Řada z nás má nejspíš v oblibě starý, ale roztomilý film Jumanji, ve kterém se děti ocitnou v deskové hře (možná je přesnější říct, že desková hra vyleze na svět) a ony ji musí dohrát, jinak je sní krokodýli nebo udupou sloni. Každý z nás si jistě během sledování říkal, že takové fascinující dobrodružství by rád taky prožil. Do jaké hry ale skočit? V redakci se nám sešlo hned několik nápadů na hry, které nabízneí tak lákavý svět, že bychom jej z fleku navštívili. Přitom jsme se snažili vyhnout se již etablovaným a mimo hry používaným světům jako Star Wars.

Takže, zcela nevážně a nezávazně, kam letos jedeme na dovolenou

Nejsme tu samiArtemie je prostě překrásné místo k životu! Dýchatelná atmosféra, spousta pestrobarevných rostlin a drobných živočichů, prosluněné pláže i neprostupné džungle. Líbilo by se nám tam tak, že bychom se tam možná zdrželi navždy. Ze své svobodné vůle, samozřejmě.

Celestia – nemůže existovat kromě akrofobiků člověk, který by si nechtěl prohlédnout nádherná města v oblacích, kde lidé žijí v domečcích ve tvaru čajových konvic, v kmenech stromů či mezi lekníny. Vzducholoď vyráží každé pondělí, doba návratu nejistá, opatrným doporučujeme jetpack.

Velká kniha strašlivých čar – tady není o čem mluvit. Stačí se kohokoliv pod třicet let zeptat, jestli by byl radši prezidentem USA, nebo Harry Potterem. Zatímco my se šprtali chemické vzorečky a české dřeviny, někdo jiný trénuje levitaci a telekinezi. A my bychom si to s ním z fleku vyměnili.

Xidit (společný svět Seasons a Lords of Xidit) – nádherný epický fantasy svět, plný bájných stvůr, magických mazlíčků, hrdinů i sedláků, kterému vdechl život Naïade, jeden z nejtalentovanějších kreslířů deskových her. Magické souboje o krystaly, čest a sláva, bardi pějící písně k Vaší slávě… to prostě chcete.

T.I.M.E Stories – kdo vládne času, může se podívat kamkoliv na světě, nejen do ústavu pro duševně nemocné. Snad každý by přeci chtěl pracovat jako agent vyšetřující časoprostorové paradoxy a navštívit tak Egypt za doby faraonů, Athény v dobách největšího rozkvětu či předkolumbovskou divokou Ameriku. A nebo aspoň chytit ten poslední Woodstock…

Scythe – pravda, na roli rolníka čekajícího na svůj příděl kulek z hlavní nepřátelského mecha moc zvědaví nejsme, ale mít tak na sobě uniformu, v ruce pušku a na vodítku medvěda Wojtka, naše militantní pudy by jistě zajásaly. Navíc ta nádherná zasněžená krajina! Ti gigantičtí mechové! Východní Evropa nikdy nebyla lákavější. Což sice není moc měřítko, ale chápete, ne?

Adrenalin – nahánět se s „kamarády“ v aréně a střílet po sobě hlava nehlava? Navíc se stále se doplňující municí a pestrým výběrem zbraní? To je zábava dle našeho gusta! Protože se ale máme rádi, extra si vážíme toho, že smrt není v tomto světě zdaleka konečná, jen drobné zpomalení na krvavé cestě k úspěchu.

A kam by se nám naopak moc nechtělo?

Zima mrtvých – To, že nemáte co do úst a obočí vám pokrývá jinovatka, je ve srovnání s hordou zombií v ulicích města jen triviální problém. Horší je, že nejde věřit nikomu, takže si musíte si krýt záda. A úplně nejhorší je, když pak velitelem vaší skupiny zvolí psa. To už si říkáte, že jste se vážně nenarodili na šťastné planetě.

Takenoko – potíte se jako dveře od chlíva, záda vás bolí od neustálého ohýbání hřbetu nad bambusem a pak vám to všechno sežere panda? No way! Navíc nám to připomíná otroctví. To ale každá práce.

Pandemic – mor a cholera na každém rohu. Kašlající, rouškami zakrytí lidé, kteří se po potřesení ruky ztratí na pět minut v koupelně. Strach z každého telefonátu od vašich blízkých, ještě větší strach, když nikdo nevolá. Do toho fakt nejdeme. Kuřácká rýmička a zimní chřipka úplně stačí. Navíc máme pocit, že se nám v nastávajícím středním věku chorobopis jedině rozroste.

Neanderthal – pravěcí lidé (resp. předchůdci lidí) to měli nesmírně těžké, vrtochům přírody se bránit neuměli, často nebylo co jíst a když se vydali na lov, tušili, že se nejspíš každý druhý už nevrátí. A než se naučili mluvit, ani ta kultura za nic nestála. S blížícím se či již načatým třetím křížkem bychom tam navíc byli za starce a to nám taky není po chuti.

Ghost Stories – duchařská kooperačka Ghost Stories je sice epický a napínavý herní zážitek, kdy se snažíte, aby se nesesypalo úplně všechno… ale bydlet v té vesnici byste asi nechtěli. Ze všech stran se plazí strašlivé východní přízraky a nikdy nevíte, zda se z vaší oblíbené čajovny nestane prokletý dům, ani zda se zítra vůbec probudíte. Asi existují horší noční můry, než středoevropský život v kanceláři.

Všechny hry podle H. P. Lovecrafta – říkali jsme, že dnešní článek bude bez etablovaných světů, jednu výjimku ale udělat musíme. Jasně, vyvolávat temné bohy je lákavá záležitost, ale nechat se jimi sežrat už méně. A protože druhou variantou je zešílet a třetí varianta neexistuje, věřte nám, že by se vám v Arkhamu, Dunwichi ani Innsmouthu nelíbilo. O to lepší je tohle universum pěkně za stolem s kostkami v ruce…

A kam byste se jeli nebo naopak nejeli podívat vy? Napište nám na Facebooku!

Na článku spolupracoval David Navrátil a Michal Stárek. Druhý jmenovaný by rád řekl, že by se stokrát radši podíval do bambusové zahrady, než na Artemii.

Marek Dvořák