Pět zlatých sošek. Takovým úspěchem se může honosit nový film režiséra Martina Sorsesse, Hugo a jeho velký objev. Otázkou však je, zda si je zaslouží.

Když jsem viděla první upoutávku, probudila ve mně nemalou chuť film zhlédnout, což se mi po nějakém čase nakonec skutečně povedlo. Je pravdou, že jsem si o něm díky všem těm ukázkám udělala jakousi představu, která, jak jsem později zjistila, byla z velké části mylná. Proč? Čekala jsem totiž typické fantasy se vším všudy. S  bytostmi nepatřícími k lidské rase, přesuny mezi světy a dalšími podobnými věcmi,…  ale vše bylo jinak. Dokonce můžu poznamenat, že tam nic takového nenajdete. Z toho vyplývá, že Hugo v žádném případě typické fantasy není. Alespoň ne takové, které bychom si pod tímto pojmem nejspíše představovali. Ale i přesto, věřte nebo ne, v něm prvky tohoto krásného žánru najdeme.

http://www.dailybreeze.com/portlet/article/html/imageDisplay.jsp?contentItemRelationshipId=4261462

Narážím teď hlavně na jakési nepopsatelné tajemno, které prostupuje celý snímek, a které vás neustále drží v pozoru a nutí vás přemýšlet nad tím, co se asi stane dál. Není vám vtloukáno do hlavy, jako je tomu u některých jiných filmů, ale jeho přítomnost je zřejmá. Víte o něm. Některé scény jsou dokonce natočeny tak sugestivně, že je budete ještě dlouhý čas poté rozdýchávat. Záměrně ale nebudu jmenovat, protože ty si každý divák musí najít sám, ale je jich tolik, že by to nemělo být těžké…

Dále celkové zpracování příběhu, jež je zasazen na staré pařížské nádraží, což je vskutku netypické, ale v žádném případě ne nevhodné, přispělo velkou měrou k tomu zmíněnému fantasy nádechu. Je to ale opravdu velmi zvláštní, že film působí takovýmto dojmem, protože příběh samotný je vcelku obyčejný. Hlavní postavou je bystrý chlapec Hugo, který žije se svým strýcem na nádraží, kde pomáhá seřizovat nádražní hodiny. Je sirotkem a jediné, co mu zbylo po otci, je robot, který se dá spustit jen jedním jediným speciálním klíčem. Hugo ho hledá, protože věří, že robot mu má předat vzkaz od otce. Jeho pátrání ho nakonec přivede až k nepříjemnému prodavači mechanických hraček, který možná o robotovi něco ví a mohl by Hugovi pomoci.

No, nevím. Je na takovém ději něco světoborného? Něco, co by vás zaujalo?  Dle mého názoru tedy na první pohled nejspíše ne. Ale to nic nemění na tom, že se vám při sledování snímku naskýtá neuvěřitelný umělecký zážitek. Ten je zaručen díky kostýmům, kulisám, vypjatým scénám okořeněným dobře vypracovanými a do detailů promyšlenými efekty a hudbou. Vskutku se zde podařilo dokázat, že i úplně obyčejný příběh se dá zpracovat takovým způsobem, aby v divákovi nakonec zanechal znatelnou stopu. Hugo je toho živoucím důkazem.

http://www.thisisfakediy.co.uk/images/uploads/hugo600.jpg

Pochválit musím i herecké výkony. Bála jsem se, že to bude jen klišovité dětské fantasy. Ale, jak už jsem předeslala výše, nebylo. Chloë Grace Moretz a Asa Butterfield, jako představitelé dvou hlavních dětských rolí, se svých postav zhostili na svůj věk velmi dobře a jejich projev působil velmi přirozeně a uvěřitelně. Příjemnou třešničkou na dortu je také rozhodně obsazení známých tváří, jako jsou Ben Kingsley, Sacha Baron Cohen, Christopher Lee a další.

Jediné, co bych možná mohla vytknout, je mírná rozvleklost filmu. Dvě hodiny byly dle mého nadsazené a malé zkrácení by myslím neuškodilo. Například komické scény se „zlým hlídačem“ jsou sice příjemným oživením, ale klidně by jich mohlo být méně. Film by byl poté mnohem údernější a jasnější.

Tak jako tak ale za sebe mohu říci, že se mi Hugo a jeho velký objev líbil, a že ho s klidným svědomím ráda doporučuji dál.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jsem mladá dívka s duší umělce, která se snaží zapojit do jakéhokoli uměleckého dění. Miluji hudbu, a to hlavně operu. Ráda a často unikám do své vlastní fantasie. Z toho částečně plyne, že jsem také snílek. Ovšem ne snílek v pravém slova smyslu...

Leave a Reply