SS854467 Nemám nárok chodit po všech možných literárních akcích. Dostanu se teď tak na jednu za dva měsíce, když dojde ke vzácné kombinaci okolností, předně když nemusím hlídat syna. Dost zajímavých věcí mi teď uteklo a vím o dalších, které mi kvůli rodině utečou.

Když už se ale někam dostanu, hned se mě Akoba optá, zda o tom nechci napsat článek. A já blbec na to kývnu. Docela mě ovšem potěšilo, že daná kombinace nastala právě na křest osmého dílu Kladiva na čaroděje, už jen proto, že znalí pochopí, po kom jsem pojmenoval syna Vincenc. Slovy kamarádky, ten až si to jednou přečte, tak buď s tebou nebude mluvit nebo praskne pýchou.

Dorazil jsem na místo zhruba půl hodiny předem. Naštěstí jsem hned zahlédl pár známých tváří, takže o zábavu bylo postaráno ještě před vypuknutím akce. Oslavenec, Martin Antonín, zvaný Darion, se dostavil záhy. Tou dobou už se jeho dítko, konkrétně osmé Kladivo jménem Pekelná šleha, nacházelo na pultu k dispozici.

Ihned byl během řeči nadnesen fakt, že tento díl je poněkud tlustší, než díly předchozí a nebyl tedy šířkou moc kompatibilní s obálkou této série. Část přední strany přesahovala na hřbet. Na Darionovo čelo tedy ode mě směřoval pohlavek doprovázený slovy, že tohle bude v poličce vypadat divně. (Neříkejte mu to, ale na příště pro něj mám schovaný pohlavek, že ta příliš tlustá kniha byla příliš tenká a přečetl jsem ji až moc rychle.)

Knihkupectví Fantasya se velmi uspokojivě plnilo a za chvíli dorazil i kmotr knihy – Jiří Walker Procházka. Ten se ozbrojil velkou sekerou, jejíž jedna strana se skutečně dala použít jako kladivo, takže ke křtu byla více než vhodná. Pomalu se mohlo začít.

Sešli se skoro všichni autoři Kladiva na čaroděje. Přítomen byl jak otec celé série, Jiří Pavlovský, tak i Ondřej S. Nečas, Jakub Mařík a Martina D. Antonína snad netřeba zmiňovat. Pouze Dušan D. Fabián se účastnil pouze přes Skype. Na to pochopitelně navázalo několik vtípků na téma, proč ho zavřeli do té krabičky. Humor obecně chvílemi dosahoval končin, které by v knihách vypadaly tak divně, že si ho psavci schovávají na podobné chvíle.

SS854489Akce mohla začít! Menší proslov, obtížné rozdělávání láhve sektu, pár kapek na knihu, zbytek do sklenic. Následně byla Pekelná šleha položena na zem a schytala tři rány tupou stranou sekery od JWP a další tři od Dariona. Vše bylo zakončeno přípitkem, možná až příliš formálním. Ale to říká někdo, kdo na posledním křtu, jehož se účastnil, byl svědkem toho, že se kniha polévala lahvovou plzní.

Následovala autogramiáda. Nejdelší fronty se pochopitelně tvořili u Dariona, hned po něm následoval Jiří Pavlovský. Aby taky ne, když do série napsal tři z osmi knih. Jím jsem já osobně začal a jako úplatek (navzdory upozornění, že ho nemáme krmit) ho podaroval sklenicí naší domácí čili omáčky. Dříve už jednu dostal přes třetí osobu a prý se setkala s úspěchem. Díky tomu věnování v mých výtiscích zní „Díky za čili“, „Čtenáři s vkusem“ a „Bez věnování“.

Z akce jsem odcházel se sedmi z osmi knih série podepsanými a příslibem, že další díly budou vycházet snad o něco rychleji. Vcelku slušné skóre. Hlavní však byl pocit, že tenhle večer se povedl a nabil mě dobrou náladou.

Komentáře

komentářů

About The Author