Duchové, kteří si na ulici prožívají svoje bolesti. Domy, na jejichž libovůli záleží, jestli v nich budete moci bydlet, či ne. Výtahy vozící směrem jakým sami chtějí. Chrliči, sdružující se do hejn, hlídající se navzájem. Démonci jako domácí mazlíčci. To je Běsné město.

Dana Rusková nás ve své románové prvotině přivádí do světa, kde se lidé dělí dle aktivace divokých genů. Ty dávají svému nositeli schopnosti, které se v obyčejném světě nazývají magické. Po světě se tak potulují vedle běžných lidí i magické bytosti jako upíři, šotci a chrliči. A tisíce osob na půl či více cesty mezi těmito póly. V historii světa to samozřejmě vedlo k válkám a čistkám a dlouho platily zákony, které dovolovaly internaci osob s víc než poloviční přítomností divokých genů.

book_223V dnešní době, kdy se hranice mezi fantastickými světy smazávají, již kombinace dnešního světa s magickými bytostmi nikoho nepřekvapí. Množství příběhů řazených celkově pod hlavičku městská fantasy, tak začíná vyvíjet tlak na autory. Již nestačí jen prohnat čarodějnici na koštěti po hlavní ulici mezi autobusy. Čtenáři už se nebaví tou představou, relativně donedávna neznámou, ale ptají se. Má čarodějnice přednost zprava? Je reflexní vesta povinnou výbavou ve výšce nad půl metru nad vozovkou? A mají v KFC drive thru i pro draky?

Zaujmout perfektně fungujícím světem, to je základ. Myšlenka divokých genů a jejich probuzení je zajímavá. O to víc mi chybí dotažení této myšlenky do konce. Celkově působí některé zákonitosti světa nekomplexně. Divoké geny jsou fajn, ale co obživlí chrliči? A jak to, že některé emoce se zhmotňují a některé ne? Opravdová škoda. Jako čtenář bych velice rád proniknul do světa, v němž se příliš neorientuji.

Stejně tak, jako se neorientuji v Brně. Proto mi popis, jak hlavní hrdina jde přes jednu ulici do druhé, příliš nepomůže. Neznám místní ulice, a pokud se na začátku popisu nedozvím, že zrovna touto ulicí jezdí tramvaj (respektive šalina), dost mě to po dvou stránkách překvapí. Výsledek je, že listuju zpátky a snažím se tomu přijít na kloub.

Ale jsou tu i mnohem rušivější momenty. Ty jsou výsledkem poněkud nešťastné práce s textem. První je naprostá absence gradace děje. Nestalo se mi to jednou, nestalo se mi to dvakrát, stalo se mi to pokaždé. Každý zvrat děje, každé vyvrcholení děje mi… no, uteklo. Opravdu jsem se snažil, ale vše je vyprávěno tak monotónním tempem, že jsem si toho, že se něco děje, všimnul až po několika stránkách. Nejhůř to dopadlo v poslední povídce, kdy je celé město pod útokem temných sil, ale žádný z obrazů probíhající zkázy v sobě nemá víc napětí než popis visícího lenochoda.

Nejrušivěji na mě pak působila autorčina snaha navodit atmosféru Jižní Moravy. Používá k tomu nářečí, ale použití není příliš citlivé. V jednom odstavci se tak vedle sebe doslova setká tramvaj se šalinó. Víc to vadí v kombinaci s předchozím problémem. Zastavit se v odstavci nad slovem, jehož význam musím odvozovat, budiž. Zastavit se v odstavci nad slovem, kterému nerozumím uprostřed honičky po střechách s padouchem…, tomu říkám konec zábavy.

Hlavní postavou je kapitán Sank. Policista, který byť je pouhým řadovým pochůzkářem, má pro magická stvoření zvláštní cit. Kontakty na obou stranách pomyslné barikády mu tak umožňují řešit případy právě mezi magickými bytostmi. Román se skládá z několika povídek, vyprávěných ich formou buď z pohledu Sanka, nebo jeho spolupracovníků. Ve všech se jedná o detektivní zápletku, která má téměř vždy stejný průběh. Zločin, objevení nevysvětlitelného, pátrání, objevení viníka, ohrožení vlastního života a vyřešení.

Abych ale jen nedštil oheň a síru. Velmi pěkné je citlivé zpracování postav. Hlavní postava není ani detektivem ani příslušníkem speciálních jednotek. Je to obyčejný (no, obyčejný…) pochůzkář, který jen dělá svou práci a zaplétá se do velkých případů. Je ve svém prostředí trochu oblíben, trochu obáván, jak to u policajta má být. Další postavy jsou také dostatečně osobité a minimálně některé by si zasloužily vlastní příběh.

Kniha pro mě byla trochu zklamáním. Z parádně vytvořeného prostředí se dalo vymáčknout mnohem víc. Jak v dějové linii, tak i v otázce napětí. Stačilo by jen zpřehlednit text na úkor množství popisu. Nezbývá než doufat, že další román už autorka ukočíruje lépe.

 

Název: Běsné město
Autor: Dana Rusková
Obálka: Milan Fibiger
Počet stran: 366
Vydal: Straky na vrbě; 2012