaosu
Autor ken Rush
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 3–6 hráčů
Časová náročnost 20 minut
Vhodné od 8 let
Jazyková závislost Česká pravidla, komponenty bez textu
Rok vydání 2012
Pořadí na BoardGameGeeku 203. (party hry), 3 236. (celkově)
Mechanismy Modifikovatelná herní plocha, blafování, pohyb po herní ploše

Ken Rush je zatím designérem jedné hry, a to právě Kobek plných chaosu, které už vznikly ve více variantách. Víc informací už o něm těžko vykopat, takže se spokojíme s doufáním, že brzy vyrobí něco nového.

Kobky plné chaosu jsou totiž sice velmi jednoduchou, ale zároveň poměrně zábavnou dvacetiminutovkou od Blackfire. Jejich princip je dětsky snadný. Na stole z dílků vytvoříte hezký dungeon, ve kterém je dvanáct místností včetně východu a truhly s pokladem. Do vzniklého podzemí pak rozházíte náhodně figurky hrdinů, jejichž žetony tajně rozdáte mezi hráči a jde se na věc.

Cílem každého hráče je, aby se jeho dva šampioni – respektive alespoň jeden z nich – dostali co nejdál, tedy zemřeli jako poslední. Prostředkem k tomu bude manipulace, tahání za nitky a hraní divadýlka v tom nejlepším duchu blafovacích párty her. Ve svém tahu totiž máte jen dvě možnosti. Buď se s nějakým hrdinou posunete, nebo, pokud jich na jednom políčku stojí více, jednoho z nich maradonovskou „boží rukou“ popravíte jako rozhodčí Anglii. Z boje se samozřejmě utíkat nemůže, takže s tím počítejte. Partie končí v momentu, kdy ve hře zbývá poslední bohatýr. Ten pak získává deset bodů (výjimkou je útěk s truhlou, pokud někomu vyšel, získá desítku on). Kdo se dožil druhého nejvyššího věku, má devět bodů, třetí osm a podobně. Nejhorší dva hrdinové dostanou tak leda z ostudy kabát, může je ale hřát, že každému hráči se počítá jen lepší reprezentant (takže šance odejít s baňatou nulou je docela malá). Po třech kolech se vítězem stane majitel nejvíce bodů.

Mezi silné stránky hry patří kromě přátelské obtížnosti a herní doby také fakt, že ačkoliv je z principu škodící, nikdy nemůžete nikoho šikanovat záměrně, protože netušíte, kdo vlastní jakou figurku. Žádné „trefte kulhající vránu“ jako v mnoha dalších hrách tak nehrozí. Tempo je solidní a hlavní strategie spočívá v tom držet vaši dvojici mimo nejprudší bitvu. Zároveň nechcete, aby kdokoliv věděl, která figurka vám patří, a to zejména když vedete. Ideální je proto na ně moc nesahat, přesouvat spíše konkurenty (a to tak, abyste se sami vyhýbali střetům) a dělat, že už jste ve skutečnosti dávno vypadli ze hry. To je zejména na konci kola obtížné, nervy pracují, konkurence s pokladem utíká a vy prostě musíte zasáhnout způsobem, který odhalí mnohem víc, než byste si přáli.

Náhoda hraje trošku větší roli v tom, že než se k vám dostane tah, může se stát, že jeden z vašich hrdinů je mrtvý a druhý už má namířeno pod katovskou sekeru. Člověk by skoro řekl, že její role je stěžejní, ale to snadno vyvrátila praxe – ukázalo se totiž, že někteří hráči jsou prakticky pořád lepší než jiní a jejich strategie, poker face či naopak manipulování s emocemi a podobné schopnosti se ukazují jako klíčové. Takže když si s vámi smůla zatancuje čardáš, nezoufejte a zkuste přemýšlet, co příště udělat jinak.

Ke znovuhratelnosti přispívá zejména modifikovatelný dungeon, se kterým se můžete vyblbnout a zahájit partii malou stavebnicí. Nečekejte ale, že se na Kobkách seknete celý večer. Dvě tři partičky v kuse snesete, pak už se hra přeci jen lehce opakuje. Další nevýhodou je omezené množství možností. Buď někoho seknete (přičemž vybíráte samozřejmě postavy ostatních hráčů a hlavně zezačátku, kdy netušíte, kdo je kdo, je vaše volba často daná obrázkem), nebo s někým někam pohnete – obvykle s cizím hrdinou k jinému cizímu hrdinovi, aby se pěkně vyvraždili.

Kobky plné chaosu jsou zábavná jednoaktovka bez hlubšího přesahu. Nečekejte takový párty zážitek jako s Krycími jmény, ale obstojnou blufovačku hodící se jako filler či hračka do hospody. To ale není vůbec málo a já osobně jsem si hru dobře užil; navíc pro ni nemusíte sahat do peněženky vůbec hluboko. Pokud hledáte dárek pro kamaráda, který vám zpestří společné chvilky s partou, jste na správné adrese.

VERDIKT
Zábavná pidipártyovka pobaví a ukáže, kdo nejlépe umí tahat za nitky a hrát divadlo.

Marek Dvořák