Na Fénixcon jsem mířil s myšlenkou, že se tam nejedu bavit, ale hlavně pracovat. Ostatně, když v batohu máte balík knih jako cen do soutěže a druhý balík s Časem šelmy, který tam musíte rozdat všem, kdo si je objednali, jiný pocit asi ani mít nemůžete. Z toho důvodu jsem také musel z různých programů utíkat předčasně. Čeho jsem se osobně zúčastnil?

Například besedy s několika nakladateli, hlavně Michaelem Broncem (Straky na vrbě), Robertem Pilchem (Brokilon) a Zdeňkem Pobudou (Epocha). Odtamtud jsem utíkal nerad, protože kromě vtipných historek ze života nakladatele se člověk mohl dozvědět spoustu důležitých faktů, ať už má ambice vydat knihu jako autor nebo i jako přímo nakladatel. Všem takovým bych doporučil účast.

Následovala beseda o Mfantasy. Petr Akoba Šimek ji začal poměrně netradičně. Bylo pátého prosince, ale Mikuláš s andělem se někde zdrželi, takže se na nás přiřítil jen on jako čert, který porotcům soutěže O dračí řád rozdával uhlí. Doslova, mám kus větší než moje pěst a hodlám ho na chalupě použít do kamen.

DSCN3952Akoba se ukázal jako obstojný řečník. Během hodiny shrnul historii Mfantasy, pohovořil o tom, co čeká vítězné povídky z Dračího řádu, konkrétně o audiopovídkách a hlavně o Fascinaci a pak k mé hrůze předal slovo mně, abych všem řekl o tom, jak se s roky měnila naše soutěž. Troufám si říct, že i navzdory tomu beseda proběhla dobře.

Workshop Jiřiny Vorlové byl také zajímavým zážitkem, protože tisíc lidí má tisíc chutí. Co se jednomu líbí, druhý nepřekousne. Druhý si všimne zcela jasné chyby, kterou první přehlédl. Tahle součást programu mi dala hodně materiálu k přemýšlení jak o hodnocení a kritice cizích i vlastních textů, tak o rozdílném smýšlení lidí kolem nás.

Pak už bylo na řadě vyhlašování výsledků soutěží. Bylo celkem fajn sledovat, jak chodí na pódium lidé, které jsem dosud znal třeba jen z komentářů na internetu (nebo dokonce z první řady vlastních přednášek, což mě dostalo asi nejvíc). Těm lidem to pak rozhodně přejete.

Po desáté večer jsem ještě přemýšlel, že bych si s ostatními šel někam sednout, ale před hotelem Slovan jsem uznal, že toho mám za celý den dost. Poněkud nespolečensky jsem se rozloučil a mizel. Sice jsem se za ten jediný den nestihl zúčastnit moc programů (a k pár křtům, autogramiádám a dalším jsem se přichomýtl víceméně náhodou), ale i tak mi to stačilo. Stejně pro mě bylo jako vždy hlavní vidět se s lidmi, které vídám jen zřídka. Přesto mám pocit, že i těm jsem věnoval jen málo času a měl bych to někdy napravit.

Fénixcon byl vyčerpávající. Ale to jsem od něj očekával, takže jsem odcházel spokojený.

Komentáře

komentářů

About The Author