Město Trondheim je v ohrožení! Jeho jarl zemřel a následník je v nedohlednu. Do hradeb buší trollové, v kopcích se shromažďují nemrtví draugři a od námořníků přicházejí zprávy o obrovských monstrech plundrujících norské pobřeží. Je to snad náhoda, že v jednom z těchto smutných večerů se v trondheimské přístavní krčmě shromáždili čtyři udatní vikingové? Jenže jarlův trůn může patřit jen jednomu z nich…

Champions of Midgard
Autor Ole Steiness
V ČR distribuuje bez české distribuce
Počet hráčů 2–4 hráči
Časová náročnost 60–90 minut
Vhodné od 10 let
Jazyková závislost Anglická pravidla, anglické texty na komponentech
Rok vydání 2015
Pořadí na BoardGameGeeku 83. (strategické), 121. (celkově)
Mechanismy Umisťování dělníků, házení kostkami, sbírání sad

Ole Steiness zahájil své tažení na deskoherní trh již v roce 2012, když vyšel jeho hasičský dungeon crawl Into the Fire. Následovala semikooperativní hra Police Precinct, jež se dočkala také řady rozšíření, a westernová Spurs: A Tale in the Old West. Největší popularitu mu ale přinesla vikinská sekačka Champions of Midgard, stojící na podobném principu jako v češtině vycházející Nájezdníci ze severu (rozhovor s autorem).

Jak již bylo zmíněno, každý z hráčů se chopí role udatného reka, jenž hodlá stanout v čele Trondheimu. Nafasujete kartu svého hrdiny s unikátní schopností (některé jsou trochu silnější než jiné, ale výsledek to příliš neovlivní), pár drobných a surovin do začátku a jednoho věrného šermíře. Před hráči se rozloží nádherný, obrovitý herní plán a partie může začít!

Základním mechanismem Champions of Midgard je worker placement. Na plánu máte na výběr spoustu políček, které vás zásobují zdroji. Nejdůležitější jsou válečníci reprezentovaní kostkami, jež jsou k mání ve třech druzích – šermíři, oštěpaři a sekerníci. Dále potřebujete maso, které je k dostání v udírně, případně můžete poslat pár vašich borců na lov. U mistra run získáte runy, jež vám dají vítězné body i jednorázově použitelnou zvláštní schopnost, u věštce zase karty osudu, které suplují úkoly a za jejich splnění získáte na konci také body. Pokud zajdete do modlitebny, odměnou vám bude přízeň bohů, jež zvedne vaše šance v soubojích. Na trhu můžete měnit suroviny, u obchodních lodí nakupovat, v přístavu si lze půjčit bárku či koupit váš soukromý drakkar. A pokud chcete být prvním hráčem a jako první také vybírat, vlezete do jarlova domu, kde na vás jako bonus čeká ještě jeden šermíř.

Nejdůležitější políčka vás zavedou rovnou do žáru bitvy. Záleží jen na vás, zda se postavíte trollům, draugrům nebo monstrům z pobřeží. Když porazíte trolla, zbavíte se jednoho žetonu pomluv a naopak soupeři jeden dáte – ten posera stál vzadu a čekal, až odmakáme špinavou práci za něj! Za drby jsou na konci hry mínusové body. Draugři nic neumí, ale je na ně vypsaná odměna ve zlatě. Na monstra pak potřebujete vlastní nebo půjčenou loď a zásobu jídla. Pozor, může se ale stát, že vám kruté počasí smete pár chlapů z paluby! Souboje samotné jsou jednoduché, hodíte vašimi bojovníky a podle toho, kolik jste naházeli mečů či štítů, dáte či vykryjete zranění. A pokud obludu nesundáte na první pokus a zároveň vám přežil nějaký ten knecht, válčíte další kolo.

Nejsilnější stránkou této hry je symbióza, se kterou spojuje euroidní princip s ameritrashovou atmosférou a chřestěním kostkami. Body jde nahrát hodně způsoby, ale nejdůležitější je masakrovat co největší příšery. Na to potřebujete pořádnou svitu chrabrých válečníků, jenže co když nejsou k mání? Pokud hrajete jako čtvrtý, klidně se může stát, že nejlukrativnější políčka budou obsazená a vy musíte vařit z vody. Jenže to jde taky. Sbírejte úkoly, božskou přízeň, našetřete suroviny a ve vhodný moment se klaun rázem promění v krále. Skoro by se nabízelo říct „point salad“, ale to bychom zase přeháněli, boj je přeci jen nejdůležitější.

Nejslabší stránkou šampionů je originalita, respektive neexistující originalita. Nic z toho, co zde uvidíte, vás nepřekvapí a dost by mě zajímalo, zda na tom budou Nájezdníci ze severu lépe. Jenže jinak hra funguje bezchybně. I neangličtinářům ji vysvětlíte snadněji než manželce pozdní návrat domů, tahy jsou rychle odehrané a nečeká se dlouho, bitvy jsou tak akorát těžké a náhoda vám sice může pomoct, ale nic za vás nevyhraje. Kvůli úkolům a tajně schovaným kartám monster do poslední chvíle nevíte, kdo se doopravdy stane jarlem. Hratelnost je návyková a po první partii máte chuť dát rovnou další.

Kromě toho se na hru doopravdy nádherně kouká. Kartičky monster, hrací plán, desky vašich hrdinů, to všechno je zpracováno v přehnaném, komiksově pestrobarevném a neuvěřitelně líbivém stylu. Vlastně, nejradši bychom si vzali sekeru a vydali se do Trondheimu sami, jak pěkně vypadá. A k obludám ještě jednu poznámku – vycházejí pěkně ze severské mytologie, takže je docela dobře možné, že se při jejich zkoumání poučíte.

Champions of Midgard možná nepřinášejí nic nového, ale umně kombinují osvědčené mechanismy. Výsledkem je hra, jež bude aspirovat na klasiku vašeho nedělního podvečera a jen zřídkakdy se stane, že by na ni sedl prach. Pokud chcete obohatit svou sbírku nenáročnou, zato zábavnou strategií s vikinskou tématikou, u šampionů určitě nesáhnete vedle.

VERDIKT
Meči třískající euro kombinuje osvědčené mechanismy a pobaví i bez originality.

Marek Dvořák

About The Author