Když jsme se dozvěděli, že bude Emmi Itäranta na veletrhu Svět knihy 2015, neváhali jsme v redakci ani minutu a sjednali si dopředu rozhovor. Na místo byl vyslán Akoba, protože to má do Prahy jen sto kilometrů, ale značnou podporu získal od Marmeli, která již román spisovatelky přečetla a zpracovala na něj i recenzi.

emmi2

Emmi Itäranta je spisovatelka narozená ve Finsku v jeho třetím největším městě Tampere. Vystudovala na Tamperské univerzitě obor Divadlo a poté na Kentské univerzitě obor Tvůrčí psaní. Právě v Kentu začala psát svůj debutový román Strážkyně pramene, za který získala ve Finsku dvě významná ocenění pro začínající autory a vyhrála v soutěži sci-fi a fantasy literatury u nakladatelství Teos. Knihu napsala autorka ve dvou jazycích – finštině a angličtině a v současné době je odkoupeno čtrnáct práv pro překlad do dalších jazyků. Autorka vystřídala hned několik zaměstnání – byla novinářka, divadelní kritička, dramaturgyně a scénáristka. Nyní žije v anglickém Canterbury, kde vyučuje na Kentské univerzitě a současně píše svou druhou knihu.

 

Tříhodinová rezerva. Ano, tak dlouhou dobu jsem si nechal, vzhledem k situaci na českých silnicích v čele s českým skvostem (dálnicí D1) a dopravním polokolapsem v Praze, abych stihnul domluvený rozhovor. Doprava nezklamala a vesměs tak akorát jsem dorazil na místo. Autorka právě dokončovala jiný rozhovor a na řadu jsem přišel pár minut po svém příchodu.

Emmi Itäranta na mě od prvního okamžiku působila dojmem milé a sympatické spisovatelky. S úsměvem odpovídala na mé otázky přesto, že jsem byl ten den poslední, kdo s ní dělal rozhovor a dá se předpokládat, že již byla za celý den trochu unavená. Nedala to však vůbec najevo a rozhovor celou dobu probíhal v milé atmosféře.

Na začátku jsem autorku poprosil, aby mi sdělila, jak správně vyslovovat její jméno, protože přece jen jména finských spisovatelů nejsou pro naše čtenáře nejběžnější. Avšak k našemu překvapení se Emmi Itäranta vyslovuje v podstatě tak, jak se čte, takže by čtenáři neměli mít s tímto větší problém.

 

 

(c) Heini Lehväslaiho

(c) Heini Lehväslaiho

Můžete nám přiblížit své dílo?

Příběh se odehrává v budoucnosti ve světě, kde je nedostatek pitné vody. Hlavní hrdinkou je dívka, která se stane zodpovědnou za tajný pramen v jedné vesnici. Vojenský režim, který v té době vládne, se snaží získat nad veškerou vodou kontrolu.

Voda. Ve Strážkyni pramene čtenář vnímá právě vodu jako jedno z hlavních témat. Prostupuje každou kapitolou a je cítit na každé stránce, proto nás zajímá, co pro Vás voda vlastně znamená?

Pro mě byla voda v mé zemi vždy samozřejmostí. Naopak ve světě, který popisuji, je o vodu nouze. Ale používám také hodně metafor. Voda znamená změnu, pokračování a důležitý prvek lidských vztahů. Také jsem chtěla přinést něco nového. Když jsem před sedmi lety začala knížku psát, nebyl v literatuře na rozdíl od dneška ještě příliš zpracován pohled na změny klimatu z hlediska možného nedostatku pitné vody.

Pojem “poetická dystopie” není v České republice příliš známý, avšak velmi nás ve Vašem pojetí zaujal. Můžete nám jej svými slovy nějak objasnit?

Ten termín na začátku nebyl zase tak úplně úmyslem. Přiznám se, že ho vymyslela moje agentka kvůli propagaci. Já bych spíš knihu zařadila do spekulativní fikce nebo dystopie, jako například dílo Madd Addam od Margharet Atwood nebo Station Eleven od Emily St. Jones Mandel.

Ještě bych dodala, že hlavní roli v mé knize hraje jazyk. Kniha je na prvním místě beletristická, žánrové zařazení je až na druhém místě.

Kde jste se setkala s čajovými obřady? Ve svém díle je máte velmi pečlivě, a dle našeho názoru velmi detailně, popsané.

Než jsem začala psát, nikdy předtím jsem na žádném čajovém obřadě nebyla, ale znala jsem jejich průběh zprostředkovaně, zejména z knih. Při psaní mého románu jsem zašla na jednu akci do Britského muzea.

I když jsem si některé prvky vzala z japonských čajových obřadů, vesměs jsou mnou popsané ceremoniály fiktivní.

K tomu se váže taková historka. Matčina kamarádka, která čajové obřady studovala, si přečetla mojí knihu a na základě toho mě na jeden obřad pozvala a ukazovala mi, kde všude jsem udělala chyby. Poté co jsem jí vysvětlila, že jde o fikci a smyšlené obřady, vše pochopila, nicméně dodala, že by se na první stránku britského vydání mělo umístit varování, že čajové obřady popisované v knize jsou fiktivní.

strazkyneprameneI přes malou plochu, ve které je děj vyprávěn, se Vám povedlo sepsat příběh, který má opravdovou hloubku. Co Vás vedlo ke zvolení pouze jednoho prostředí pro děj Strážkyně pramene?

To byl i úmysl. Chtěla jsem zobrazit hlavně vnitřní svět hrdinky. Právě proto je příběh psán z jejího pohledu. Takže co nevidí hlavní hrdinka, nevidí ani čtenář. Je to tak trochu metaforický náznak toho, že náš svět je někdy také značně omezený.

Kromě toho toto je můj první román, tak jsem si nechtěla brát na začátek příliš velké sousto.

Co říkáte na českou verzi obálky knihy? Slyšeli jsme, že se stala docela oblíbenou nejenom u nás. A upřímně se nedivíme, je opravdu krásná.

Česká obálka patří k mým nejoblíbenějším. Podle mého názoru skvěle vystihuje obsah knihy, když zobrazuje tvář ženy a vysušenou, popraskanou zemi. Kromě toho se mi líbí, jak připomíná fresku, nebo starý obraz.

Můžete našim čtenářům prozradit, na čem dalším pro nás – vaše fanoušky – pracujete?

Určitě. Již pracuji na svém druhém románu. Ten nemá nic společného s tím prvním. Příběh se obehrává na ostrově, na kterém je zakázáno mít sny. Dívka, která sny má, se musí skrývat a překonávat mnohá nebezpečí. Román bude spadat do kategorie fantastiky.

 

Děkujeme autorce Emmi Itäranta za rozhovor pro web MFantasy a Nakladatelství Plus za zprostředkování tohoto nezapomenutelného setkání! Věříme, že se vzájemně ještě někdy určitě setkáme a budeme se určitě opět těšit třeba při rozhovoru o její další knize.

Zpracovali: Akoba, Marmeli