Autor: Tomáš Přidal

Ilustrace: Petra Slováková

 

 

 

„Zlomek z toho je pravda!“

trval si neoblomně na svém

věštec, ukazujíc zákazníkovi

fragmenty jeho duše.

„Celé je to nesmyl!“

oponuje rozčilený

muž, jenž draze

zaplatil…duší.

„Vraťte mi můj po-díl

nebo zavolám Boha!“

rozohnil se muž

ještě víc a vytahoval

modlitební knížku.

Někdo by se mu zasmál – šílenci,

ovšem z toho Nejvyššího měli

respekt všichni smrtelníci;

i věštec, který zrovna

nebyl nijak dobrý…

…v nitru celé duše, natož jeho zlomku…

 

„Ó to ne, jenom to ne…panebože…sakra!“

sám spadl do vlastní léčky – nebylo již cesty zpět.

Z prachu a stínu povstala postava;

měla něco přes dva metry

a nad hlavou se jí vznášel

kruh světla – hleď, svatozář boží!

„Kdo volá Boha,

sám veme roha!“

zaburácel hrom

božího hlasu.

Nad hlavami smrtelníků

tloukl jako kladiva vzpoury…

Té příležitosti využil

náš nedobrotivý věštec;

mazajíc si to rychle pryč,

asi jako nepoužívaná guma…

…nenechával za sebou

žádnou viditelnou stopu.

A kdoví, kolik čertů přechovává v pytli;

kolik černých duší ještě zahubí již tak

dost rozdrobený svět…

v ještě menší fragmenty.