Anotace:
Po krvavé bitvě u Telmaranu převládají obavy, že její výsledek zpečetil osud Ulldartu – staré proroctví spojující Lodrikův osud s návratem zapuzeného Temného boha Tzulana se stává skutečností. Panovník je stejně jako předtím vystaven vlivu démonických sil, jeho bývalí spojenci a přátelé se ocitli buď ve vyhnanství, nebo ve vězení. Nebo je snad někde ještě možnost záchrany? Překvapivě se objevuje chlapec, jenž nepoznán vyrůstá na vzdáleném kontinentu Kalisstron. Je to Lodrikův syn Lorin, jemuž je předurčeno postavit se mocnostem temnoty. Odváží se čelit v boji svému nesmírně mocnému otci? Nebude už pozdě?

 

 

Tajná rada se shromáždila v plném počtu. Proti mužům ve zlatých róbách, jejichž tváře se pod kapucemi daly jen stěží rozeznat, seděl muž s krátkými, tmavě hnědými vlasy a hnědýma očima. Měl na sobě šat prostého sedláka, zahalený z větší části širokým pláštěm. Nic nenaznačovalo, jak je tento muž, jemuž představení všech Ulldraelových věřících v Tarpolu i v Tûrisu poskytli ve svých zdech nocleh, ve skutečnosti nebezpečný.

„Všichni vyznáváme stejnou víru, bratře Bransko,“ promluvil nejvyšší představený přátelským tónem. „Takže bychom měli spolupracovat.“

„Chceš spolupracovat s řádem, který ve skutečnosti neexistuje? To mne udivuje.“ Návštěvník se pousmál. „Pokud vím, Tajná rada vždycky tvrdila, že neexistujeme.“

„U prostého lidu by nepůsobilo dobrým dojmem, kdybychom vás uznali,“ vysvětloval nejvyšší představený zpod kapuce. „Také to nikdy neuděláme. Věřící mají na polích odvádět práci, která jim byla uložená. Nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby měli pocit, že jsou vyvolení stát se bojovníky.“ Zasunul ruce do širokých rukávů róby. „To raději přenecháme rytířským řádům. A navíc jsme viděli, jak to s nimi dopadlo.“

„My nejsme odkázaní na to vaše uznání. Takhle je to dokonce i lepší. Je však opravdu nejvyšší čas, aby se něco stalo,“ pravil host. „Především nyní je zřetelněji než kdykoliv předtím vidět, že je nutné konat. Po porážce Sjednoceného vojska připadl ten úkol nám. Musíme se postarat o odstranění kabcara, abychom zabránili horším věcem.“

„Tajná rada to vidí podobně.“ Nejvyšší představený sklonil hlavu. „Ale vaše skutky vedly pouze k tomu, že je panovník nedůvěřivější, než býval. Jeho podezřívavost dosahuje rozměrů stihomamu. Propašovat do jeho blízkosti někoho, koho nezná, je prakticky zcela nemožné.“ Uchopil štíhlou dýku, kterou nejspíš uchovával v rukávu, a položil ji na stůl. „Jed, kterým byla tato čepel ošetřena, je podle našich poznatků nejsmrtelnější, jaký kdy existoval. Je mnohem účinnější než všechny ostatní. Jeden z našich mnichů ho s největší pravděpodobností měl u sebe, když dostal za úkol kabcara zabít. Je mrzuté, že selhal. Mladíka zachránil před smrtí během korunovace sám Tzulan.“ Ukázal na zbraň se skleněným hrotem. „Vidíš, bratře Bransko, že ani my jsme nebyli nečinní.“

„Ale stejně neúspěšní jako my. Zdá se, že Tzulan je vždy na místě, a to přesně ve chvíli, kdy ho kabcar potřebuje.“ Muž se zadíval na dýku obsahující průhlednou kapalinu. „Neobvyklá práce. Dosud jsem nic podobného neviděl. A to jsem spatřil nejeden z nástrojů, jimiž je možno prosadit Ulldraelovu vůli.“

„A zde jsi proto, abys jeho vůli konečně uskutečnil,“ prohlásil nejvyšší představený. Dva méně významní mniši jakoby mimochodem posunuli nádoby s uhlím a vykuřovadly směrem k hostovi a ten se dal do smíchu.

„To si můžeš odpustit. Já na kouř pravdy nijak nereaguji. Než by tyhle substance začaly účinkovat, dávno byste všichni spadli ze židlí.“ Bransko se ušklíbl. „Patří k mému vzdělání, abych se v těchto rostlinách vyznal.“

„Já jsem pouze chtěl, abys více cítil tuto vybranou vůni,“ zalhal nejvyšší představený a opětoval falešný úsměv. „V našich zahradách pěstujeme jen nejlepší rostliny.“ Opřel se v křesle. „Nuže, poraďme se, jak můžeme tomuto atentátu napomoci k úspěchu.“

„Musím se nenápadně dostat do kabcarovy blízkosti. Potom s ním bude amen. S touhle dýkou zcela jistě.“

„Jediní, kteří se směji kabcarovi přiblížit, jsou konzultant, tělesní strážci a stratég,“ vypočítával nejvyšší představený Ulldraelova řádu. „A jejich tváře panovník dokonale zná. A samozřejmě také palácoví sluhové.“

„Je mi některý z nich podobný?“ přemýšlel Bransko. „Nebo navštěvuje kabcar pravidelně některá místa jako například chrám? Nebo budovu rady?“ Nejvyšší představený potřásl odmítavě hlavou. „Potom nám zbývá jediná možnost, zaskočit místo některého sluhy, který je mi víceméně podobný. Musím tenhle výhonek zla zaskočit tam, kde nebude počítat se žádným útokem.“

„Slyšel jsem, že si rád dopřává parní lázeň,“ napadlo muže ve zlaté róbě. „Mezi všemi obláčky horké páry by snad mělo být možné, aby ses dostal až k němu. Necháme to prověřit. Samozřejmě s krajní obezřetností. Jestli se někde objeví nejmenší náznak podezření, bude náš plán odsouzený k neúspěchu.“

„Dobrá,“ odvětil muž s důvěrou v hlase. „Ulldrael Spravedlivý mě bude chránit a pomůže, aby se můj plán zdařil. Ale co se stane, až panovníka zabijeme? Těch třicet tisíc cizinců, které máme v zemi, mi působí starosti. A ani Sinureda zatím nikdo neporazil.“

„Pokud zničíme ohnisko, skrz které sesílá Spálený bůh na zem zlo, bude se Sinured muset obejít bez cizí pomoci. Rozhodující skutky, jež nenávratně povedou k návratu Doby temnoty, musí dle našeho názoru vykonat ten mladík.“ Nejvyšší představený položil ruce na desku stolu. „Jsme připraveni. Víc nemusíš vědět. Mohlo by se však stát, že bůh uskuteční zázrak, a až srdce zla padne poraženo k zemi, povstanou bojovníci., kteří doposud zůstávali ve skrytu. Bojovníci, které k nám vyslal Ulldrael Spravedlivý.“

„Skrytí bojovníci?“ zdálo se, že Branska neurčité, záhadn