Víte co nenávidím? Ten pocit smutku a zmaru, když dočtu knihu a vím, že už to nikdy nebude stejné jako předtím. Ten smutek, že příběh skončil, a i když ji budu číst znova a znova, už nikdy nezažiju ten pocit tajemného, kdy se třesu co bude na další stránce. Jestli chcete něco podobného zažít, můžu vám doporučit jediné. Pořiďte si Píseň krve.

Příběh začíná ve chvíli, kdy Vaelina Al Sornu jeho otec, nechvalně proslulý Pán bitev, odváží do kláštera šestého řádu. Tento řád je určen k obraně Víry a jako takový vychovává nejlepší bojovníky nejen Sjednoceného království, ale celého známého světa. Syn poslušně přijme úděl, i když v něm otcovo rozhodnutí zanechá hluboký šrám a množství otázek. Jak čas plyne, tak z Vaelina se stává ve skupině přirozený vůdce a nejen jeho schopnosti, ale i události, které jakoby přitahoval, dávaly najevo, že se jedná o někoho výjimečného. Toho si všimne i Janus, král Sjednoceného království a jeho sjednotitel, který se neštítí v mocenském boji prakticky ničeho. Vaelin se tak ocitá ve středu historických událostí, které mu málokdy dávají na výběr, a když už se tak stane, je to většinou volba mezi větším a ještě větším zlem.

pisenkrveCelý příběh je vyprávěn zpětně. Vaelin je již jako dospělý muž zajat a na jeho převoz na místo trestu na něj dohlíží historik nepřátelského císařství. I když ho učenec nenávidí, možnost poslechnout si jeho příběh je natolik lákavá, že neodolá. I když tato forma není nejoriginálnější, pozorný čtenář brzo zachytí drobné nuance mezi tím, co čte, a tím, jak na to učenec reaguje. Prvotní podezření se brzy potvrdí. Vaelin není k historikovi naprosto upřímný. V některých případech je důvod jasný, ochrana osob, na kterých hrdinovi záleží. V případě jiných informací už důvod není tak zřetelný.

Více než polovina knihy je věnována tvrdé výchově chlapců v klášteře. I když to může znít nudně, opak je pravdou. Život chlapců, zprvu měkkých a slabých, co chvíli protne událost, která posunuje děj stále vpřed. Jejich zkoušky jsou komplikovány útoky zvenčí a občasné náznaky vedou čtenáře k tušení, že hodně z toho souvisí s Vaelinem samotným. Děj tak nepůsobí těžkopádně.

K přerodu mladíků v zabijácké stroje dochází pozvolna a i přes neodvratnosti tohoto vývoje si každý ze skupiny nechává něco ze svého předchozího života. Něco, co ho odlišuje od ostatních a zároveň i ovlivňuje další chování postavy. To se samozřejmě odráží nejvíce v hlavní postavě, u které tento vývoj proběhl tak přirozeně, že jsem si ani nevšiml, kdy k tomu vlastně došlo. V jedné chvíli to byl vyděšený kluk v lese, v druhé mladý muž, nebojící se postavit vojákům a najednou už tichý velitel vojenské jednotky dobývající město.

Magie je v knize zastoupena ne příliš specifikovaným pojmem temné síly. Čtenář se nedozví, co všechno do této množiny spadá už jen proto, že jsou v Spojeném království tvrdě potírány čtvrtým řádem. Ten zde působí něco jako inkvizice a podle toho se také chová.

Kniha je vyprávěna pěkně lineárně, bez příliš mnoha vedlejších odboček. Opravdu jakoby životem zkušený voják seděl a bez nostalgie vyprávěl o všem, co ho dovedlo až sem. Čtenář se tak od knihy odtrhává jen těžko. Ze šesti stovek stránek je využit každý odstavec. I když jde o první díl slibované trilogie, jsou všechny hlavní dějové linie knihy uzavřeny, což je v dnešní době tisíci stránkových mnohadílných ság, kde se často děj neposune ani o metr, opravdu osvěžující.

Pro mě osobně patří Píseň krve mezi to nejlepší, co v roce 2014 vyšlo. Čtivý a epický příběh s osobitými postavami a temnou atmosférou. Co víc si může čtenář přát?

 

Název: Píseň krve
Autor: Anthony Ryan
Překlad: Jakub Kalina
Obálka: Lucie Zajíčková
Počet stran: 624
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-7491-173-6
Vydavatelství: Host; 2014
Doporučená cena: 389 Kč

Vít Martin Matějka