Trůn lebek je čtvrtý díl plánované pentalogie z Démonského cyklu amerického spisovatele Petera V. Bretta a my se mu teď společně podíváme na zoubek. Úvodní řádky nás vítají tam, kde jsme v předchozím díle skončili a my tak sledujeme pád obou Osvoboditelů z útesu. Je to symbolický začátek pro příběh, který nám ukazuje, jak si lidé poradí, když je jejich milování vůdcové nechají na holičkách. Poradí si lépe Žírňané, kteří patří pod křídla Arlena Sedláka a ačkoli touží předat zodpovědnost Osvoboditeli, Arlen je učí samostatnosti nebo Krasijci, kteří v Osvobditele bezmezně věří a zároveň jsou uvyklí staletím pletichaření? Který z Osvobitelů má pravdu, a který postoj je ten správný a povede k záchraně lidského rodu v tomto postapokaliptickém světě? Proč se lidé ani před hrozícím nebezpečím démonských vojsk nedokáží semknout a postavit se nebezpečí bok po boku, ačkoli to již vypadalo tak nadějně?

trunTento díl je plný krve. Zbytečné krve. Krve, která ukazuje válku mezi lidmi v celé její hrůznosti a nesmyslnosti. Jedná se o díl plný bujení a rozrůstání, kdy jakoby příběh ožíval svým vlastním životem a autor nad ním přestal ztrácet kontrolu.

Zatímco v předchozích dílech jsem opěvovala lehkost vyvolávání obrazů, nyní má ubohá, vánočním časem zmámená, mysl úpí pod snahou zorientovat se ve složitosti krasijského názvosloví a příbuznosti (ještě že je v podstatě každý z Jardirovi rodiny) a první třetina knihy je pro mě až zbytečné náročná. Svůj vliv určitě nese doba, která uplynula od přečtení předchozího dílu. Naštěstí v určitý okamžik se z Everamovi Štědroty přesouváme ke Kotlinským a příběh mi zase začne ubíhat jako rozmazaná čmouha barvitých představ a setkání se starými známými. Dokonce přijde na přetřes i další romance – dle mého zatím nejlepší v sérii.

V recenzi na první díl jsem se těšila na hlubší náhled do jadrnského světa. Ale teď mi chybí původní lehkost a jednoduchost. Ačkoli samotná démonská vojska zůstávají stále při starém, každý druhý člověk – ať už Krasijec nebo Žírňan – je najednou schopný bojovat lépe než nejlepší bojovníci v dobách před znovuobjevením Anocha Slunce. Moc, kterou dodávají útočné chrany a nabíjení lidí magií, tomu dodává smysl, avšak pocit, že se svět najednou hemží superhrdiny a ztrácí se lidskost, nějak přetrvává. Osvoboditelé přestávají být výjimečnými a strach o postavy v bojích s jadrnci je otupen.

Společně s tím, jak se do světa šíří poznatky hrdinů o magii a stále se vyvíjející technologie chranění, trošku se vytrácejí poutavé a originální detaily, jako byl například kaštan pomalovaný chranou a objevné myšlenky tak musí zastávat chaffít Abban, který ale nenechá příběh na holičkách.

Hrdinové jsou staří známí a hlubšího poznání se nám pak dostává u několika vedlejších postav, které jsou jako už tradičně postaveny tak, aby je čtenář pochopil a oblíbil si je. Výborné v této sérii bezpochyby je, jak autor odhaluje motivaci hrdinů až na dřeň a přináší tak vědomí toho, že nikdo není ve skrze špatný nebo dobrý, ale každý dělá to nejlepší, co s rozdanými kartami dovede. Nejednou se vám tak stane, že vlastně nevíte, které straně fandíte a rozpolceně doufáte, že nějakým kouzlem vyhrají strany obě. Novinkou v této sérii jsou emoce vymáčknuté z čtenáře jako šťáva z citronu, což pouze poukazuje na fakt, že příběh žijete společně s postavami.

A vzhledem k tomu, že ta podstatná linie boje Osvoboditelů proti Jadrncům se opět pohnula pouze o nepatrný krůček, klíčí ve mně obava, zdali autor opravdu dokáže sérii ukončit pátým dílem. Ne že by snad v živoucím světě nebylo dost prostoru pro další pletichy a manipulace, ale chceme opravdu dalšího G. R. R. Martina s nekončící ságou plnou mrtvých hrdinů a nekonečných machinací? Doufejme tedy, že další návrat do světa plného vášní, bojů a magie bude zase svěží a plný života, protože udržet laťku tak vysoko, jak ji autor sám sobě nastavil, přestává být snadné.

Vydal: Triton; 2015
Autor: Peter V. Brett
ISBN: 978-80-7387-931-0
EAN: 9788073879310
Počet stran: 640