Až se ti večer zavřou víčka a ty propadneš tenkým závojem mezi světy do říše snů, uzříš věci, které jsi nikdy předtím nespatřil. Věští tvoje sny budoucnost? Klamou tě? Co se ti snaží obyvatelé snových krajin říct? A kdo z nich lže? Možná si vzpomeneš, až ti ráno zazvoní budík. Nebo ne?

Když sním
Autor Chris Darsaklis
V ČR distribuuje Blackfire
Počet hráčů 4–10 hráčů
Časová náročnost 20–40 minut
Vhodné od 8 let
Jazyková závislost Česká pravidla, české texty na komponentech
Rok vydání 2017
Pořadí na BoardGameGeeku 53. (party), 1 546. (celkově)
Mechanismy Týmová hra, vyprávění, paměť

Chris Darsaklis je na deskoherní scéně teprve se rozkoukávajícím designérem. Na kontě má zatím pouze hru Coal Mine, která se však příliš neproslavila. Potenciál prorazit ale rozhodně má jeho nová párty hra Když sním.

V krabici vás upoutá hned několik rekvizit. Především je to stylově designovaná minipostel, na kterou byste se nejradši natáhli, měřit na výšku asi deset centimetrů. Potom maska na „spánek“, díky které nic neuvidíte (takže pozor, abyste přeci jen neusnuli!). Kromě toho jsou součástí hry ještě karty Snových duchů, karty snů (s dvěma slovy či souslovími na hádání a hezkým obrázkem), přesýpací hodiny a bodovací žetony.

Jeden hráč se v každém kole stane snílkem; nejprve rozdá ostatním karty Snových duchů, a pak si nasadí masku a pokusí se nevytuhnout dřív, než se jeho spoluhráči zorientují. Ti musí nakouknout, jakou roli jim karta přidělila – mohou se proměnit v dobré víly, škodolibé bubáky či rozpustilé rarachy. Hráč po snílkově levici otočí vrchní kartu balíčku snů (aby snílek předem nevěděl, jaké slovo bude hádat), spustí přesýpací hodiny a jízda může začít.

Ke každému slovu na kartě snů dá každý hráč jednu nápovědu, pak je na řadě další. Nápovědy jsou jednoslovné a nesmí být vyloženě „mimo“. Proč? Protože ne každý Snový duch má pro snílkova dobrodružství pochopení! Bubáci získávají body, když snílek neuhodne, a raraši chtějí, aby měl ideálně stejný počet zásahů a minutí. A právě zde je ukrytá nejsilnější stránka hry. Protože nesmíte dávat úplně zmatečné nápovědy, je vaším cílem v roli bubáka (a často i raracha) důmyslně mást a dávat bez potíží uznatelné, přesto zcestné nápovědy, které nebožáka zavedou na slepou stezku. Jenomže snílek ví, že ve hře bubáci jsou, a pokud bude mít pocit, že od vás nedostává relevantní nápovědy, snadno vás může podezřívat a začít vaše nápovědy prostě ignorovat. V roli bubáka chcete být kamarádští, ochotní a skrz naskrz falešní! Musím říct, že takové myšlení je pro mě v hádankových hrách vynikající a originální novinkou. Jak poradit dobře, ale přitom mizerně? Často vás přitom prozradí jen dlouhé váhání, proto musíte být rychlí. Hra za bubáka je sama o sobě neuvěřitelně svěží a provětrá vaše mozkové závity jako máloco.

Za víly je hra trošku snadnější a občas se vám podaří vystřelit nápovědu, která prakticky neumožňuje snílkovi minout. Jenže, právě proto jsou zde raraši, kteří obvykle pomáhají spíše bubákům. Když vás na špatnou stopu svádí víc hráčů, jste mnohem náchylnější podlehnout jejich grímovskému našeptávání.

Jakmile má snílek pocit, že zná správnou odpověď, vypálí ji a v reálném čase se rovnou pokračuje další kartou. Za ony dvě minuty tak můžete stihnout pět snů, nebo také patnáct. Jakmile se písek v hodinách dosype, snílek může zkusit uhodnout poslední slovo. Potom má příležitost získat dva bonusové body tím, že dokáže zpětně vyjmenovat všechna slova, která uhodl (a sám přitom pochopitelně neví, která zvládl a která ne). Právě tato pasáž je často nejtvrdším testem, a pokud hru hrajete na párty, kam se perfektně hodí, počítejte s tím, že zejména v ranních hodinách nebude tato repetice žádnou selankou (a někdo je vzdá rovnou). Mimochodem, pokud jste roleplayingového založení, zkuste slova zformulovat do barvitě vyprávěného snu a uvidíte, jak procvičíte svoji kreativitu!

Hra končí v momentu, kdy si všichni hráči vystřídají snílkovskou masku. Kdo má nejvíc bodů, vyhrál. Pokud vás ale bude méně, třeba si dáte partičku ve čtyřech, jedno kolo nebude stačit, takže doporučuji hrát na dvě až tři.

Hra má v podstatě jen dvě slabiny. Tou první je už zmíněná lehká nevyrovnanost – pokud se objevujete často v roli víly, máte přeci jen lepší šance vyhrát; role bubáka je obtížnější a ne každý se s ní dokáže hned sžít. Na druhou stranu, tohle je párty hra plná bujaré nálady a finální pořadí vlastně není tak moc důležité jako samotný prožitek. Druhá výtka se týká překladu některých karet snů, jež byly přeloženy dvouslovně (ačkoliv originály byly patrně jednoslovné), což může snílka zmást. Dá se s ní ovšem snadno vypořádat, buď nebudete trvat na strojově přesné odpovědi (soumrak je to stejné jako západ slunce, u vločky se nemusí zdůrazňovat, že je sněhová), nebo při otočení každé karty řeknete, z kolika slov se skládá. Nám se celkem bez potíží osvědčila první varianta, ale chápu, že puntičkáři z toho žádnou radost nejspíš mít nebudou. Samozřejmě, pokud si potrpíte na preciznost, ještě si můžete karty přelepit… nebo oželet snové ilustrace a hrát s kartami z Krycích jmen.

Kladů je naopak celá řada. Ostré tempo hry vás nenechá se nudit ani vteřinu, originální přístup ke klasické hádankové soutěži zaujme milovníky žánru a moc pěkná grafika vám umožní ve volných chvílích obdivovat „dixitovské“ karty ala Salvador Dalí. Ve třech testovacích skupinách jsem nenašel jediného hráče, který by se nudil a měl ke hře jiné než zmíněné výtky.

Když sním je vynikajícím, poměrně inovativním a velmi zábavným příspěvkem do ne až tak velké rodiny kvalitních párty her. Neotřelým způsobem prověří vaše myšlení a zároveň poskytne parádní ukrácení času na klidné rodinné či divoké silvestrovské oslavě. Snadno do ní zasvětíte i nováčky, a až noc protnou první ranní paprsky, uvidíte, zda jsou sny skutečně čarovné.

VERDIKT
Originální příspěvek do rodiny párty her osvěží deskoherní večer stejně jako divokou oslavu narozenin.