Tak nám ten svět skončil. Zase. A jak už to tak bývá, tak namísto totální destrukce a pozbytí významu slova existence, se nám stvořil svět nový, vypadající téměř jako ten starý, jen pár detaily se lišící. Třeba takové Praze je záhodno se vyhnout obloukem, neboť v srdci evropské metropole se usídlili mezopotámští bohové a podobná havěť. Ani v nejbližším okolí není zrovna bezpečno. Tam se pro změnu dočasně přesunuli obránci, tedy Řád. Nebo aspoň to, co z něj zbylo. A samozřejmě zbytek obyvatelstva postihla výrazná redukce stavů, civilizaci zase totální kolaps. Je třeba s tím tedy něco udělat, tedy nakopat bohy, vykopat cizáky a zakopat, ehm, zavřít trhlinu. Což možná nebude tak snadné.

Pragocalypsa 3Třetí díl trilogie Pragocalypsa začíná tři měsíce po událostech z Krve padlých andělů, což mimo jiné znamená, že rozuzlení toho cliffhangeru z minulého dílu se čtenář dozví až téměř po padesáti stranách. Předtím se musí prokousat prologem, který se odehrává o víc jak třicet let dříve a v příběhu nemá žádnou roli, což mě poněkud zklamalo. Děj se stále nejvíce soustředí na Vyvyana, Mariku a Elišku, nově také Phobose (nového Představeného Řádu), svých patnáct minut slávy však tentokrát dostanou téměř všichni členové Řádu.

Podobně jako předchozí kniha je tempo zpočátku slabší, nicméně pozvolna se zvyšuje několika šarvátkami, aby se stejně jako posledně v polovině utrhlo ze řetězu. Tentokrát to však bohužel nemá takové grády, protože tehdy se Řád musel vypořádat s nečekanou situací, kdežto nyní jde o připravovanou akci (nečekaných situací i tak bude pořád dost).

Vyvyan, Kamil a někteří další řeholníci ani tentokrát neopomenou v (ne)vhodnou chvíli utrousit nějakou tu hlášku, nyní však působí o poznání uhlazeněji než v předchozích dílech. Podobnou proměnou prošlo i zmiňování skladeb a interpretů. Hvězdnou bránu však stále všichni členové Řádu nejspíš sledují jako povinné instruktážní video.

Třetí Pragocalypsa je jiná než předešlé knihy. Tak především je vyspělejší, jenže to jí trochu ubírá na „exotičnosti“, které se těšily první dva díly. Komorní atmosféra novohradské skupiny z prvního dílu je ta tam, když čtenář čte v podstatě o menší armádě (ačkoliv se na okamžik vrátí v momentě, kdy se jedna skupinka propadne hluboko pod Prahu). Stále je to ale to čtivá a akční jízda, kterou se nám Jan Urban představil. Za co ovšem musím autora velmi pochválit, je perfektně zvládnuté a emotivní zakončení.

Název: Pragocalypsa – Strážci brány
Autor: Jan Urban
Ilustrace: Dominik Broniek
425 stran, 130 x 200 mm, měkká vazba
ISBN: 978-80-7520-029-7
Vydalo nakladatelství BELETRIS, Praha, 2015

Komentáře

komentářů