Mágové z řádu Vis udělali strašlivou chybu, když se pokusili zneužít mocné draky ke svému prospěchu. Jejich čáry nebyly dost silné, aby svázaly tak mocné tvory jako Farugga, Mirrezil a Brasath. Uvědomili si svůj omyl příliš pozdě; nyní jsou mrtví a draci se chystají ovládnout Euthii. Dokážete jim v tom zabránit…?

Legendy země Euthie
Autor Tadeáš Spousta
V ČR distribuuje vlastní distribuce
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 240 minut
Vhodné od 14 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2017
Pořadí na BoardGameGeeku dosud nehodnoceno
Mechanismy Házení kostkami, různé schopnosti hráčů, modifikovatelný herní plán

Český designér Tadeáš Spousta je zatím autorem jedné hry, Legend země Euthie, které právě vychází druhá edice. Zatímco první byla k dispozici jen pro backery na portálu Hithit, tuto už si můžete koupit „konvenční“ cestou. Rozdíly mezi oběma verzemi vám shrne David, my se nyní podíváme, jak toto deskové RPG chutná Euthií nepolíbeným hráčům.

Na začátku partie vás čeká masívní chystání. Euthie má zatraceně hodně dílků, žetonů, podložek, kartiček a dalšího materiálu, takže počítejte s tím, že šachový stolek nejspíš nebude stačit. Jakmile ale vychytáte, co kam patří, a protřídíte komponenty, příprava se výrazně zrychlí. A pak začne jízda.

Každý z hráčů nafasuje jednoho hrdinu, k němu dostane kostky, schopnosti a velkou destičku s inventářem à la Diablo. Na stůl dále přijde tabulka se zbožím trhovců (jak klasických obchodníků, tak alchymistů s vzácnějším a drakobijců s nejvzácnějším zbožím), počitadlo kol a reputace a deska s příšerami. Rovněž se položí první dílek mapy, rozkošný kostelík, kde hrdinové začínají svou pouť. Mapa se bude před vámi otvírat přidáváním dalších dílků podle toho, kam vaše postavy půjdou. Každou partii je tak zcela jiná a vypadá moc pěkně, trochu jako v Heroes of Might and Magic.

Ve svém tahu můžete zahrát několik akcí vyjádřených žetony, které v podstatě kombinují pohyb s nějakou další činností – těžbou surovin, obchodem a bojem. Došli jste na pole s nestvůrou? Je čas zahrát boj (jinak tam koneckonců nemáte co dělat). Stojíte na drakobijecké věži? Utraťte bakšiš a vyzbrojte se brněním, které ani Mirrezil neprokousne. Jakmile odehrajete vaše akce, je na řadě další hráč.

Hrdinové Euthie

DralDral je klasický tvrďák s mohutnou muskulaturou a širokým spektrem chladných zbraní. V jeho kůži se budete ohánět palicí, mečem či sekerami, vydírat nebohé obchodníky a vrhat se do boje bez pudu sebezáchovy.

Keleia – rozkošná zrzka Keleia je neohroženou bojovnicí s mnoha univerzálními schopnostmi. Díky její obratnosti a hbitosti je pro monstra oříšek ji vůbec zasáhnout. A pokud zaváhají, ochutnají čepel otrávené dýky či šíp z luku.

Áel – nadaná kouzelnice se žádné rvačky nebojí už díky tomu, že umí z nestvůr sát život či se sama léčit. Kromě toho je zdatnou obchodnicí. A když jde do tuhého, bohové se na ni usmějí a jejich zásahem shoří každý nepřítel, který se na ni opovážil vztáhnout své špinavé pracky.

Maeldur – mág živlů rozhazuje ohnivé koule jako Večerníček scénáře a když ani to nestačí, z nebe přivolá kulový blesk. Kromě toho se díky své znalosti teleportace a portálů hbitě pohybuje na mapě.

Taesiri – mrazivá dlouhonohá vládkyně elementů z rozšíření se v magických schopnostech nenechává zahanbit, boduje především teleportem mezi políčky lesa a pěkně štiplavými útoky za pomoci ledových pomocníčků (Ledová smršť a Ledové kopí. Na 50. „levelu“ si zahraje s počasím a přivolá dokonce ničivou Ledovou bouři). Kromě toho se umí efektivně léčit a proklínat monstra.

Boj probíhá jednoduše, ale přitom velice zajímavě. Za nestvůru, náhodně vytaženou z balíku, totiž hraje váš „kamarád“, který se vám pokusí prokousnout hrdlo a rozsápat útroby. Kromě samotné příšery mu v tom pomůžou také buffovací karty, které získáváte za úspěšné souboje. Z nevinného gryfa se tak může stát titán schopný zabít v podstatě kohokoliv. Aby to nebylo všechno, hráči si ještě kartami můžou krást držení nestvůry, takže se občas stane, že boj dokončuje někdo jiný, než ho začínal. A když za monstrum sundáte hrdinu, odměna je vaše. Tenhle systém je prostě parádní, originální a zábavný. A až se pak dostanete v rámci hromadného bossfightu do křížku s drakem, budete si jenom mlaskat (pokud vás nezabije).

Další silnou stránkou hry je mechanika obchodování a předmětů. Peníze získáváte jednak jako prémii za boj (ale ne vždy), jednak prodejem předmětů. Nejlehčí způsob, jak získat předměty, je těžba, takže pokud jste moc slabí na šarvátky, stačí se chvilku ohánět krumpáčem a máte rudu na prodej. Předměty pak – podobně jako ve zmíněném Diablu – tvoří sety umožňující nosit magické amulety. Ale pozor, ať na to všechno máte místo v inventáři.

Hra je RPG, takže samozřejmě levelíte, respektive získáváte reputaci. Obvykle nějakou dostanete, když zbavíte svět ohavného monstra. Když jí máte dost, otevře se vám další skill, nová zbraň či jiná vychytávka. Každá postava má přehršel schopností k odemčení a než si je ohrajete všechny, řekami Euthie proteče hodně vody. Vítězem se na konci stane ten, kdo má nejvíc reputace.

Tím se dostáváme k délce hry, která je do velké míry volitelná. Pokud zvolíte plnou palbu, hrajete na 24 kol, postupně se utkáte se všemi třemi draky, a buď slavně zachráníte svět, nebo lehnete popelem. Pokud si ale ve čtyřech lidech dáte toto plné menu, počítejte odhadem s 10 hodinami čisté hry (což závisí na řadě faktorů; jak často musí vaši kamarádi na balkon si zakouřit, kolik máte nekonečně dlouho přemýšlejících šachistů a podobně). Je ale možné si hru „uložit“, začít rovnou v poslední fázi a podobně.

Pokaždé, když „osvobodíte“ nějaké políčko nebo si je zaberete (například vytěžením), umístíte sem svoji vlajku. Pokud zde bude chtít těžit nebo třeba obchodovat někdo jiný, musí sáhnout do měšce a zaplatit vám daň. Obsazená políčka jsou na konci za vítězné body. Tento prvek hru rovněž osvěžuje; nutí vás chodit nakupovat dále, než jste chtěli, nebo vysázet mince pěkně na dřevo. A zároveň si budujete jakési impérium vlivu. Partii si také můžete zpestřit questy, ve kterých soutěžíte, kdo toho nejvíce vytěžil či kdo ovládl největší území.

To nejdůležitější kritérium, tedy funkčnost a hratelnost, splňuje Euthie na jedničku. Pravidla jsou snadná, intuitivní a po deseti minutách v podstatě není co vysvětlovat; hráči preferující studium „za běhu“ můžou začít klidně po třech. A potom už jen získáváte schopnosti, nakupujete a bojujete, procházíte nádhernou krajinou, kopete vzácné rudy, rozšiřujete vaše území a cítíte se jako pravý bohatýr.

Hra obsahuje řadu již zmíněných originálních prvků, výborný soubojový systém, moc hezky se na ni dívá a osobně ji považuji za jedno z nejlepších RPG založené na principu „toulání po světě“. Ačkoliv třeba Zaklínač byl silnější ve flavour textech a díky tomu možná lehce v atmosféře, Legendy země Euthie mají vychytanější mechanismy (hlavně souboj) a systém zlepšování postav (který je obecně na výbornou). A, co si budeme říkat, většina hráčů podle mého názoru ocení právě toto.

Kromě toho tvůrci přidali spoustu obsahu navíc – minihry, předdefinované scénáře, dvě varianty hry a podobně. Za své peníze zkrátka dostanete zábavu na opravdu hodně, hodně hodin. Hra mi přijde věkově univerzální a její jedinou slabší stránkou jsou tak nároky na čas a prostor. Ale když jdu do Mordoru, je přece jasné, že to nevyřeší sick day…

První edice a druhý pohled Davida Navrátila

Projekt deskovky Legendy země Euthie sleduji už nějakou dobu, pamatuji si na první kontakt v rámci Brnohraní (Pepův report z akce) a Markovo preview. Na to jsem já navázal setkáním s designérem Tadeášem. Během toho jsme otestovali prototyp, který jsem měl na nějakou dobu zapůjčen na další testování (první dojmy ze hry). Hra potom prošla kampaní na hithitu a byla hodně vylepšená oproti prototypu, který mi prošel rukama. Na recenzi se mi do rukou dostala Limitovaná edice, součástí které byla bonusová pátá postava, čarodějka jménem Taesiri (viz box Hrdinové Euthie). Zároveň obsahuje speciální pravidla pro rituály (místo nakupování zde můžete obětovat suroviny a využít je k zisku jiných výhod a zároveň při soubojích s elementály). Původní čtyři hrdinové získají po dvou nových schopnostech, takže i hra s nimi doznala osvěžení.

Není divu, že se hře povedlo uspět ve velmi ambiciózním cíli vybrat 600 000 Kč na serveru hithit. Vizuální stránka hry ušla neuvěřitelný kus cesty. I když se mi hra líbila od začátku, prototyp je oproti finální verzi hry takové ošklivé káčátko. Největších změn k lepšímu doznaly karty monster. Stejně tak pravidla, která byla obtížně pochopitelná, jsou nyní zpracována na úrovni a krabice s hrou obsahovala i v odpovídající grafice vytištěná errata. Péče o hru ze strany autorů je opravdu vzorná.

Rád bych se pustil do polemiky s Markem a jeho recenzí, ale on to ten všivák prostě hezky shrnul. Navíc jsme jednu partii Euthie odehráli společně a v „pozápasovém“ hodnocení s elektronickou tužkou jsme si poměrně notovali. Stejně jako jemu, i mně se líbí RPG prvky hry, objevování krajiny (mechanismus dodává hře na znovuhratelnosti) a soubojový systém, kdy si hráči mohou vzájemně trochu polechtat záda v roli příšer.

Pro mě osobně je dalším velkým pozitivem hry vlna nostalgie a stesku po starých dobrých časech se sérií Heroes of Might and Magic, na které Euthie v mých očích surfuje.

S Markem se shodneme i na tom, že náročnost na čas je největší slabinou hry. Ne vždy jsou všichni účastníci deskoherního odpoledne či večera ochotni obětovat ho celý jedné deskovce. Někdy je prostě chuť protočit pár her, které trvají hodinu až hodinu a půl. Za tu dobu ale Legendy země Euthie prostě nestihnete. Za hloubku zážitku a výpravný epos na vznikající mapě se prostě platí. Po zpětné vazbě, kterou tvůrci (Tadeáš Spousta a Markéta Bláhová) obdrželi po objíždění akcí se svojí hrou se rozhodli zakomponovat do hry i jiné varianty. V krabici a pravidlech tak kromě základní hry najdete vše potřebné pro: 1) úvodní zkrácenou partii (v podstatě tutoriál), 2) hru pro šampiony (ostřejší verze pro mečem a magií ošlehané drakobijce. Kromě vyšší obtížnosti se hráči snaží plnit specifické úkoly typu „ovládej určitý počet navazujících území“) a 3) minihru na základě pohybu po předkreslené mapě. V téhle krabici se prostě skrývá pěkně výživná porce zábavy.

Abych dostál slibu, kterým na mě Mára hodil úkol srovnat obě edice, vypíšu vám hlavní prvky, které doznaly vyladění mezi oběma edicemi. Tady jsou: nevyloupané komponenty (skvěle, pro mě osobně je součástí úvodního rituálu s každou hrou právě loupačka, o kterou jsem byl v první edici ochuzen) + jejich lepší kvalita (tlustší karton, přesnější výsek karet), krabice ve standardním formátu na délku (podobná krabici Scythe), přibyl bestiář s popisky monster a příběhy hrdinů na webových stránkách hry. Druhá edice má (zatím) jen čtyři postavy, s Taesiri si tak zahrají pouze ti, kteří se dostanou k Limitované edici z kampaně na hithitu.

Oproti prototypu, který jsem testoval, se do finální verze dostala ještě mechanika „utrpení“, která během boje kompenzuje špatné hody vašich kostek a příliš dobré hody kostek monstra, se kterým v dané chvíli bojujete. Moc pěkná vyvažovací fíčura, kterou lze z partie vynechat, mně se ale její zapojení líbilo.

Perličkou na konec je zmínka o smutném osudu zbývající části her z první edice, které měly být určeny k volnému prodeji po skončení kampaně. Tiskárna totiž pokazila spoustu komponent, tvůrcům hry tak zůstaly pouze oči pro pláč. Naštěstí byla fanouškovská odezva natolik pozitivní, že se rozhodli sehnat nového výrobce a hru vyrobili v druhé edici, s několika změnami a nádhernou krabicí s nevyloupanými kartonovými komponentami. Podle diskuze s tvůrci hra ale ještě neřekla poslední slovo, ve vývoji je další rozšíření a postavy, takže se ještě máme na co těšit! A možná přijde i kouzelník, ehm, tedy vlastně doba, kdy budeme běhat Euthií v „post-dračí“ době a spolupracovat (mrk mrk).

Shrnout Legendy země Euthie je pro mě snadné: rozhodně stojí za váš čas a peníze, jako odměnu totiž nabízí zážitek, který si nezadá s oblíbenými počítačovými RPG, které částečně připomíná i povedeným vizuálem.

VERDIKT
Jedno z nejlepších klasických RPG ve stolní podobě nabídne přesně to, po čem každý fantasy fanoušek touží, a možná i něco navíc.

Komentáře

komentářů