Dračí doupě. Tolikrát vychvalované, tolikrát proklínané. Hra, která vzbudila více ohlasů a názorů než jidášovská maturita. Naše generace, zlaté děti předrevoluční, na ní ale vyrůstala a je ochotná tasit meče pokaždé, když je zpochybňován význam této hry. Nostalgie je mocná čarodějka; a Jan Kravčík s přáteli by mohli vyprávět. Na základě jejich hraní DrD vznikly Letopisy Vukogvazdské družiny. A z dobrého těsta se upeče dobrý chleba, tomu věřte.

letopisyGentlemani Kravčík, Kremer a Sedláček, kteří stojí za tímto počinem, jsou spíše známí jako odborníci na mytologii a středověk než jako autoři beletrie. Podle výsledků jejich práce je to ale možná škoda a jsem zvědavý, co o nich ještě na literárním poli uslyšíme – jak říká teta Kateřina, potenciál tu je.

Na začátku bylo slovo. A to slovo znělo hospoda. Kulturní centrum fantasy vesmíru! Nakoukněte dovnitř oknem a uvidíte partu dobrodruhů, kteří popíjí laciné pivo a vypráví příhody plné rvaček, hrdinských činů a truhel plných zlata. Jak dochází mok v džbánku, tak roste odvaha a chuť do akce. Svítání už naše udatné reky zastihne na cestě za prvním úkolem. Mají snad zabít draka, popasovat se s hydrou či se postavit mocnému nekromantovi? Ne. Do začátku postačí vydělat pár stříbrných a přežít.

Letopisy Vukogvazdské družiny jsou především minimalistické. Nebudete zachraňovat svět, stačí zachránit sám sebe. Zápletkami jednotlivých příběhů tak jsou uprchlí lapkové a unesené venkovanky. Boj se zlem je relativní – postavy mají do svatosti hodně, hodně daleko a myslím, že termín „dark fantasy“ knihu dobře vystihuje.

Samotné vyprávění nemůžu označit než jako grandiózní. Každá kapitola je napsána z pohledu jiné postavy, ty navíc často intrikují a podvádějí, takže o zábavu je postaráno. Vše doplňuje černý humor, pomáhající udržet nadhled. Vzdělání autorů je více než patrné – kromě perfektní češtiny, na které stojí zdařilá podoba textu, jsou obrovským plusem jejich historické znalosti a kulturní rozhled. Díky tomu působí středověké reálie velmi autenticky, setkáte se s řadou archaismů a vůbec se mnohé věci o minulosti dozvíte. Vše perfektně doplňují prvky slovanské mytologie.

Postavy jsou, díky už zmíněnému vyprávěcímu postupu, poměrně podrobně rozpracované, byť někdy máte dojem, že do příběhu vklouznou příliš hladce (patrně dozvuky samotného DrD, kdy ke každé nové postavě zkrátka nejde dělat sáhodlouhé entrée). Jinak jsou živé, mají potřeby, motivace a občas jim samy nerozumí. Rozhodně si je ale oblíbíte. Ať už tichý Dargos, jehož podivínství ukrývá spíše stydlivost než cokoliv jiného, lstivý Keredok či lehkomyslný Jokedit si získají vaše sympatie tím, že jejich život, byť dobrodružný, je většinou spíše hlad a bolest než sláva a zlato.

Neradi bychom z knihy dělali něco, co není; ujasněme si tedy ještě, co od Letopisů nečekat. Propracovaný, hluboký příběh s šokující pointou a dějovým zvratem zde nenajdete. Stejně tak podrobnou minulost hrdinů a do detailů vykreslené motivace; spíše budete mít dojem, že postavy žijí přítomností. Nenajdete zde morální dilemata ani originální svět (ten koneckonců vychází z DrD předlohy, takže se těšte na kudúky s ohnivou hlínou a další známé rekvizity), nenajdete zde úvahy o smyslu bytí.

Co zde ale najdete, je poctivá, nenáročná, špinavá fantasy plná krve a bahna. Tak, jak ji mám rád já, tak, jak ji máte rádi vy a všichni fanoušci žánru. Pokud byste nejradši postavili pomník Šlechtovi a Kulhánek už ve vašich očích dosáhl polobožského statusu, Letopisy Vukogvazdské družiny jsou pro vás jasnou volbou, u níž se nebudete ani minutu nudit. A všichni hráči DrD si povinně připisují hvězdičku navíc.

Vydal: Gorgona; 2011
Autor: Jan Kravčík a kol.
ISBN: 978-80-904952-0-3
EAN: 9788090495203
Počet stran: 392

Komentáře

komentářů