Nakladatelství FANTOM Print vydává dvanáctý díl série DragonRealm:

„KDYŽ SE LEGENDY O VÁLCE S DRAKY STANOU SKUTEČNOSTÍ…“
…musí se družina hrdinů postavit zlu, které hrozí zničit jejich svět!

 

Jestli existuje symbol žánru fantasy, na kterém se shodnou snad všichni, jsou jím bezesporu draci. Obrovitá majestátní stvoření brázdící nekonečná vzdušná moře jsou autory často popisována jako nebezpečně inteligentní, jindy zase hrabivá, ale také přátelská stvoření.

panidrakuDraky v jejich nejtradičnější podobě tedy jako hrozbu, s níž je potřeba bojovat do posledního dechu představil ve své románové fantasy sérii DragonRealm také americký autor Richard A. Knaak. V základní řadě se jim věnoval celkem v osmi svazcích, následovala sbírka povídek sestavená známým českým editorem Martinem Fajkusem a také trilogie Zrození, jejíž děj předcházel událostem popsaným ve výše zmíněných osmi dílech.

Nyní se Richard A. Knaak vrací do minulosti Dračí říše znovu, aby vyprávěl nové příběhy

o odvaze, statečnosti, ale také nenávisti a nepřátelství, které překonává staletí. Čtenáři se v Legendách vypraví k samotným prapočátkům války Cabea Bedlama a v prvním dílu – Pánech draků – se seznámí s jeho předkem Nathanem.

Právě on je tím, jenž dá dohromady první družinu hrdinů, kteří se rozhodnou bojovat proti dračím králům a pokusí se osvobodit zemi od jejich tyranské nadvlády. To, o čem Cabeovi současníci hovořili jako o legendách, je náhle skutečností. Tohle je Válka o změnu a čeští čtenáři mohou být díky nakladatelství FANTOM Print (www.fantomprint.cz) u toho…

Richard A. Knaak si za svou spisovatelskou kariéru vydobyl renomé vynikajícího vypravěče, který dokáže vystihnout podstatu světa, do něhož právě přispívá. Ať už se jedná o Diablo, DragonLance či WarCraft – ve všech těchto cyklech se stal mistrem. A jeho vlastní DragonRealm? Za takového vládce by se nemuseli stydět ani samotní draci!

Anotace:

Asi dvě stě let před tím, než byl Cabe Bedlam vržen doprostřed machinací dračích králů, vedl jeho dědeček Nathan skupinu čarodějů, bojujících proti dračím vládcům v naději, že říši osvobodí od jejich tyranské vlády.
Avšak pravda za tímto příběhem není nijak prostá. Zde je úsvit Války o změnu, rozhodující okamžik v dějinách Dračí říše a překvapivý vznik první družiny, která se postaví proti dračím králům – Pánům draků.

DragonRealm: Legendy jsou třísvazková sága, odpovídající na mnohé otázky ohledně Dračí říše a Pánů draků, i na to, jak se tyto události stále ještě odrážejí v základní sérii.

Ukázka z knihy:

PROLOG

Cabe Bedlame,
na tomto světě je jen málokdo, komu bych se naučil věřit víc než Tobě. Kéž bys Ty stále mohl říci totéž o mně. Jakožto vůdce Penacles jsem usiloval o pověst čestného muže, oddaného přátelům i spojencům. Pokud jde o Tebe, žalostně jsem selhal.
Musím s politováním přiznat, že ses nemýlil, že jsem před Tebou držel některé věci v tajnosti, ačkoliv ne tolik, kolik myslíš. Pokud jde o minulost tvého rodu, nevím o ní mnoho. Většinou jsem jednal jen s Tvým dědečkem Nathanem, a naštěstí jsem měl jen málo do činění s Azranem. O Tvé matce nevím nic. O dřívějších rozhodnutích Tvého děda nevěděla dokonce ani Tvá manželka Gwen. Pokud jde o šílený konflikt, který bych nazval válkou jen ve volnějším smyslu slova, nerad na něj vzpomínám. Přestože jsme dokázali získat jistá vítězství, víš, jak to nakonec dopadlo. Ano, cesta k onomu zkázonosnému okamžiku byla složitá a na několika místech mohla zvítězit naděje, to se však nestalo. Přesto přikládám své poznámky o všem, nač si vzpomínám, a můžeš
je porovnat s tím, co ví Gwen. Pokud byste znovu začali mluvit s lordem Zeleným, snad by vládce Dagorského lesa mohl přidat další podrobnosti. Avšak ti, kdo věděli nejvíce, už jsou dávno mrtví.Stejně jako mnoho jiných, kteří zemřeli ve Válce o změnu…
Tvůj Gryf

I. KAPITOLA

Karavana zahrnovala asi dvacet vozů a byla dobře chráněná. Ve světě přetékajícím magií mohla mít taková ochrana myriády podob, v neposlední řadě podobu čtyř jezdců v šupinové zbroji, jedoucích na hrozivých plazích ořích dvakrát větších než koně. Jízdní draci se šourali podél karavany a hrozivě syčeli, přestože však byla slintající zvířata očividně divoká, pohotově poslouchala veškeré rozkazy svých pánů, němé i jiné. Menší, ale neméně popudliví bratranci jízdních draků táhli vozy. Lidští vozkové je neustále šlehali biči, aby je přinutili hnout se dopředu, neotáčet se stranou a neočichávat stráže. Některá království využívala k tažení vozů koně nebo voly, ale vládce tohoto panství dával přednost hrubé síle tvorů, známých jako nižší draci. Čtyři jezdci si nevšímali úsilí vozků, zajímali se jen o krajinu kolem a před karavanou. Detailní dračí hlavy, tvořící hřebeny jejich přileb, hleděly dolů jako živé. Dobře ladily s planoucíma očima hluboko za hledím přileb a s bezretými ústy, která se čas od času otevřela a odhalila ostré zuby šelem. Odlesky zapadajícího slunce ladily s bronzovými záblesky na šupinové zbroji. Kdyby byl nějaký přihlížející natolik hloupý, aby se přiblížil příliš blízko, všiml by si, že malý kousek viditelné kůže obličeje ladí se zbrojí nejen barvou, ale i povrchem. Strážci byli dračí válečníci, služebníci pánů země a až příliš blízcí příbuzní netvorů, na kterých jeli. Společně s karavanou pochodoval kontingent lidských vojáků, jejichž pancíře měly také bronzovou barvu a uprostřed nesly stylizovaný obraz draka. Jezdci jim očividně nejen veleli, ale i naháněli strach.

Pokaždé, když jeden ze čtveřice projel kolem, vojáci se vzepjali k boji s vyčerpáním a snažili se zrychlit. K pochodu je dále povzbuzovaly hladové pohledy jízdních draků. Kdyby je jezdci neovládali, rádi by se nakrmili lidským masem.

Cestu do Wenslis, které bylo cílem karavany, lemovaly řídké lesy a kopce. Kryté vozy se ubíraly křivolakou cestou a vozkové byli stejně neklidní jako tažná zvířata. Nedělali si starosti jen s dračími válečníky. Výprava, která měla být pouze rutinní, se mohla zvrtnout v něco zcela jiného. Vedoucí jezdec dal znamení jednomu z ostatních, aby popojel k němu dopředu. Dva draci hleděli na stezku před sebou.

„Tady ssse to ssstane…“ zamumlal první. „Ssstromy housssstnou, víc je kryjí. Ssschovají se v korunách a za těmi největšími.“ Druhý se ušklíbl a lépe odhalil špičaté zuby. „Bude to pro násss dobrý lov. Ale můžeme ztratit pár vojáků.“

„Jsssou to lidi. Je jich pořád dossst, jako krysss…“

Úbočí nejbližších kopců vybuchla. Z malých děr, zakrytých falešnou trávou na dřevěných deskách, se zvedli muži v kožených zbrojích. Ihned začali na karavanu střílet. Její lidský kontingent okamžitě zaujal bojové postavení a draci křičeli rozkazy.

„Chamraď!“ zasyčel druhý drak. „Měli bychom…“

Šíp ho zasáhl přesně do hrdla. Válečník ve zbroji vydal bublavý zvuk a svalil se ze zneklidněného oře. Vedoucí drak vztekle zasyčel a seskočil z vlastního zvířete, dřív než by i jeho zasáhl stejně přesný šíp. Lučištníci patřící ke karavaně mezitím začali střelbu opětovat. Cosi prolétlo vzduchem. Těsně předtím, než předmět udeřil do země, se muži rozutekli. Následoval výbuch a po něm hustá žlutá mlha, doprovázená odporným zápachem. Řady obránců se uprostřed protrhaly, jak muži zoufale hledali vzduch. Dračí velitel se zadíval na hustší lesy, ke kterým předtím mířili, a tiše zaklel. Plán, který dal dohromady jeho vládce a schválil císař, předpokládal, že útočníci neudeří, dokud nebudou co nejlépe krytí. Úsilí, potřebné k vykopání děr ve svazích a přípravě falešných travnatých krytů, si muselo vyžádat spoustu času a rozsáhlé plánování… které už se stalo charakteristickým znakem tajemného vůdce útočníků. Ke karavaně se snesla další sprška šípů. Drak se slabému útoku zasmál; pro jednou pyšný vůdce rebelů selhal… Další řada útočníků se vynořila z druhé řady zakrytých děr. Jejich cílem nebyly vozy, ale šupinatá zvířata, která je táhla. Šípy s ocelovými hroty se bořily hluboko do tlustých kůží a odpravily sedm netvorů, dřív než si obránci uvědomili, co se děje. Dračí velitel ztratil trpělivost. Věděl, že ostatním brzy dojde, že rebelové nalíčili past na jiném místě, a dorazí, aby je zastavili. Mezitím by však karavana byla ještě nejméně dvakrát poškozenější než teď a veškerá vina by padla na jeho hlavu.

Tohle je pitomost! usoudil. Odpověď je prostá! Rozdrtit je jako hmyz, kterým jsou!

Proti rozkazům, které měl, drak upustil meč a začal se proměňovat. Tělo se nadouvalo a ruce i nohy se ohýbaly dopředu. Propracovaný hřeben přilby sklouzl dolů a stal se jeho pravou tváří. Dračí válečníci draky nejen připomínali a uctívali… byli to draci.

Velitel teď byl třikrát větší než původně a už ničím nepřipomínal člověka. Ze zad mu vyrašila malá blanitá křídla a za ním se táhl dlouhý, rostoucí ocas. Tupý čenich se protáhl, a když se otevřely čelisti, odhalily zuby ještě ostřejší a vražednější, než jaké měla jízdní zvířata. Uprostřed rychlé proměny se však kolem rozšiřujícího se krku proměňujícího se draka cosi ovinulo. Drak se podíval dolů a viděl, že mu krk objímá široký kožený řemen s kulatou stříbrnou přezkou. Drak si odfrkl a pokračoval v přeměně. Kožený řemen ho sevřel pevněji a částečně mu bránil v dýchání. Téměř zformovaný drak nechtěl už ani chvilku váhat a napřel síly na dokončení proměny. Ucítil ostrou bolest na krku…

Dračí zařvání rychle umlklo, ale i tak bylo dost hlasité, aby upoutalo pozornost obránců i útočníků. Oběma stranám se naskytl pohled, který byl stejně hrozivý pro ty, kdo z něj měli prospěch, jako pro ty, kterým sebral odvahu. Proměněný dračí válečník – teď obrovitý, bronzově zbarvený drak – zavrávoral. Hlava se otočila… či spíše hlava a větší část krku jako by se otočila.

Z místa, kde se drakovi kolem krku ovinul kožený řemen, proudila na hruď obra krev. Tenký proužek kůže, hluboko zaříznutý ve zničeném drakově krku, stále držel. Drak si nevšiml nenápadného kouzla, kterým byl řemen prostoupen. Hlava a krk se svalily. Jak se oddělená část zřítila dolů na dva vozy, stráže karavany uskočily. Zbytek těla stál ještě o okamžik déle a pak se sesypal na hromadu, která poškodila další dva vozy a zavalila pomalu myslícího nižšího draka.

Tělo ještě ani nedopadlo, když útočníci znovu zaútočili, o to horlivěji. Dva zbylí dračí válečníci teď pro vlastní bezpečí sesedli a syčeli rozkazy, které si v mnoha případech vzájemně odporovaly. Také si neustále drželi jednu ruku na krku, očividně se obávajíce stejného magického útoku. Reagovali přesně tak, jak vůdce rebelů očekával. Přestože byl zahalený v širokém plášti s kapucí, který by mohl mnohým připadat těžkopádný, pohyboval se s úžasnou lehkostí a vedl útočníky vpřed. Postava v kapuci se nevyhýbala boji a skočila před jednoho ze dvou zbývajících dračích válečníků. Dvojice bojovala dlouhými meči, těžšími, než by většina lidí dokázala unést. Drak byl vyšší, ale jeho protivník měl očividně navrch v obratnosti. Navzdory své síle byl šupinatý rytíř zatlačován k jednomu z vozů.

Druhý drak probodl jiného rebela a pak se otočil, aby pomohl společníkovi. Než se však k dvojici dostal, zastoupila mu cestu štíhlá rusovlasá postava s mladými, prohnanými rysy. Přestože měl člověk kratší a mnohem užší čepel než drak, hbitost, s níž rebel pronikal drakovou obranou, brzy drakovi vynesla krvácející pravici. První drak, přitisknutý k vozu, zasyčel a zvedl volnou ruku. Nikdy se nedozvíme, co zamýšlel, protože jeho zahalený protivník se zatočil, hladce mu ruku uťal a ještě včas nastavil čepel, aby odrazil divoký úder ohromeného draka. Zatímco válečník ve zbroji po ztrátě ruky uskočil, jeho protivník se vrhl vpřed a hrotem meče proklál drakovi hrdlo. Umírající drak se zhroutil dopředu a slabě hrábl po kapuci. Látka se roztrhla – spíše vahou draka než čímkoliv jiným – kapuce sklouzla stranou

a odhalila pohled, který by většinu ohromil. Vůdce rebelů nebyl člověk. Jeho hlava byla hlavou dravce, orla s ostrým zobákem a bílým a hnědým peřím, pokrývajícím většinu obličeje. Oči však nebyly zasazeny přesně jako ptačí, přestože tvor naklonil hlavu na stranu podobně jako pták, aby se zahleděl na padajícího nepřítele. Byly lidštější a velmi inteligentní a v okamžiku zaregistrovaly všechno kolem… obzvlášť to, že zrzavý vzbouřenec, který mu přišel na pomoc, teď potřebuje pomoc od něj.

„Uhni, Toosi!“ vykřikl vůdce rebelů silným a hlubokým hlasem. Když se pohnul, ukázalo se, že opeření na temeni hlavy postupně hladce přechází v hřívu, podobnou lví. Toos se poslušně stáhl. Vůdce rebelů zaujal jeho místo tak hbitě, že drak neměl čas získat z výměny protivníků výhodu.

Přesto se na zpola ukrytém dračím obličeji ukázal úšklebek. „Takže hissstorky nelžou! Vůdce vzbouřenců je zrůda, dvounohé zvíře, které trochu připomíná okřídleného mrchožrouta! Ha! Ty jsssi ten ssslavný Gryf? Můj pán mě za tvou hlavu dobře odmění, i když nemá valnou cenu!“

„Tvůj pán tě odmění leda za tvoje selhání,“ odsekl lví pták, aniž zpomalil.

„Tedy jestli nějakým zázrakem přežiješ.“

Drak zasyčel a rozmáchl se silněji. Jeho úder přinutil protivníka kleknout na jedno koleno. Šupinatý rytíř se ještě víc ušklíbl… Čepel vůdce rebelů proklouzla zespodu drakovou obranou. Opeřený šermíř s lví hřívou nesmírnou silou zatlačil čepel až do poloviny do drakovy hrudi, a to navzdory šupinaté zbroji. Když zbraň vytrhl, Toos se k němu přitočil. „Gryfe! Sedm vozů je zničených! Mám…“

Ale Gryf upřel pohled na prázdné nebe vpravo a mávnutím ruky ho umlčel. „Trubte ústup! A potom pokračuj podle našeho plánu!“

„Ale my máme…“ Toos zavřel ústa, otočil se a poslechl rozkaz. Gryf vrazil zkrvavený meč do pochvy a nespouštěl přitom oči z oblohy. Tiše zamumlal: „Uvidíme, jestli to zabere…“

Zvedl se prudký vichr. Volné kusy rozbitých vozů vylétly do vzduchu. Bojovníci přestali myslet na protivníky a snažili se udržet na nohou. Místem se prohnala síla stejně mocná jako tornádo, ale mnohem řízenější.

„To bude on,“ ujišťoval Gryf sám sebe. „S tímhle to bude on…“

Vytím větru pronikly tři krátké tóny rohu. Rebelové se stáhli. Strážci karavany je kupodivu nijak nepronásledovali. Vlastně se chovali, jako by čekali, že se stane ještě něco. Zazněl další roh, tentokrát jedno dlouhé a jedno krátké zatroubení, které Gryfa varovalo před podivným, ale ne zcela nečekaným pohledem. Ohlédl se po zvuku a viděl, jak se tráva vlní a zároveň roste do několikanásobné

výšky. To není ten správný, zaklel v duchu Gryf. To není ten správný! Tráva se zaskočeným rebelům ovinula kolem nohou. Ti, kdo se pokusili utíkat, klopýtali a padali. Tráva jim polapila paže i nohy a připoutala je k zemi.

Ti, co ještě stáli, se pokoušeli prosekat trávou zbraněmi, zjistili však, že je tráva silnější než jejich čepele. Vytrhala jim meče z bojujících rukou. Gryfovi bojovníci všude zápasili, jen aby se mohli pohnout.

Gryf s rostoucí nespokojeností zamířil k čelu karavany. Musí to vyjít! Myslel jsem si, že jsem jejich způsoby dostatečně prokoukl! Poslali by ho! Vítr sílil a shodil několik z těch rebelů, kteří dosud zůstali na nohou, třebaže ne volní. Kamkoliv se Gryf podíval, odevšad vystrkovala ohavnou hlavu porážka.

A pokud měl doufat, že se mu z této hrozivé situace podaří vykřesat vítězství, musel se modlit, aby se osobně objevil ten, kdo teď koordinoval útok na vzbouřence.

V tu chvíli se vpravo vedle Gryfa zhmotnila postava oblečená v rouchu podobném zelené kutně. Lví pták čaroděje ostrým zrakem rychle zanalyzoval, zaznamenal hnědé vlasy – až na stříbrný pruh po levé straně, označující všechny čaroděje – oříškové oči a postoj, který připomínal spíše vojáka. Adam Gudwead, uvědomil si vůdce rebelů s jistou mrzutostí. Gryf už ho čekal, bujný a vražedný růst rostlin byl Adamovou oblíbenou zájmovou sférou. Všichni čarodějové dokázali ovládat přírodu, proměnit rostliny v samém jejich jádru a učinit je vražednými však stálo dlouhé studium a soustředění.

Za prvním čarodějem se zhmotnila další postava v rouchu. Vysoká, hubená a s příliš velkou hlavou, zahalená v šedé a stříbrné. Na loktu jedné paže držela kulatý skleněný předmět ve tvaru dračího vejce. Zatímco jeho společník měl vážný výraz, odpovídající okolní bitvě, druhý čaroděj vypadal, jako by ho podívaná pobavila. Yalak. Jeho příchod dal Gryfovi naději. Yalak obvykle předcházel…

Pás zlaté energie mu spoutal paže k bokům. Gryf zůstal klidný, přestože na něj refl exy křičely, ať reaguje.

„Můžeme to udělat rychle,“ ozval se ze vzduchu před ním silný, sebejistý hlas. „Ušetří se tím životy… životy tvých lidí.“

„Aby je mohl popravit dračí císař… nebo ten, kdo má opravdovou moc, lord Nachový?“

Před Gryfem se shlukl prach v jakýsi matný tvar. Prach se zpevnil a proměnil se ve statného muže s tmavými vlasy a tváří, která sice nebyla pohledná, jak bývají popisováni bájní hrdinové, ale byla v ní patrná důvěryhodnost, která k němu ostatní přitahovala. Když si vládce Penacles za svého lidského agenta vybral Nathana Bedlama, vybral si dobře.

„Mohu ti slíbit, že se jim dostane lidského zacházení, a až pochopí, jak chybně si počínali, budou vráceni rodinám.“

Lví pták posměšně zaskřehotal. „Jak dlouho trvalo lordu Nachovému, než tě tuhle hezkou řeč naučil?“

Pokud doufal, že čaroděje rozhněvá, rozhodně ten hněv nebyl vidět. Nathan Bedlam vypadal spíše smutně. „Tahle hloupá vzpoura proti dračím králům už stála příliš mnoho životů. Vzpoura? Vlastně se tomu tak ani nedá říkat. Spíš vandalství.“

„Máš v plánu mi kázat, dokud se nebudu kát?“

„Ne. Jen jsem doufal, že bys mohl dostat rozum místo dychtění po dalším zbytečném krveprolití.“ Nathan se podíval za něj. „Zdá se však, že Adam, Yalak a Micaya mají věci pevně v rukou. Snad už nikdo jiný nezemře.“

Celkem čtyři, včetně něj, zaznamenal Gryf. V okolí mohli být i další čarodějové, ale jen tihle čtyři byli aktivní. To byl bod v Gryfův prospěch. Bude to znamenat obětovat jednu zbraň, kterou Gryf dosud držel

v tajnosti, neměl však v úmyslu zbytečně obětovat žádného ze svých mužů. Nathan Bedlam je dostatečně blízko. Pokud Toos odvedl svůj díl…

Přímo k čarodějovu krku se rozlétlo cosi malého, vířícího. Gryf si na okamžik myslel, že se to dostane až k hrdlu a ovine se kolem něj jako předchozí střela okolo krku draka. Čaroděj však už měl ruku zvednutou. Buď to Yalak předvídal a předem svého vůdce varoval, nebo Nathan kouzelnou zbraň vycítil, když ji Toos hodil. Ruku obklopila zelená aura. Střela se roztříštila. Několik úlomků prolétlo kolem čarodějova kouzelného štítu a zasáhlo ho do hlavy a do hrudi. Přesně jak Gryf čekal, Nathana Bedlama jeho osobní kouzla ochránila před veškerou zbytkovou magií na úlomcích, ale mága v azurově modrém rouchu přesto zaskočilo, že cokoliv proniklo tak daleko. Gryf se soustředil. Pásy, které ho věznily, se rozptýlily. Z jednoho rukávu vklouzl lvímu ptákovi do dlaně s drápy jakýsi předmět velký jako mince. Vší silou udeřil, a než se čaroděj stačil vzpamatovat z překvapení, Gryf přitiskl předmět na něj. Na chviličku, než ho jedno z Nathanových obranných kouzel rozpustilo, se disk dotkl mágovy hrudi. Gryf ho upustil, dřív než si spálil prsty.

Nathan Bedlam zalapal po dechu a na vteřinu ztuhl. Gryf tento očekávaný okamžik využil k seslání posledního kouzla.

Lví pták hlasitě zavřískal. Zvuk, zesílený kouzlem, byl ohlušující. Ostatní dva čarodějové si tiskli ruce na uši a Yalak málem upustil artefakt, jak se bolestivému zvuku snažil uniknout. Zeleň, držící rebely, uvolnila sevření a tráva se zvadle zhroutila. Zároveň všechny rebely pokryl šedý opar.

Dodržel slovo! Nejriskantnější část jeho plánu – část, která vyžadovala spolehnout se na neočekávaného spojence – prošla beze zrady. Rebelové všichni najednou zmizeli. Než zmizel i Gryf, naposledy se podíval na Nathana Bedlama. Nutkání pokusit se čaroděje popadnout a vzít ho s sebou bylo ohromné, ale už předtím se spojencem probral, jak by to bylo hloupé, a oba tuto možnost zavrhli. Veškerá naděje, kterou vzpoura měla, spočívala v tom, že agent lorda Nachového zůstane volný. A jak si Gryf pochmurně pomyslel, pravděpodobněji v tom bude spočívat i její pád.

Přestože se Yalak zhmotnil vedle Nathana jen okamžik poté, co Gryf udeřil, bylo příliš pozdě a nedokázal vůdce rebelů chytit. Nathan se mezitím také vzpamatoval z útoku, ne však ze své hanby.

„Přechytračil mě na každém kroku, Yalaku. Jako by mě znal lépe, než se znám já sám.“

Stálý úsměv druhého čaroděje se pro jednou vytratil. „Nemůžeš se z toho obviňovat, Nathane! Věděli jsme, že ten tvor je pověstný stratég. Sloužil jako žoldnéř ve východních říších, v době, kdy docházelo ke sporům mezi lordem Rudým a lordem Modrým, a dokonce ani císař jim nedokázal zabránit v boji.“

„Ano, ale teď slouží vlastní věci a vyvolává krveprolití, i když bychom konečně mohli znovu mít mír!“ Nathan si prohlédl zničenou karavanu.

„Příliš mnoho životů! Čtyři udatní dračí válečníci zabiti!“

„A několik lidí,“ dodal Yalak. „Na obou stranách.“

„Lord Bronzový nebude z takového výsledku příliš šťastný.“

„Nezapomeň, že to bylo provedeno na jeho naléhání. Odmítl tvé návrhy. Koneckonců, je to dračí král a my jsme jenom lidé.“

Nathan nebyl spokojený. „Musím to všechno ohlásit lordu Nachovému. Můžu se spolehnout na tebe a ostatní, že pomůžete přeživším?“

Yalak mu chlácholivě položil ruku na rameno. „O to se nemusíš bát… a nebuď na sebe tak tvrdý.“

„Nejde o mě. Tohle začalo jako malá záležitost, ale nespokojenost narostla. Nevím proč.“ Nathan na okamžik zavřel oči, jako by se pokoušel uklidnit. „Musím jít. Buď opatrný. Ten tvor může mít v záloze ještě nějaký další trik.“

„Budeme opatrní, Nathane. Už běž.“

Nathan Bedlam se soustředil. Vybavil si matný obraz cíle. Penacles. Město vědění. Říše Nachového draka. Pouhé pomyšlení na to vznešené místo čaroděje utěšovalo. Lord Nachový bude nejlépe vědět, jak z tohoto debaklu udělat začátek konečné porážky vzbouřenců.

„Dračí říše musí být za každou cenu zachována, Yalaku,“ prohlásil Nathan, když spouštěl cestovní kouzlo. Zatímco karavana bledla a formovaly se vysoké hradby Penacles, sám pro sebe tiše zopakoval: „Vláda dračích králů musí být zachována…“

O autorovi:

RichardAKnaakRichard A. Knaak je americký autor, narozený v roce 1961 v Chicagu. Publikoval na čtyři desítky samostatných knih, přičemž proslulost získal zejména díky řadě titulů ze světa DragonLance, ale i jeho vlastní, rozsáhlý cyklus DragonRealm měl u čtenářů vynikající ohlasy. Kromě toho píše netradiční fantasy (King of the Grey, Dutchman) i knihy ze světů počítačových her firmy Blizzard – Diablo a WarCraft. Nedávno rozepsal zcela nové série Knight in Shadow a The Turning War.

 

Cyklus DRAGONREALM:

V divokém světě dračích království po staletí neomezeně vládli krutí a nelítostní netvoři, pro něž byli lidé pouhými otroky. Pak ale přišel čaroděj, který vše změnil. Nathan Bedlam vedl povstání, které sice bylo nakonec poraženo, ale jeho odkaz žije dál. Z lidí se náhle stala síla, s níž teď musí počítat i samotní dračí králové. Přestože se jim to vůbec nelíbí. Dny neomezené vlády draků jsou u konce…

Info o knize:

Autor: Richard A. Knaak
Originální název: Dragon Masters
Formát: 145×205 mm
Vazba: brožovaná
Počet stran: 256
Cena: 269 Kč
Nakladatel: FANTOM Print (www.fantomprint.cz)
ISBN: 978-80-7398-283-6