Představte si svět, kde každý z nás má tělo, v němž sídlí nejen duše, ale také Oheň – životní síla, kterou během života spotřebováváme. A teď si představte, že by mezi námi chodily bytosti, které by mohly Oheň i duši krást, a násobit tak svou moc. Jedinou ochranu představuje církev, která vás může bránit před Požírači duší – zlovolnými, pokroucenými stvořeními, která vám duši i Oheň vezmou… Ale co když se služebník církve, který měl vaši zemi chránit, náhle ztratí a Požírači duší se objeví v jedné z vesnic? Pak je čas na štvanici…

 

Inspirace historií

V příběhu můžeme sledovat zjevnou inspiraci skutečnými historickými událostmi. První z nich je vlastně vůbec život kolonistů, který nápadně připomíná osidlování Ameriky – i samotná země, kde hrdinové žijí, se nazývá „Nový svět“. Osadníci jsou především zemědělci a řemeslníci, které silně ovládá víra. Ta má v příběhu stěžejní roli a stejně, jako tomu bylo do značné míry ve skutečnosti, si církev schraňuje a střeží vědomosti. Tento informační monopol pak dává celému systému moc nad obyvateli země – i běžné úkony, které by zvládl každý, kdyby k tomu měl patřičné vzdělání, jsou pokládány za zázraky a smí je vykonávat jen Obdaření.

Další zjevnou inspirací je pak samotná štvanice, kde se nejedná o nic jiného než klasický hon na čarodějnice – i zkouška pomocí topení se chystá…

 

Rasismus

Mezi jednotlivými kmeny v „Novém světě“ panuje nevraživost a rasová nesnášenlivost. Ta společně se ztrátou Obdařeného a objevením se Požíračů duší vyvolá reakci, která vyvrcholí mohutnou štvanicí, jíž mají padnout za oběť desítky lidí. Ani lidé na nejvyšších místech nejsou v bezpečí, pokud na ně padne stín podezření. Jenže, co když je všechno jinak, než jak to na první pohled vypadá? Kdo ví, kde se skrývá pravda: kdo je kacíř a kdo kráčí skutečnou cestou víry? Jaké je pravé učení a kdo jen sešel z cesty a nechal se zlákat temnotou? Jsou si postavy vědomy svých chyb? A co když je ve hře mnohem více stran, než si kdo dokázal představit?

Autor předkládá čtenářům jednu otázku za druhou, ale odpovědi na ně přicházejí pomalu. Jak již bylo řečeno, církev tu hraje hlavní roli, a pokud se podíváme na život samotného Johna Browna, není se čemu divit – několik let pobýval jako misionář mormonské církve v Nizozemí a Belgii, z čehož si nejspíš vzal inspiraci pro svůj svět. V knize můžeme spatřovat kritiku církve a jejích zastaralých metod. Autor skrze hrdiny polemizuje nad tím, kdo má pravdu (zda i kacíři nemají právo na své vyznání), a zda je správné odpírat lidem důležité vědomosti.

 

Ale…

Reálie světa jsou věrohodné a dobře prokreslené, i když sem tam by se dala najít trhlina v jejich logice. Jenže pro skvěle popsané prostředí zapomněl autor na další, podle mého mnohem důležitější, složku příběhu: hrdiny. Až na výjimky nemají hrdinové pořádně propracovaný charakter, jsou ploché a nevýrazné. Hlavní hrdina Talen se více jak do poloviny knihy choval jako naprostý zabedněnec a já měla chuť ho profackovat, aby se probral.

Další obětí skvělého prostředí je samotný začátek knihy, který jen oplývá pojmy a vysvětlováním, a stává se tak těžko stravitelným, zbytečně složitým a nepřehledným.

Když se ale po několika prvních kapitolách zorientujete a pochopíte kdo je kdo, děj vás dokáže vtáhnout a kniha se pak čte snadno. Autor má totiž poměrně slušný cit pro jazyk a dokáže vše popisovat velice živě a barvitě – příjemné situace, ale i ty nepříjemné.

Kniha je prvním dílem trilogie „Temný bůh“, ale má vlastní pointu – boj, který by na začátku zahájen, byl také dobojován, to, že se mezitím vyrojila řada dalších půtek a bojů, je věc jiná…

 

Zdroj obrázků: minotaur.cz

 

Název: Služebník temného boha (Servant of the Dark God)

Autor: Brown, John

Překlad: Ľudovít Plata

NakladatelLaser-books

Rok vydání: 2012

Počet stran: 440