„Na vědomost se dává, že Jeho výsost král Manuel I. vyhlašuje soutěž obkladačů. Ten, kdo v ní zvítězí, získá tu čest obložit královský palác mozaikou, jakou bude celý svět závidět.“ – „Hmm, to zní lákavě, zajímalo by mě, kolik si takový vítěz za obložení vydělá.“ – „Jak vydělá, co vydělá? Však bylo jasně řečeno, že získá tu čest obložit královský palác.“ (…) „Tak to abych se šel přihlásit, žena bude mít radost!“

Azul
Autor Michael Kisling
V ČR distribuuje MINDOK
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 30–45 minut
Vhodné od 8 let
Jazyková závislost Česká pravidla, komponenty bez textu
Rok vydání 2018
Pořadí na BoardGameGeeku 1. (rodinné), 1. (abstraktní), 41. (celkově)
Mechanismy Sbírání sad, pokládání destiček, vytváření vzorů

Abstraktní hry. Někteří hráči na ně nedají dopustit, vyzdvihují jejich čistotu a férovost. Jiní jim pro změnu nemůžou přijít na chuť a chladné, neatraktivní vizuální pojetí je pro ně nepřekonatelný problém. Já se čím dál více přikláním ke skupině hráčů, která chce při hrách prožívat alespoň malé příběhy, ne jen řešit matematické úlohy převlečené do různých kabátků. I přesto jsem si vybral k recenzi ryze abstraktní hru Azul. Zda jsem byl za své rozhodnutí rád, nebo jsem ho litoval, si přečtěte níže.

Azul je jedním z nejnovějších přírůstků do portfolia vydavatelství MINDOK. V MINDOKu mají výjimečný talent na lokalizaci her, které sbírají deskoherní ocenění jako na běžícím páse, takže asi nikdo nebyl překvapen, že právě Azul získal nominaci na cenu Spiel des Jahres 2018. Azul je umělecky vypadající abstraktní hra pro dva až čtyři hráče, kteří mají za úkol obkládat dlaždicemi palác portugalského krále Manuela I. Hodně z dálky hra někomu může připomínat Patchwork nebo ZaHRAdu od Uweho Rosenberga, se kterými má Azul společné zaplňování kostičkované plochy. Svými principy ale příbuznost se zmíněnými kousky odmítá, i když zaměření na poměrně svižné partie v kruhu rodinném prostě nezapře.

V překvapivě velké krabici hry se skrývá nádherně zpracovaný materiál, nadchnou vás především poctivě působící kameny v krásných barvách a sáček, který slouží k jejich losování. Kromě toho jsou součástí balení ještě festovní oboustranné hrací desky a velké žetony symbolizující výlohy mistrů dlaždičů, od kterých budete pořizovat materiál ke své práci. Na abstraktní hru je provedení vážně parádní a Azul bude ozdobou vaší sbírky už jen díky vizuálnímu pojetí.

Nachystat partii je otázkou pár minut, každý obdrží hrací desku s dřevěnou kostkou na počítání bodů, doprostřed se rozdělí výlohy dlaždičů (počet podle toho, kolik hráčů hraje – Azul pojme dva až čtyři obkladače) a na ně se nalosují kameny pěti barev. Poté se hráči střídají v získávání kamenů z výloh, dokud je co brát. Kameny umisťují do přípravných políček, každý řádek pojme jiné množství kamenů. Na konci této fáze se z dokončených přípravných sloupců přesouvá jeden kámen do mozaiky (o rozměrech 5×5 kamenů), ostatní jsou odhozeny. Pokud si hráč vzal kameny, které nemohl či nechtěl umístit, „popadají mu na podlahu“ a zhorší mu skóre. Umístěné kameny se rovnou obodují a přinesou body za všechny kameny, na které navázaly (ve sloupci i v řadě).

Jakmile některý z hráčů zaplní alespoň jeden řádek, hra v daném kole končí. Nemusí to být pravidlem, ale většinou se tak stane v pátém kole. Hráli jsme však i partie, kdy bylo kol šest. Po konci hry se k doposud dosaženým bodům přičtou ještě bonusy za umístění všech kamenů jedné barvy, za kompletně hotové sloupce a řádky. Nejlepším obkladačem/obkladačkou se stane hráč s nejvíce body. Odměnou mu budiž pocit, že v tehdejším Portugalsku by lukrativní obkladačský kontrakt získal právě on/ona.

Díky tomu, že Azul rychle vysvětlíte i deskohernímu laikovi, je hra dobře přístupná prakticky komukoliv. Téma nenadchne, ale rozhodně neurazí, umělecké duše určitě zaplesají z nádherně vyvedených dlaždic a toho, jak hra na stole vypadá. Dalším pozitivem je, že díky jejím svižným partiím snadno přemluvíte k více než jednomu souboji i notorické netrpělivce. Z výše zmíněných důvodů je Azul na špici her pro rodinné hraní.

Ale pozor, nejen rodinní hráči si ji mohou užít. Jako každá opravdu dobrá abstraktka, skrývá Azul ve svém zdánlivě jednoduchém principu dostatečné množství taktiky, kterou uspokojí i náročné hráče. Můžete budovat síť kamenů sofistikovaným způsobem, tedy tak, abyste při každém přiložení shrábli spoustu bodů. Své soupeře můžete prostřednictvím promyšleného získávání kamenů z výloh donutit brát si na konci velké množství nepoužitelných kousků, které jim zhorší skóre. Možností je opravdu spoustu, tahy se dají propočítávat, odhadovat potřeby soupeřů, prostě řádně šmakující bitva mozků.

Pokud nechcete, ona taktičnost nemusí vůbec vylézt na povrch, a i přesto si hru užijete naplno. V případě, že si chcete odpálit mozky námahou, nic vám nebrání v tom, abyste si z Azulu udělali hezky vypadající šachy. A toho já si na této hře opravdu hodně cením.

A pokud se vám po desítkách partií omrzí předtištěné mozaiky, otočíte hrací desky a máte před sebou volné pole působnosti, mřížku 5×5, do které můžete dlaždice skládat (téměř) po svém. Není to úplně volná disciplína, protože je tato varianta lehce říznutá sudoku – musíte dbát na to, abyste měli v jednom sloupci i řádku každý symbol pouze jedenkrát.

Hře se dají vytknout jen dvě věci. Ta první, přílišná abstraktnost, plyne z její podstaty a pokud abstraktky nemůžete ani cítit, nedá se nic dělat. Tou druhou je mírně vyšší cena, která je daní za kvalitní provedení a vizuál hry. Azul za to ale rozhodně stojí, krásně vypadá, skvěle se hraje a vsaďte se, že průměrná cena jedné partie u něj bude nakonec nižší než u mnohem levnějších her.

Jak hra dopadla u příběhů-milujícího hráče jako jsem já? To asi ze všech řádků výše již tušíte, ale pokud ne, tak vězte, že pokud bych se se svýma nešikovnýma rukama měl dát na řemeslo, bylo by to obkladačství…

VERDIKT
Vynikající rodinná hra, která dobře vypadá, ještě lépe se hraje a uspokojí i náročné harcovníky. Silná abstraktnost tématu je vyvážena nádherným vizuálem, který ocení i umělecky orientovaní hráči.