Hranice mezi literaturou pro mládež a tou „dospěláckou“ je v dnešní době velmi úzká. Popularizace a rozšíření fantastiky a různých jejích odnoží přehlednosti situace vůbec nepomáhá. Mládež navíc dospívá čím dál rychleji a počet mrtvol nebo hektolitrů krve už dávno není limitem pro vyřazení díla z dětské knihovničky.

Zafónova prvotina Kníže mlhy je právě takovou knihou, u které se definuje cílová skupina vcelku obtížně.

3366Již začátek knihy je dost ponurý. Rodina Carverova se kvůli válce stěhuje do přímořského města. Vlastní válečné hrůzy sice rodinu nikdy nepostihly, ale dusivou atmosféru světa, zmítaného konfliktem jen podtrhuje pochybný účiněk takového útěku.

Příjezd na nádraží městečka je provázen poněkud znepokojivými úkazy. Hodiny jdou pozpátku, objevuje se kocour, jenž je až nezvykle přítulný, a z kterého kromě nejmladší dcery nemá nikdo dobrý pocit. Po nastěhování se do nového domu vyhlédne malý Max z okna a kousek za domem najde kamennou zahradu plnou pitoreskních postav. Ty se nejen tváří zle, ale jak to vypadá ani nejsou tak kamenné, jak se zpočátku zdálo. A to je teprve začátek. První náhodné úrazy na  sebe nedají dlouho čekat a zlo začíná vystrkovat růžky.

Dusivá atmosféra, vyvolaná jednak určitou izolací v malém městečku a jednak bezejmeností zla, o jehož moci se můžeme jen dohadovat, je hlavní silou knihy. Hlavní hrdina Max sice nezůstává se svém boji osamocen, ale každá z dalších postav má své tajemství a nejistota, o jaké tajemství se jedná, celou situaci nijak neulehčuje.

Při tak malém rozsahu (pouhých 196 stran) se děj řítí vpřed prakticky bez zastávky. S autorovým umem vybudovat jako zkyslé mléko mazlavou atmosféru je to prakticky spíš na na škodu. Citelně chybí chvilky, kdy by postavy, nebo alespoň čtenář nabraly trochu sil a soustředění na další děj. Navíc ticho před bouří je často mnohem účinnější, než samotná bouře a zde by to s pouhým naťuknutím pointy udělalo úžasno paseku v psýše každého čtenáře.

Co ale zarazí každého, je až dospělá uvědomělost a chování dětských postav. Jistě v době války děti dospívají rychleji, ale třeba takový Max chápe vždy a vše. Chápe otce a jeho důvody, co na tom, že stěhováním přišel o dlouholeté přátele. Chápe starce z majáku, který ho nevybíravě, skoro sprostě vyhodí, vždyť žil sám po mnoho let. Chápe sestru, která mu nevěnuje čas pro nově objevenou lásku. A všichni dohromady se ani jednou nepodiví, když se objeví první nadpřiroené známky zla.

Skoro jako by si postoje a zkušenosti a osobnosti vyměnily tyto dvě skupiny. Děti se zde chovají jako dospělí a dospělí jako děti. Na druhou stranu, ještě teď nedokážu říct přesně, jestli jde opravdu o chybu nebo naopak o autorův záměr. Nejistota a minimální podpora od dospělých tak nechává mládež v boji se zlem naprosto osamocenou.

Jestli takhle vypadá prvotina, děsím se chvíle, kdy otevřu další Zafónovy knihy. Pokud by každý autor dokázal vytvořit takhle silnou a osobitou prvotinu, asi by nebylo třeba knih druhých.

Je válka a Carverovi se rozhodli opustit město a přestěhovat se do malé pobřežní vesničky, kde koupili dům. Ale od chvíle, kdy překročí jeho práh, se začnou dít podivné věci. V domě totiž před lety záhadně zahynul Jacob, malý syn předešlého majitele.

S pomocí nového kamaráda Rolanda odhalují Max a Alicia Carverovi podezřelé okolnosti této smrti a objeví tajemné, ďábelské stvoření, jež si říká Kníže z mlhy. Vrátil se ze stínů, aby vyřídil dluhy z minulosti. Podaří se hrdinům rozplést všechny nitky příběhu? Uniknou ze spárů nevypočitatelného nepřítele? (anotace)

Název:  Kníže z mlhy

Autor:  Carlos Ruiz Zafón

Překlad:  Romana Bičíková

Obálka:  Linda Marečková

Počet stran: 196

Vazba:  vázaná

Vydavatelství:  COOBOO 2013

Doporučená cena: 239 Kč