Anotace: Třináctiletému Conorovi se do snů vkrádají noční můry. A jakpak by taky ne – jeho maminka je vážně nemocná, táta žije kdesi za mořem v Americe, babička ho pořád jen peskuje a spolužáci jsou tak trochu tyrani. Pak se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane na všechno sám.

Tedy, skoro sám. V noci, vždycky chvíli po půlnoci, ho totiž navštěvuje netvor – obrovitánský chodící a mluvící starý strom, který roste na kopci za domem. A překvapivě si chce… povídat! Postupně Conorovi vypráví tři starobylé příběhy a učí jej, že věci často nejsou takové, jakými se na první pohled zdají. A že naším největším nepřítelem je náš vlastní strach. Netvor chlapce ponouká, aby povyprávěl čtvrtý, poslední, příběh sám. Vlastně po něm chce tu vůbec nejtěžší věc – podívat se děsivé pravdě do očí. Dokáže to Conor?

 ?

Myslím, že anotace krásně shrnula celý děj, proto bych se ráda zaměřila na jinou stránku knihy, než je samotný příběh.

Autorkou původního námětu byla Siobhan Dowdová, která napsala několik zdařilých knih pro mládež. Bohužel ji v roce 2007 dostihla nemoc, a kniha tak byla dopsána posmrtně Patrickem Nessem (autor sci-fi trilogie pro mládež: „Chaos“).

Nemoc, která sužovala autorku, se táhne i celou knihou, kde sledujeme její průběh a dopady na okolí skrze pohled malého Conora. Jak ale vysvětlit malému klukovi, který se ze všech sil snaží, že jeho maminka umírá a nikdo s tím nemůže nic udělat? Ve všech pak vidí jen to zlé, všichni jsou proti němu, nebo jsou k němu naopak zbytečně shovívaví… Výsledek je ale tentýž: Conor je nakonec vždycky sám.

 ?

Když se ocitnete v podobné životní situaci, problémy se stanou i z těch nejběžnějších věcí. Kniha je o to emotivnější, že je psána z pohledu třináctiletého kluka, který si je moc dobře vědom všech skutečností, jenom si je nechce přiznat a nedokáže pochopit tu nespravedlnost. V tomto okamžiku do děje vstupuje netvor, který mu pomáhá se se vším vyrovnat pomocí svých rad a moudrých příběhů. Je jako zázračný lék, který utiší bolest…

Vyprávění samo o sobě je přímočaré, jednoduché, nesnaží se nijak překvapit a šokovat, o to je ale jeho dopad v závěru horší a také dojemnější.

 ?

Umělecká stránka věci

Kniha je doprovázena celou řadou ilustrací od Jima Kaye. Bez ilustrací by se jednalo o pouhou novelku. Kniha by ale také přišla o značnou část své depresivnosti, která na mnoho čtenářů padne jen po prolistování knihy. Ilustrace jsou černobílé a dokonale podbarvují neutěšenost Conorova příběhu.

Chvílemi kniha působí takřka dojmem artbooku – není to tedy tak, že by ilustrace doprovázely text, ale naopak text zde často pouze doplňuje ilustrace, které leckdy postačují k předání poselství. Obrázky jsou takřka na každé stránce, čímž dokreslují atmosféru života v noční můře. Samotný text je často ilustracím přizpůsobován, a málokterá stránka tak má stejnou sazbu. To vše dalo vzniknout po umělecké stránce velice zdařilému a hodnotnému dílu, které dokáže zaujmout na první pohled.

 ?

Z mého úhlu pohledu

Kniha je působivá, ale zároveň neskutečně depresivní. Bez ohledu na to, kolik prestižních cen v kategorii dětské literatury kniha získala, nejsem zastáncem názoru, že by byla vhodná pro děti. Pro dospívající možná, ale ne pro děti, i když je hlavnímu hrdinovi pouhých třináct let. Tematicky kniha s tímto věkem příliš nekoresponduje.

 ?

Možná psychiku dnešních dětí podceňuji, ale nemyslím si, že je nutné, aby sledovaly postupný a marný boj s rakovinou, která ničí všechny kolem; a už vůbec, aby byly konfrontovány se sebezničující skutečností, že si leckdy přejeme smrt našich blízkých jenom proto, aby už konečně utrpení všech, které milujeme, skončilo.

Osobně se za dítě již pár let nepovažuji, i přesto jsem se z knihy musela chvíli vzpamatovávat, abych byla vůbec schopná napsat recenzi… Což samo o sobě svědčí o síle příběhu, který nám „Volání netvora“ přináší na svých stránkách.

 ?

Zdroj obrázků: jota.cz

 ?

Název: Volání netvora

Autor: Ness, Patrick (Siobhan Dowd)

Nakladatel: Jota
Překlad: Anežka Sedláková
Rok vydání: 2012
Počet stran: 216