Barbara Conana, Cimmeřana, netřeba představovat. Duši tomuto horlivému svalovci vtiskl Robert E. Howard – další jméno, o kterém se netřeba rozepisovat. To on je považován za zakladatele sub-žánru, kterému říkáme hrdinská fantasy nebo meč a magie. To on vytvořil postavy jako Kull nebo Solomon Kane. A to již ve dvacátých letech minulého století.

Barbar Conan je ikonou – postavou, kterou zná i člověk fantastice se nevěnující – ať už je to díky téměř němému filmu s Arnoldem Schwarzeneggerem, nebo jednoduše díky Conanově legendárnosti.

Ani ne 40 let po Howardově smrti (1936) vyšel první komiks s kultovním barbarem v hlavní roli. A v roce 2006 nám Comics Centrum přineslo příběh Dcera pána mrazu z roku 2004. Ponořit se do příběhu hned zezačátku je více než snadné. Sledujeme znuděného prince a jeho přisluhovače – vizíra, jak se trmácí pouští. Když v tom je princovými sluhy nalezen chrám a v něm socha obrovského muže. Čtenář si v tu chvíli uvědomí, že i takový velikán, jakým je Conan, musí dříve či později zemřít. Ale ne hned. Vizír začne překládat staré písmo a před námi se začne odvíjet hrdinné dobrodružství.

Vše začne přepadením malé vesničky. Tamní muži vyrazili na lov a podlí Vaniřané toho využijí a zaútočí na bezbranné ženy a děti. Jenomže mají smůlu – okolo si to šine Conan a nebyl by to on, aby nevytáhl meč a nepostavil se tváří v tvář útočníkům. Setne prvního, který se pokusil znásilnit mladou matku, zrube další, a to už se vrací domů lovecká výprava.

Conan1_11

 

Muži se netváří nadšeně a jeden na Conana dokonce zaútočí, ale barbar ukáže, kdo tu má navrch. Po počátečních neshodách přijmou muži barbara mezi sebe a dokonce se s ním vypraví na cestu – Cimmeřan míří do bájné Hyperborie, kde svítí věčné slunce a lidé zde neumírají. Neví však, že jeden z mužů na něj má pifku, protože Conanem zachráněná žena k němu cítí více než vděčnost.

To vše se stane v první kapitole. Háček je tedy zaháknut a můžete se nechat táhnout k hladině dalšími šesti částmi. Kurt Busiek skutečně složil poctu knižní sérii a ukázal Conana v lidském světle s úctou k Howardovým představám. Syrový příběh o ztracených nadějích a poučení, že není vše zlato, co se třpytí, je typickým posláním conanovských příběhů. Příběhová linie s Hyperborií a jejími obyvateli je pro mě zážitkem knihy.

UKÁZKA

Cary Nord se postaral o kresbu a zvládl to na jedničku – přesně takhle si představuji meč a magii v komiksu. Velký palec nahoru dostává za zobrazení obyvatel Hyperborijců – věčně žijících „lidí“, kteří jsou unuděni k smrti (téměř doslova) svou věčnou existencí a nenadchnou se už vůbec, ale vůbec pro nic. Smrt je pro ně vysvobozením a při skoku do temnoty se nechávají následovat svými služebníky. Jejich svraštělá, vyschlá kůže a vyhaslé oči bez špetky života se Nordovi skutečně povedly a udělaly na mě silný dojem.

Nikdy jsem nebyl Conanovým fanouškem a existuje velká šance, že nedostat jej k recenzování, nikdy bych se k němu nedostal. A to by byla velká škoda – proto radím všem, i těm, které příběhy svalnatého Cimmeřana příliš nelákají – zkuste to, nebudete litovat.