Nakladatelství FANTOM Print vydává první díl urban fantasy série Downside:

„MRTVÍ POVSTALI Z HROBŮ
A ÚTOČÍ NA ŽIVÉ…“
… a jedna potetovaná čarodějka splácí dluh nelítostnému Ranařovi!

 

Řečeno spolu s Tolkienovou Galadriel: „Svět se změnil.“ Lidé – tedy alespoň ti, kteří přežili – to cítí nejen ve vzduchu, vodě a v zemi, ale také na vlastní kůži. Mrtví si totiž dali time-out ve věčném odpočinku a vrátili se na svět. Silnější než kdykoli předtím a smrtící víc, než by kdo čekal…

Když padla vláda – což vlády v podobných situacích obvykle dělají – moci se chopila Církev Skutečné pravdy (což církve v podobných situacích obvykle dělají). I přes neoddiskutovatelnou péči o své ovečky se ale ve stádu kromě mrtvých, pohybují i bez debat živí vlci. Takovými jsou třeba drogový král Ranař a jeho stejně drsný konkurent.

smrticiduchoveV tomhle prostředí musí přežít Chess Putnamová, potetovaná čarodějka, kterou Církev Skutečné pravdy zaměstnává jako lovkyni duchů. Jenže Chess má problém: dluží peníze právě Ranařovi a ten si umí o splátku říct více než důrazně. Živá čarodějka je lepší než mrtvá čarodějka (zvlášť v tomhle divokém světě) a tak Chess nezbývá než kývnout. I když velmi dobře ví, že se jí to vůbec nebude líbit. Samozřejmě až na dva velice nebezpečné muže, kteří jí při téhle misi zkříží cestu…

Buďme k sobě upřímní, série Downside není příliš krotká urban fantasy. Je řízná, temná, cynická a až po poslední stránku nadupaná akcí, romantikou, humorem, erotikou a vychytanými nápady. Před Chess stojí úkol, který od ní bude vyžadovat nasazení na hranici jejích rozhodně nemalých schopností. Potetovaná čarodějka se během něj popasuje s černou magií, lidskou obětí, zlovolnou magií a rovněž ohavným démonickým netvorem…

Pokud se vám zdálo, že žánr urban fantasy nemůže nabídnout nic nového, troufáme si tvrdit, že jste se poněkud spletli. Nakonec produkce nakladatelství FANTOM Print (www.fantomprint.cz) toho může být důkazem. Po již zavedených autorkách (a autorech) jako jsou Patricia Briggs, Ilona Andrews či Jeaniene Frost přišla nová generace zastoupená Cassie Alexander, Keri Arthur, Chloe Neill a dalšími. A spolu s ní se objevily nové přístupy a pohledy na městskou fantasy, které jsou vlastní také Stacii Kane.

Proto vás zveme na exkluzivní prohlídku místa zvaného Downside, během níž se s mrtvými seznámíte blíže, než by vám bylo možná milo. Nicméně není třeba se bát, průvodcem vám bude člověk nejpovolanější – jedna potetovaná čarodějka, která dobře ví, jak přežít. No neberte to…

 

Anotace:

Svět není takový, jaký býval. Mrtví vstali z hrobů a útočí na živé. Mocná Církev Skutečné pravdy, která od pádu vlády o všechny pečuje, přísahala, že odškodní občany obtěžované mrtvými.

Seznamte se s Chess Putnamovou, potetovanou čarodějkou a neformální lovkyní duchů, která se v zapuzování děsivých mrtvých opravdu vyzná. Ale Chess skrývá temné tajemství – dluží spoustu peněz nebezpečnému drogovému králi Ranařovi, který chce okamžitou splátku ve formě nebezpečné práce zahrnující černou magii, lidskou oběť, ohavného démonického netvora a tolik zlovolné magie, že by dokázala vyhladit celé město duší.

Chess je zmítána mezi vášní k vůdci nepřátelského gangu a přitažlivostí k Ranařovu nelítostnému vymahači. Začíná zvažovat, jestli ten spěch stojí za to… Jasně, že stojí.

 

Ukázka z knihy:

Kapitola první

„A živí se modlili k bohům a prosili o záchranu před armádami mrtvých, jenže odpověď nepřišla. Protože bohové neexistovali.“
Kniha Pravdy, Původ, odstavec 12

Kdyby ten muž před Chess nebyl už mrtvý, zřejmě by se ho pokusila zabít. Zatracení duchové. Rok a půl se nemusela utkat se žádným z nich – rekord Církve při Odhalování. Teď, když potřebovala prémie víc než kdy dřív, byl tady. Škádlil ji. Vznášel se pár stop nad parketovou podlahou pohodlného předměstského řadového domu Sanfordových v srdci Cross Town. Paže měl založené na prsou a ve tváři znuděný výraz.

„Jste příliš dobrý, než abyste šel tam, kam máte, že, pane Dunlope?“

Duch pana Dunlopa jí ukázal prostředníček. Pitomec. Proč prostě nedokáže přijmout nevyhnutelné? Podle záznamů byl protivný už za života. Hyram Dunlop, dříve z Westside, bankéř a otec dvou dětí, všichni mrtví. Pan Dunlop měl posledních padesát let odpočívat v pokoji, a ne rachotit v potrubí, házet porcelánem a všeobecně otravovat. Dobrá. Položila doprostřed pokoje psí lebku, podle kompasu zkontrolovala, že je otočená směrem na východ, a zapálila vedle ní černé svíčky. Při chystání oltáře se pohybovala automaticky, stejně jako tucetkrát, ne-li stokrát předtím. Pak následovala vysoká rozeklaná hůl na stříbrném podstavci, omotaná speciálně vypěstovanými modrými a černými růžemi. Pro pozdější použití položila před lebku pytlík s hlínou z Dunlopova hrobu. Pár dalších minut jí zabralo seskládání malého kotle na držáku. Pan Dunlop se pohyboval za ní, ale Chess si ho nevšímala. Pokud by ukázala mrtvému strach – nebo jakékoli jiné emoce – koledovala by si o potíže. Naplnila kotlík vodou, zapálila pod ním hořák a hodila do něj trochu oměje. Kouskem černé křídy označila přední dveře a začala psát i na okna. Schválně prošla Dunlopovou duchovitou postavou, i když z toho nepříjemně mrazilo. Jeho zaťaté čelisti ztratily trochu ze své vzdorovitosti, když vytáhla pytlík soli a začala ji rozhazovat kolem.

„Tohle bude nejspíš bolet,“ poznamenala.

Přejela pohledem ke stařičkým hodinám v rohu, těsně za kruhem z rozházené soli. Skoro osm hodin. Zatraceně. Začalo ji všechno svědit. Samozřejmě že ne moc. Nic, co by nedokázala zvládnout. Ale bylo to tam, myšlenky jí začínaly bloudit a prsty v botách se chvěly,

zrovna když se potřebovala soustředit. Právě uzavírala halu, když pan Dunlop vyrazil ke schodišti. Symboly na dveřích a oknech – ložnice už označila – mu nedovolí opustit tuto budovu, ale… sakra. Zapomněla na krb v hlavní ložnici domu. Komín. Zastavila se jen, aby popadla pytlík s hlínou z hrobu, a vyběhla za ním. Ta hlína měla přijít na řadu později, až se objeví médium, které ho odvede, ale teď ji to napadlo jako jediný způsob, jak ho zastavit. Nohy pana Dunlopa uvnitř krbu už byly sotva vidět, když do ložnice dorazila. Popadla hrst hlíny a hodila ji na ně. Dunlop spadl. Mlčenlivé rty tvořily slova, která asi nebyla zrovna laskavá. Nevšímala si ho a sehnula se ke krbu, aby označila křídou komínový sopouch dřív, než to duch zkusí znovu.

„Odsud není úniku. Víš, že tu nemáš být.“

Pokrčil rameny. Vytáhla z kapsy ektoplazmarker vydaný Církví; nikdo neřekl, že je Církev chytrá, jen věděla, jak chránit lidi před duchy, a otevřela ho. Dunlop na ni zíral a obličej mu rozvlnila panika. Naklonila se k němu a duch se propadl do podlahy. Než mohl zmizet úplně, rozběhla se Chess dolů ze schodů a popadla sůl, aby halu uzavřela, zatímco Dunlop proplouval stropem – mimo kruh. Za tu chvíli, co byla nahoře, se atmosféra v místnosti změnila. Chessina energie se smísila s energií bylin a pokoj se zaplnil mocí. Pohlédla na oltář. Psí lebka rachotila a cvakala jako kastaněty; mírně se vznesla nad podlahu. Médium přicházelo. Dunlop ucouvl, když se k němu vydala s ektoplazmarkerem před sebou. Už si zapamatovala jeho přepravní symbol. Teď musela dostat ducha do kruhu a vložit na něj symbol dřív, než přijde pes. Jen jednou slyšela o Odhalovači, který to nedokázal. Měl štěstí. Pes si vzal ducha. Ale to bylo jen štěstí, nic víc. Bez předání symbolu by ta minuta, kdy se materializuje pes, byla poslední minutou jejího života. Dunlop narazil do zdi a překvapeně se ohlédl. Duchové se mohli neživých předmětů dotknout nebo jimi prostupovat… pokud se předmět nezhmotnil v metafyzické rovině.

„Označila jsem je.“ Rozhrábla nohou čáru ze soli. „Nemůžeš jimi projít. Nemůžeš utéct. Bude to mnohem snazší, když se uvolníš a necháš mě dělat svou práci, víš. Proč sem nepřijdeš a nepodáš mi ruku?“

Založil si ruce na prsou a zavrtěl hlavou. Povzdechla si.

„Dobře. Jak chceš.“ Rozdrtila v prstech ločidlo a rozsypala ho po zemi kolem něj.

„Hyrame Dunlope, nařizuji ti, abys vstoupil do kruhu, abys mohl být označen a odeslán k odpočinku. Nařizuji ti,abys opustil tuto rovinu existence.“

Nadskočila, jelikož se ozvalo zavytí a lebka vylétla do vzduchu. Za zády se jí postupně objevoval zbytek psa, v blikotavém světle svíčky byla jasně a ostře vidět každá kost. Zatraceně, zatraceně, zatraceně. Teď byla v kruhu jen ona. A co hůř, ločidlem byli cítit oba. Ještě si neopláchla ruce. Pes byl magicky vytvořený tak, aby ucítil tu bylinu, proto by mezi nimi neviděl žádný rozdíl. Chess zaječela, když po ní kostlivý pes skočil. Narůstala mu kůže a srst. Spadla na – skrz – Hyrama Dunlopa. Tentokrát byl chlad ještě horší, asi proto, že na něj nebyla připravena, nebo možná proto, že ji vyděsil pohled na ostré lesklé psí zuby, které cvakly jen pár palců od její paže. Kdyby chňaply po ní… Psí tlama se sevřela kolem jejího levého lýtka a zatáhla. V původně prázdných důlcích se objevily rudě zářící oči, které zjasněly, když pes stiskl zuby ještě víc a škubl. Za psem se zavlnil vzduch. Na vkusné tmavošedé tapetě Sanfordovic domu se objevily stínové postavy jako černošedé obrysy ozářené světlem pochodní. Něco uvnitř Chess se začalo bouřit. Pes – médium – dělal svou práci, vlekl ztracenou duši ze Sanfordovic domu do Města mrtvých. Ale její duše nebyla ztracena – přinejmenším ne tímto způsobem. Hyram vytřeštil oči, když po něm sáhla znovu, a ruka jí prošla duchovitým hrudníkem.

„Hyrame Dunlope, nařizuji ti…“

Slova skončila přiškrceným zamumláním. To bolelo, zatraceně, to fakt bolelo. Loupalo se to, jako by jí někdo odtrhával vrstvy kůže jednu po druhé a odhaloval každou šlachu a nerv, co měla, a že jich měla hodně. Zatmělo se jí před očima. Mohla by jít, kdyby chtěla. Mohla by odplout – pes by byl jemný, jakmile by věděl, že už ji má – a zmizet, žádné další problémy, už žádná bolest, už žádný…

…a pak jen nuda Města mrtvých, kde by žádné problémy neřešila. Ale vědomí, že zemřela hloupou smrtí a nechala tu toho duchovitého mizeru, co ji porazil… ne. Takhle ne. Pohnula rukou a znovu sáhla po Hyramovi. Tentokrát se prsty sevřely kolem něčeho pevného, něčeho teplého a živého. Hyram. On nebyl naživu. To jen Chess umírala. Ale i ve smrti ho dokázala popadnout a odvléct do porušeného kruhu. I ve smrti dokázala využít sílu vůle a přenést ektoplazmarker na Hyramovo najednou hmotné tělo. I ve smrti ho dokázala označit přepravním symbolem, podle kterého jej identifikuje médium. Ten symbol ho fyzicky udrží na místě. Zoufale šátrala prsty po jeho paži, zatímco její duše byla napnutá mezi Hyramem a psem jako šňůra na prádlo. Neodvážila se podívat, co dělá její fyzické tělo. Povedlo se jí udělat poslední linku, než jí svět úplně zčernal před očima. Projela jí bolest a padla na podlahu, až se celý dům

otřásl. Ovšem tentokrát to byla fyzická bolest, bolest v kostech, ne agonie z toho, jak jí byla vyrvána zaživa duše z těla, což cítila před chvílí. Otevřela oči právě včas, aby uviděla Hyrama Dunlopa mizet v rozvlněné skvrně ve vzduchu.

 

O autorce:

staciakaneNež se Stacia Kane stala spisovatelkou, výstřídala řadu zaměstnání – od psycholožky po telefonu, přes zástupkyni oddělení služeb pro zákazníky, až po barmanku a uvaděčku v kině. Psaní se jí ale jeví jako nepokrytě lepší a zábavnější povolání než výše zmíněné možnosti dohromady.

Stacia Kane se ráda obléká do černé, míchá skvělé koktejly, ráda si pouští hudbu v autě hodně nahlas a myslí si, že Smrtonosná past je nejlepší film všech dob.

Na kontě má (kromě několika samostatných titulů) také dvě urban fantasy série, a to trilogii Megan Chase a právě pětidílný cyklus Downside (doplněný několika novelami).

Autorka žije v Atlantě se svým manželem a dvěma dcerami. Více o ní naleznete na www.staciakane.net.

 

Info o knize:

Autor: Stacia Kane
Originální název: Unholy Ghosts
Formát: 145×205 mm
Vazba: brožovaná
Počet stran: 288
Cena: 259 Kč
Nakladatel: FANTOM Print
ISBN 978-80-7398-280-5