Anotace:

konspirace-umbrellaRaccoon City: odlehlá horská komunita, kterou znenadání postihne série brutálních vražd, k nimž došlo v okolních lesích. Začnou se šířit bizarní zprávy popisující útoky zákeřných stvůr, zčásti lidských… zčásti ne. Oběti jsou očividně sežrány.

V epicentru úmrtí stojí temná, odloučená usedlost tajemné společnosti Umbrella Corporation. Dlouhé roky tady Umbrella nepozorovaně pracovala a prováděla údajně neškodný genetický výzkum.

Vyšetřováním těchto podivných událostí je pověřena zvláštní taktická a záchranná jednotka STARS, neobvyklá polovojenská skupina, která se pyšní různorodými specialisty, mezi něž patří floutek Chris Redfield, bývalá zlodějka Jill Valentineová, ostrostřelec Barry Burton a tajemný velitel týmu Albert Wesker. Společně s ostatními příslušníky STARS mají dobré důvody myslet si, že jsou připravení na všechno.

Když ale jednotka STARS do dlouho uzavřeného sídla pronikne, rozpoutá se hrůza, která překoná i nejhorší noční můry: střetne se tu se stvůrami popírajícími zákony života i smrti – s následky zakázaných experimentů, které se děsivě vymkly kontrole. Za vším navíc stojí obrovská, zákeřná konspirace, kvůli níž budou STARS zrazeni zevnitř, jen aby se svět nikdy nedozvěděl tajemství Umbrelly. A pokud někdo přežije… možná bude závidět těm, kdo už jsou po smrti.

 

Ukázka z knihy:

Rozestoupili se a zamířili na sever, Wesker s Chrisem šli za Barrym po jeho levici, Jill s Josephem po pravici. Přímo před sebou měli řídký hájek, a jak se vrtule vrtulníku přestávala točit, ucítila Jill ve vzduchu hořící palivo a uviděla kouř kroutící se v podrostu. Rychle vešli mezi stromy a viditelnost pod jehličnatými větvemi se prudce snížila. Teplou vůni jehličí a hlíny přebíjel pach hoření, štiplavý odér, který s každým krokem sílil. V tlumeném světle, které k nim pronikalo, objevila Jill před sebou další mýtinu zarostlou vysokou, křehkou travou.

„Vidím je, přímo před námi!“

Po Barryho zvolání se Jill rozbušilo srdce a všichni se rozběhli, aby ho dohonili. Vyrazila z hájku s Josephem po boku. Barry už byl u zřícené helikoptéry a Chrise i Weskera měl za patami. Z tichého stroje stále stoupal kouř, už ale řídl. Pokud došlo k požáru, uhasl.

S Josephem dohonili ostatní, zastavili se a zírali, nikdo nemluvil, jen se rozhlíželi kolem.

Mohutný vrtulník vypadal v pořádku, nebyl na něm jediný viditelný škrábanec. Levá část podvozku byla ohnutá, kromění a řídnoucího kouře stoupajícího z rotoru se ale nezdálo, že by se strojem něco bylo.

Dveře zely dokořán, světlo z Weskerovy tužkové svítilny ale odhalilo nepoškozenou kabinu. Z toho, co viděla, výstroj týmu Bravo byla pořád na místě.

Tak kde jsou?

Nedávalo to smysl. Od posledního spojení neuběhlo ani patnáct minut; kdyby byl někdo zraněný, zůstali by na místě. Pokud se ale rozhodli odejít, proč si s sebou nevzali výstroj?

Wesker podal baterku Josephovi a kývl na kokpit.

„Zkontrolujte to. Vy ostatní se rozestupte a hledejte stopy – otisky bot, patrony, známky po boji – ať už najdete cokoli, dejte mi vědět. A dávejte si dobrý pozor.“

Jill tam ještě chvíli stála, hleděla na kouřící helikoptéru a přemýšlela, co se mohlo stát.

Enrico se zmínil o nějaké závadě; tak fajn, Bravo tým dosedl na zem. Ale co se stalo pak? Co je mohlo donutit opustit nejlepší šanci na záchranu, nechat tu pohotovostní výbavu, zbraně –Jill zahlédla dvě neprůstřelné vesty vmáčknuté vedle dveří, zavrtěla hlavou a přidala je na prodlužující se seznam zdánlivě nepochopitelného jednání.

Obrátila se, aby se připojila k pátrání, Joseph ale vylezl z kokpitu a tvářil se stejně zmateně jako ona. Rozhodla se počkat na jeho hlášení. Když vracel svítilnu zpátky Weskerovi, nervózně pokrčil rameny.

„Nevím, co se stalo. Ohnutý podvozek naznačuje tvrdé přistání, kromě elektrických obvodů se ale všechno zdá být v pořádku.“

Wesker si povzdychl, pak zvýšil hlas, aby ho všichni slyšeli: „Utvořte kruh, třímetrové rozestupy, při postupu vpřed je budeme rozšiřovat!“

Jill se postavila mezi Chrise a Barryho. Oba muži prohledávali půdu u svých nohou a pomalu postupovali na východ a severovýchod od helikoptéry. Wesker vlezl do kabiny a propátrával tmu baterkou. Joseph mířil na západ.

Jak rozšiřovali kruh, pod nohama jim praskal suchý plevel, což bylo to jediné, co bylo v jinak nehybném, teplém vzduchu slyšet, tedy až na vzdálené burácení jejich vlastního vrtulníku. Jill rozhrnovala botami hustý podrost a vysokou trávu. Brzy bude příliš velká tma, než aby něco viděli; měli by vytáhnout baterky, tým Bravo nechal ty své na místě…

Jill se najednou zastavila a poslouchala. Šustivé, praskavé kroky ostatních, vzdálené hučení jejich helikoptéry…

…a nic víc. Žádné štěbetání, švitoření, prostě nic.

Byli v lese uprostřed léta; kam se poděla zvířata a hmyz? Les byl nepřirozeně tichý, jediné zvuky pocházely od lidí. Poprvé od chvíle, co přistáli, dostala Jill strach.

Právě se chystala na ostatní zavolat, když Joseph někde za nimi zakřičel, hlas měl tenký a přeskakoval mu.

„Hej! Tady!“

Jill se otočila, rozběhla se zpátky a všimla si, že Chris a Barry udělali totéž. Wesker byl pořád u helikoptéry, a když Joseph zavolal, vytáhl pistoli a pustil se za ním.

V šeru Jill rozeznala Josephovu tmavou postavu, dřepěl ve vysoké trávěv blízkosti stromůasi sto stop od helikoptéry. Instinktivně vytáhla zbraň a zrychlila, protože ji najednou ovládl pocit, že se blíží katastrofa.

Joseph vstal. Držel něco v ruce, pak ale přidušeně vykřikl, zahodil tu věc a vytřeštil hrůzou oči. Na zlomek vteřiny nedokázala Jillina mysl akceptovat, co v Josephově ruce viděla.

Zbraň S.T.A.R.S., berettu…

Jill se rozběhla rychleji a dohonila Weskera.

…kolem zbraně byla sevřená lidská ruka, uťatá v zápěstí.

Ve tmě mezi stromy za Josephem se ozvalo hluboké, hrdelní vrčení. Vydalo ho zvíře…

…ke kterému se chraplavým, hrdelním vřískotem přidalo další…

…a najednou z lesa vyrazili tmaví, mocní tvorové, skočili na Josepha a strhli ho na zem.

„Josephe!“

Jillin výkřik se Chrisovi stále rozléhal v uších, když zastavil, vytáhl zbraň a pokusil se na zuřivé bestie, které útočily na Josepha, zacílit. Weskerova tužková svítilna vrhala tenký paprsek světla na zmítající se stvůry a odhalovala tu noční můru. Josepha prakticky zakryla tři zvířata, která ho rvala na kusy skřípajícími, slintajícími čelistmi. Měla velikost i tvar psů, byla velká asi jako němečtí ovčáci, neměla ale žádnou srst ani kůži. Weskerovo poskakující světlo ozařovalo mokré, rudé šlachy a svaly. Psí bestie ryčely a chňapaly v krvelačném šílenství. Joseph vykřikl, byl to vlhký, bublavý zvuk, chabětloukl do běsnících útočníkůa z mnoha ran se mu řinula krev. Byl to výkřik umírajícího muže. Nebylo času nazbyt; Chris zacílil a začal střílet.

Tři kulky zasáhly jednoho ze psů, čtvrtá minula. Ozvalo se pronikavé zakvílení a bestie padla, boky se jí ale pořád zvedaly. Zbývající dvězvířata pokračovala v útoku a dunivých ran si vůbec nevšímala. Chris v hrůze sledoval, jak se jeden z hryzajících pekelných psů vrhl vpřed, rozsápal Josephovi hrdlo a odhalil krvavé chrupavky a lesklou hladkost kostí.

Příslušníci S.T.A.R.S. začali pálit a zasypali Josephovy vrahy výbušným deštěm kulek. Kolem stříkala krev, psi se ale stále snažili dostat k mrtvole, i když jejich divné maso trhaly kulky. S posledním ostrým, štěkavým zakňučením padli – a už nevstali.

„Zastavte palbu!“

Chris sundal prst ze spouště, dál ale mířil na padlé tvory, připravený rozstřílet na cucky prvního, který by se pohnul. Dva pořád dýchali, lapali po dechu a tiše vrčeli. Třetí ležel bez života na zemi vedle Josephova zmasakrovaného těla.

…měli by být mrtví, měly je zabít první výstřely!

Co jsou zač?

Wesker udělal krok směrem ke scéně masakru…

…když teplý noční vzduch prořízlo hluboké, pronikavé vytí plné divoké zuřivosti a blížilo se ke S.T.A.R.S. týmu ze všech stran.

„Zpátky k helikoptéře, hned!“ křikl Wesker. Chris vyrazil, Barryho a Jill měl před sebou a Wesker běžel poslední. Čtveřice sprintovala mezi tmavými stromy, tloukly je neviditelné větve a vytí znělo čím dál silněji a naléhavěji.

Wesker se otočil a poslepu vypálil mezi stromy, jak klopýtali k čekající helikoptéře, jejíž vrtule už rotovaly. Chrise zalila úleva; Brad musel slyšet výstřely.

Pořád měli šanci…

Chris teď slyšel netvory za nimi, ostré praskání, jak se štíhlá, svalnatá těla prodírala podrostem. Viděl taky Bradův bledý obličej a vytřeštěné oči za čelním sklem helikoptéry, osvětlení kontrolního panelu vrhalo na jeho zpanikařené rysy zelenou zář. Něco křičel, řev motoru ale všechno přehlušil a ostrý vítr zčeřil trávu jako vlny moře.

Ještě padesát stop, už tam skoro jsme…

Najednou se ale vrtulník ostře vznesl a prudce zrychlil. Chris naposledy zahlédl Bradův obličej, výraz slepé hrůzy a nemyslící paniky, které podlehl, když chňapl po ovládání.

„Ne! Stůj!“ zakřičel Chris, ale kolébající se podvozek už byl z dosahu, vrtulník se naklonil dopředu a s burácením zmizel ve tmě.

Zemřou tu.

* * *

Čert aby tě vzal, Vickersi!

Wesker se znovu otočil, vystřelil a odměnou mu bylo bolestivé vyjeknutí jednoho z pronásledovatelů.

Za patami ale měli ještěaspoňčtyři, kteří je rychle doháněli.

„Běžte dál!“ křikl a snažil se vzchopit. Klopýtali a pronikavý řev zmutovaných psů je vybízel k větší rychlosti. Zvuk helikoptéry se vzdaloval, jak zbabělý Vickers mizel s jejich jedinou šancí na záchranu. Wesker znovu vypálil. Tentokrát netrefi l, viděl ale, že se k honu připojil další tmavý tvor. Psi byli brutálně rychlí. Neměli žádnou šanci, tedy pokud…

Sídlo!

„Zahněte doprava, na jednu hodinu!“ křikl Wesker a jen doufal, že se pořád správněorientuje. Možná těm tvorům neutečou, mohli by si je ale udržet od těla na dost dlouho, aby se dostali do úkrytu.

Otočil se a vypálil poslední kulku v zásobníku.

„Prázdný!“

Vysunul zásobník a sáhl do opasku pro další, zatímco Barry s Chrisem převzali obranu a pálili kolem něj do blížící se smečky. Wesker zacvakl nový zásobník do pistole, zrovna když dorazili na okraj zarostlé mýtiny a vběhli do dalšího tmavého hájku.

Klopýtali jím, zakopávali na nerovné půděa zabijáčtí psi se stále blížili.

Plíce ho bolely nedostatkem kyslíku a Wesker si představoval, že cítí hnilobný smrad bestií, které zkracovaly odstup mezi nimi, podařilo se mu ale v sobě najít zbytky sil a zrychlit.

Už bychom tam měli být, musíme být blízko…

Chris ji uviděl přes řídnoucí stíny stromů jako první, děsivou nestvůrnost osvětlenou měsícem.

„Tam! Utíkejte k domu!“

Zvenku vypadalo obrovské, tmavé sídlo opuštěné, hroutilo se a dřevo i kámen byly zvětralé. Jeho skutečnou velikost maskovaly tmavé, přerostlé křoviny okolo, které ho izolovaly od lesa. Masivní předsunutá veranda vedla k dvoukřídlým dveřím, které představovaly jejich jedinou šanci na záchranu. Wesker už za sebou doslova slyšel cvakání silných čelistí, vypálil proto po zvuku, instinktivně mačkal spoušť a prchal k sídlu.

Ozvalo se bublavé vyjeknutí a netvor padl, ostatní ale začali výt ještě silněji, horečnatí vzrušením z lovu.

Jill se dostala ke dveřím jako první, popadla obě kliky a nabrala těžké dřevo ramenem. K úžasu všech se dveře rozlétly; verandu a kamenné schody před ní zalila zář a osvětlila jim cestu. Jill se otočila a začala pálit, aby kryla tři udýchané muže běžící tmou ke vchodu.

Vpadli do sídla, Jill se vrhla dovnitř jako poslední, a Barry se následně opřel celou svojí vahou do dveří a přibouchl je vrčícím zrůdám přímo před nosem. Celý zrudlý a zpocený se po nich svezl na zem a Chris našel ocelovou západku a zasunul ji na místo.

Zvládli to. Psi venku vyli a marněškrábali po těžkých dveřích.

Wesker se zhluboka nadechl chladného vzduchu v dobře osvětlené, tiché místnosti a ostře vydechl. Dobře věděl, že Spencerovo sídlo není opuštěné. A když teď byli tady, všechny jeho pečlivě promyšlené plány byly v tahu.

Wesker v duchu znovu proklel Brada Vickerse a přemýšlel, jestli je uvnitř opravdu bezpečněji než venku…

 

Info o knize:

Autor: S. D. Perry
Originální název: The Umbrella Conspiracy
Formát: 110×168 mm
Vazba: brožovaná
Počet stran: 256
Cena: 239 Kč
Nakladatel: FANTOM Print
ISBN: 978-80-7398-276-8