Píši tuto recenzi v potemnělém pokoji, za svitu svíčky a pachu hniloby a plísně. Ztrouchnivělá okenice vrže v silném zimním… tedy, jarním větru. Všude tma a nepřirozené ticho. Ideální podmínky.

.

Jméno Stephen Jones asi málokomu v ČR něco řekne, ale podstatné je, že tento autor a editor stojí za mnoha a mnoha antologiemi věnujícími se hororovému žánru, díky čemuž je v Británii velmi uznáván. Nakladatelství Laser-Books nám loni přineslo sbírku povídek Kniha hrůzy, za jejíž tuctovou obálkou se skrývá několik hororově laděných příběhů od známých i méně známých autorů.

Sám Jones v předmluvě přiznává, že ne každá povídka se musí líbit každému – to je pochopitelné. Málokdy se nám líbí celé hudební album nebo celá kniha. Ale v tomto případě musím říct, že se jedná o 14 kvalitních mikropovídek, povídek či novel. Asi vás málokterá přiková k židli (zvláště, pokud jste fanouškem tohoto žánru), ale čtou se hezky a mají hlavu a patu.
.

Celou sbírku otevírá „mistr hororu“ Stephen King – ano, většina lidí mu říká „mistr hororu“, ale podle mě je King mistr hlavně ve tvorbě reálně působících charakterů, kterým hází  klacky pod nohy v podobě strašidelných a hororových úskalí – čímž vyvolává ve čtenáři tu pravou hrůzu, protože čtenář si hned pomyslí: „Brr, co kdyby se to stalo mně?“. To dokazuje i jeho povídka, která není vůbec strašidelná, zato je dobře vystavěná a doplněná charaktery, ve které uvěříte. Viděli jste francouzský film Nedotknutelní a říkali jste si „Hm, to je trošku zidealizované“? Tak v Kingově narazíte na boháče, který je také připoután na lůžku, ale přeci jen to nese trochu jinak, realističtěji. Nebojí se ani černé magie, aby mu dopomohla opět chodit a být samostatný.

.

Kingova povídka je takovou ukázkou, čeho chce celá antologie docílit – hlavně zabavit a podat kvalitní příběh. Máme tu příběhy, které jsou skutečně podařené a nenechají vás vydechnout. Patří mezi ně například Rakvářova dcera, ve které se pojí až nezdravý respekt mladé rakvářky z mrtvého otce a její láska k nové zákaznici; nebo Nic složitého, ve které se mladý chlapec musí potýkat s opuštěním svých rodičů, s nepříjemným strýcem a hrabstvím, ve kterém je mnoho tajemství; a poté Kořeny a vůbec – příběh, který hraje na nostalgickou čtenářovu strunu a popisuje návrat mladého muže do míst svého dětství. Teď je to zde samý feťák, dealer a jedna tajemná bytost z lesa. Hudba Bengta Karlssona, vraha je povídka od švédského autora a nutno podotknout, že je to znát. Strohý příběh o domu, ve kterém dříve bydlel vrah dvou dětí, je rozhodně nejpovedenějším z celé sbírky – ať už díky popisu událostí a nejistých chvilek mezi otcem a synem, tak jasnou a logickou pointou, která vás napadne vteřinu před tím, než se k ní dostanete.

.

Pak tu jsou příběhy, které tak trošku připomínají Stopy hrůzy, nebo Věřte nevěřte, ale jsou dobře vystavěné a mají sympatickoukniha hrůzy pointu. Ať už je to Všechno špatně, ve které se znalec filmu stane „přítelem na telefonu“ soutěže, ve které jde o víc, než jen o tučnou výhru; nebo Muž v příkopu, kde mladá blondýna uvidí při příjezdu do svého nového domova v příkopu mrtvého muže. Její starší přítel jí uklidňuje, že se jí to zdálo, ale ona mrtvolu vidí znovu a znovu. Troud, ocílka a křemen vypráví o mladé ženě, která se nechá svést stopem a lascivními triky svede nadrženého řidiče. Je ale možné, že řidič není nadržený ani tak na ženu, ale na zcela jiný živel.
.

Do třetí skupiny povídek bych zařadil ty, které jsou dobře napsané, mají skvělou atmosféru, ale spíše v nich jde o to vyvolat ve čtenáři hrůzné otázky, u kterých se nedočká odpovědí. Patří mezi ně Zubatí duchové, kde se to hemží starými domky, divnými lidmi a násilnými poltergeisty. Řekni mi, že tě ještě uvidím, kde si čtveřice dětí hraje na mrtvoly a dává si za to body; bezchybně naivně a ujetě napsaná povídka Alice pod igelitem o hloupé a xenofobní rodině, kteří mají za sousedy partu hlučných pařanů. Tuto skupinu uzavírá Nedaleko Zennoru, kde se manžel zesnulé ženy dozví o jejím dětském přátelství s pedofilem, který je mimochodem autorem dětských knížek. Vydá se ho tedy hledat a zjistit, co se mezi nimi stalo.

.

Zbývají Něco smutného a temného a Poslední slovo. Oba příběhy pracují s atmosférou a pointou, která má čtenáře šokovat – jestli se to povedlo, to poznáte až sami.

.
Svíčka zhasla, musím skočit pro novou. Knihu hrůzy rozhodně doporučuji, a není to kvůli studenému pařátu, který mě po celou dobu psaní svíral kolem krku!

.

Název: Kniha hrůzy

Autor: Jones, Stephen (ed.)

Nakladatel: Laser-books

Překlad: Milan Žáček

Rok vydání: 2012

Počet stran: 360