S variacemi na téma „upíři také studují na středních školách“ jako by se roztrhl pytel. Upírská střední patří zdánlivě k těm novějším, ve skutečnosti je ovšem o dva roky starší než Stmívání a na vlně jeho popularity se tedy veze zřejmě hlavně co do překladů a prodejnosti. Pojďme se podívat, jak upíři v Americe studovali před tím, než se do toho vložil Edward Cullen.

 

Jentiové a gadjové

Někdy se stane, že jedna skupina dá jiné hanlivé označení. Pak uplyne pár set let a přijde někdo, kdo neví, že kdy existovalo nějaké jiné. To je případ Codyho Elliota. Když přestoupí na luxusní státní školu – na Magickou školu Vlada Draculy, stačí mu jeden den k tomu, aby zjistil, kdo jsou jeho spolužáci. Jsou to… jentiové. A „nejentiům“ jako je Cody říkají gadjové.

Po prvotním šoku a po zvážení, co všechno mu nová škola může nabídnout, se Cody rozhodne, že chodit na jednu školu s upíry nemusí být nutně to nejhorší, co se mu kdy přihodilo, a tak pomalu a neohrabaně proniká do jednoho jentiovského tajemství za druhým. A tito upíři se zdají být o mnoho lidštější než Dracula Brama Stokera. Cody si o nich rychle zvykne uvažovat jako „o jiném druhu lidí“. Soužití obou druhů lidí ovšem není úplně bezproblémové – na obou stranách je určité napětí. To se samozřejmě postará o dostatek nedorozumění a rozmíšek.

 

Co „Upírské střední“ škodí?

Totéž, co zapříčinilo, že byla vůbec přeložena do češtiny. Toto je kniha pro děti. Pro děti kolem deseti let. Možná ne v Americe, ale tady určitě. Zařazení na pulty pod nápis „Romantická fantasy“ a jedna z těch zlotemných obálek…, to se nemělo stát. To je obelhávání čtenáře. S obsahem nejlépe koresponduje obálka originálního vydání od Grega Clarka. Cílová skupina je také jiná, než na jakou se kniha v obchodech snaží udělat dojem – výsledkem je nejspíš větší prodej i rozhořčení čtenářů. Na „Upírské střední“ nic romantického není. Leda bychom se dopracovali už tak daleko, že zamilování hlavního hrdiny by automaticky řadilo knihu do romantiky – potom bychom měli konečně škatulku pro „Hraničářova učně“, a kdo ho četl, ví, jak směšně by to působilo. „Upírská střední“ je spíš o přátelství a o ochotě se měnit – obojí v americkém podání. Hovoříme zde o fantasy ve stylu „Ségry na zabití“ (Thomas Brezina) i když asi o něco slabší.

 

Je to brak, ale…

Ale i tak je co pochválit. Jednoduchý humor, který při pohledu dospělýma českýma očima nemá nic do sebe a působí ve výsledku spíš zpackaně než jednoduše, ale může oslovit onu zmiňovanou správnou kategorii čtenářů. Registrovala jsem dokonce dvě místa, nad kterými se člověk rád ušklíbne i poté, co z podobných knih vyroste. Navzdory nenáročnému stylu, kterým je kniha napsaná, i plochosti charakterů a ohranosti hlavního tématu, překonala „Upírská střední“ má očekávání. Není to nejnudnější kniha, jakou jsem kdy četla. Nebýt toho, že se tváří jako něco, čím není, neměla by čím urazit. Při lepším zaškatulkování by dokonce mohla kandidovat na céčko, protože obsahuje pár zajímavých nápadů a momentů, charakteristických svou povahou pro dětské knihy. Problém je, že se ji pravděpodobně vyplatí prodávat o dvě třídy níž ve špatné „škatulce“.

 

Shrnutí

Zdá se, že si budeme muset zvyknout na ještě větší záludnost na pultech našich oblíbených knihkupectví. „Upírská střední“ v českém vydání výborně demonstruje potřebu rčení „Nesuď knihu podle obalu.“. Škoda také, že to není paperback. A tak dále… Nebylo to dobré, mohlo to být horší. Uvidíme, jaký bude „Druhák“.

Zdroj obrázků: legie.info

Název: Upírská střední: Prvák
Autor: Douglas Rees
Překladatelka: Daniela Čermáková
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2012

Kateřina Kuldanová

Leave a Reply