Postapokalyptické příběhy mají zvláštní kouzlo. Jejich oblíbenost je dána především tím, že čtenáře uvádí do světa více či méně absolutního bezvládí, kdy jediná morální hodnota je přežít. To v našich duších, svázaných tisíci a tisíci zákony a morálními pokyny, vede k uvolnění, které na nás působí jako bouračka na dálnici. Mrazí nás v zádech, ale nedokážeme se nedívat.

Světem se prohnala epidemie. Když skončila, nebylo koho víc zabíjet, jelikož obětí nemoci bylo víc než devadesát devět procent všech lidí. Zůstali jen jednotlivci nebo skupinky odolných. Proč? Nikdo neví. Nepadla však jen civilizace, ale i veškeré morální zákony. Lidé nejdříve střílí a až poté se ptají. Tedy ti přeživší, protože ti, co nejdřív nestříleli, jsou mrtví.

psihvezdyHigh je čtyřicetiletý muž, jenž je vůči infekci imunní. Při epidemii však přišel o ženu a jediné, co mu zůstalo, je jen letadlo a starý pes. A Bangley, blázen do zbraní, s kterým se usadil poblíž letiště, a s nímž si navzájem poskytují výpomoc. High hlídá v letadle ze vzduchu a Bangley dělá tu špinavou práci, když se někdo v jejich perimetru objeví. High však netráví všechen čas ve vzduchu jen hlídkováním kolem letiště. Kromě loveckých a rybářských výprav podniká i průzkumné lety, při kterých se snaží najít eventuální zbytky civilizace. Většinou ale nachází jen smrt. Jednou však zaslechne v rádiu útržek hlášení. Kontakt se mu navázat nepodaří, ale ta vzpomínka mu nejde z hlavy, a tak se jednou rozhodne, že naloží co nejvíc paliva a vyrazí zkusit najít dispečera, jenž tam někde musí být.

Peter Heller primárně není jen spisovatelem. Jeho životní náplní je cestování a k psaní se dostal prakticky tak, že začal o svých výpravách psát. Kromě výprav za poznáním se účastnil i expedic, které měly překazit lov velryb nebo podat svědectví o vyvražďování kulohlavců a delfínů.

Hodnoty, které autor vyznává, se tak nesou celou knihou. Hrdina – jako jeho alter ego – pozoruje a vnímá více změny, kterými prochází svět, jenž se zbavil nákazy jménem lidstvo. Vrací se tak do své původní divoké přirozenosti, i když jen těžko, jelikož škoda na klimatu již byla napáchána a její pokračování jen stěžuje další přežití. Z hrdinovi minulosti se tak dozvídáme jen nezbytné minimum a veškeré vzpomínky jsou o jeho ženě. Lidské utrpení posledních dnů apokalypsy není zmíněno prakticky vůbec.

Ale kdo by čekal nějakou prvoplánovou ekologickou agitku, ten by byl rozhodně zklamaný. Cestování, pozorování přírody a změny, kterými prochází svět, to je nosná atmosféra celé knihy. Stejně tak bude zklamaný i ten, kdo by čekal akční postapo smršť. Ta se opravdu nekoná. Zabíjí se tu a zabíjí se dost. A většinou se zabíjí hnusně ze zálohy, kdy sebemenší zaváhání je tvrdě trestáno. Ale svět po katastrofě je tady jen prostředím, ve kterém sledujeme nejen fyzickou, ale hlavně duchovní cestu hlavního hrdiny.

V záplavě knih s tématikou katastrof jsou Psí hvězdy výjimečné nejen atmosférou – která se nezaměřuje na vlastní destrukci lidské společnosti, ale spíše na její dopad na celkové prostředí –, ale také svou komorností, ve které hrdina prožívá svůj vlastní proces hledání čehosi, co vlastně ani neví, co je.

Knihu mohu jen doporučit a to prakticky všem. Stejně jako Malý princ používá prostředí jen k dokreslení procesu, kterému se nevyhne žádný člověk a jako taková dokáže oslovit každého člověka.

Vydal: Plus; 2014
Autor: Peter Heller
Překladatel: Petr Eliáš
ISBN: 978-80-259-0319-3
EAN: 9788025903193
Počet stran: 320