Od vydání prvního dílu „Legend“ uplynuly dva roky. Po nepřátelství mezi oběma hlavními hrdiny není ani stopy. Pokud si čtenář ještě vybavuje příběh prvního dílu, který je svou strukturou podobný „Hobitovi“ (aneb Cesta tam a zase zpátky), a samotná poutavost knihy tedy hodně staví na vztazích mezi různými postavami, musí mu být jasné, že v novém dílu si už Markus Heitz se Sinthorasem a Caphalorem nevystačil.

Prostě nemohl. Příběh s jednoduchou zápletkou, či spíše příběh vyprávějící historii bez ústřední zápletky, nutně potřebuje zajímavé hrdiny. Ne že by dvojice nostárojů (neboli vrchních velitelů alfských vojsk) neměla co nabídnout, ale na celou knihu to tentokrát nestačí.
Zde si dovolím upozornit na svou recenzi prvního dílu, neboť další text je určen převážně těm, kteří první díl četli nebo o něm alespoň mají určité povědomí.
.

Noví hrdinové

Ačkoliv to zprvu vypadá, že novými postavami budou hlavně schopní a slavní válečníci, nakonec je mnohem více prostoru ponecháno tělesné strážkyni Morganě a záhadnému umělci Carmondajovi. Ten se snaží posbírat během tažení co nejvíc podnětů pro svůj nový epos i plánované obrazy, a tak nesmí u ničeho chybět. Jsou to právě jeho oči, kterými se čtenář knihy dívá nejčastěji. Autor vcelku logicky preferuje nejzáhadnějšího alfa na scéně. Vyprávění z pohledu mlžného démona, který je zdaleka nejzáhadnější postavou, by sice mohlo být o něco zajímavější, ale pak už by se tak docela nejednalo o „Legendy Alfů“

.
Ve „Spalující nenávisti“ se sice nedočkáme tolik nenávisti, jako jsme se ve „Spravedlivém hněvu“ dočkali hněvu – na to působí některé boje poháněné nenávistí příliš neosobně – zato si však čtenář může často užívat kontrast mezi alfským a lidským náhledem na svět a zejména na alfy samotné. Rozdíl mezi „Ach, jak jsme dokonalí.“ a „Ó, bohové, jak jsou krutí, zlí a odporní.“ je tentokrát jeden ze základních způsobů, jak udržet pozornost.
A když už mluvíme o nepřátelích alfů, musíme zmínit, že na scéně se objeví i jeden starý, zapomenutý a podceňovaný nepřítel. Dovolím si prozradit, že vyvrcholení vzniklé bezútěšné situace je zbytečně rychlé. Téma není dostatečně využité. Lze jen doufat, že se k němu autor vrátí v nějaké menší doplňující knize, o které již uvažuje.
.

Dobývání

Přesně o tom je naprostá většina knihy. Alfové a jim podřízené národy dobývají Tark Draan. Zapomenutí nepřátelé alfů si podmaňují Ishím Voróo… Což neznalým zeměpisu světa, ve kterém se příběh odehrává, stejně nic neřekne, ale důvtipní si domyslí, že alfům, jejichž nejlepší válečníci si kdesi dobývají slávu, někdo vpadnul do zad.
Očekávat ovšem můžete i osobní dramata, ze kterých nenávist dýchá mnohem víc než z těch válečných.
.

Shrnutí

Tentokrát musím pochválit překlad, který je o mnoho lepší než překlad prvního dílu. Další srovnávání není zrovna na místě. Je to sice typický „Heitz“, ale absence hlavních hrdinů činí druhý díl natolik odlišným, že si maximálně můžete zvolit, zda se vám líbil víc, méně anebo úplně jinak. V mém případě je to poslední možnost.
.
Název: Legendy Alfů: Spalující nenávist

Autor: Markus Heitz

Překladatel: Zdeněk Sladovník

Nakladatelství: Fantom Print

Rok vydání: 2012

Další díly: Legendy Alfů: Spravedlivý hněv

.

Zdroj obrázků: fantomprint.cz