Život Norreca Vizharana se proměnil v noční můru. Na výpravě za magickým pokladem objevuje tento potulný voják artefakt, jehož moc si nedokázal představit ani ve svých nejdivočejších snech: starobylou zbroj Bartuca, legendárního Pána Krve. Ale tato záhadami opředená zbroj je prokletá a pomalu přelévá svou zhoubnou sílu do Norrecovy zmučené duše. Nyní, stíhán démony, kteří touží zmocnit se temné zbroje, musí Norrec překonat chuť po krvi, kterou téměř není schopen ovládat, a dozvědět se pravdu o svém strašném prokletí dříve, než bude ztracen v temnotě navždy…(anotace).

Představovat amerického spisovatele Richarda A. Knaaka je pro čtenáře fantastiky ´nošením dříví do lesa´. Tento padesátník je vpravdě veteránem. Jeho ruka vedla pero, tedy spíše klávesnici, při vzniku takových klasik jako Legenda o Humovi, Minotaur Kaz, Země Minotaurů odehrávající se ve světě Dragonlance či celého cyklu Dragonrealm. Vedle práce na Krynnských románech se věnuje i psaní příběhů na motivy slavných počítačových her firmy Blizzard jmenovitě Warcraft a Diablo. Dědic krve je jeho prvním počinem, odehrávajícím se ve světě akční RPG hry Diablo.

Jak sám autor v rozhovorech přiznává, psaní knih odehrávajících se v předem definovaném a popsaném světě si užívá, pokud je ovšem umožněna alespoň určitá úroveň originality. S tou však musí být velmi opatrně nakládáno. Je jasné, že hlavním jádrem čtenářů budou hráči dané hry, ať již příležitostní, nebo ti pravidelní. A ti jakýkoli kontroverznější zásah do svého miláčka ponesou jen velmi těžko.

Dobře psaná kniha… srážená drobnými chybami

Z anotace je patrné, že originalita zápletky nebude to, čím by nás kniha uchvátila. Magických předmětů, které svého nositele spoutají svojí temnou vůlí, už tady bylo nepočítaně. Budiž, nevadilo nám to u jiných knih, proč by to mělo být problémem zrovna teď.

Zmínky na herní události jsou použité pouze k časovému umístění knižního děje. Tady si se znalostí hry dovolím poukázání na jednu chybu, které se zde autor dopustil. Svojí praktickou bezvýznamností v rámci příběhu mi přijde víc než zbytečná. Na začátku knihy se hlavní hrdina zmiňuje, že mimo jiné se dostali do podzemí u vesnice Tristam, z které ale odešli s prázdnou, aby se vzápětí dozvěděli, že před krátkým časem to bylo místo porážky Diabla neznámým hrdinou. Ale na konci knihy je jeden z démoních strůjců událostí ztrestán za svoje selhání právě Diablem. Ten by měl být však, jak potvrdí každý problematiky znalý, uvězněn v mysli temného poutníka. Opravdu drobnost, opravdu zbytečnost.

Ale pomineme-li tuto drobnost, je s prostředím hry víc než dobře nakládáno. Knaak je zkušený spisovatel, který ví, že méně je někdy více. Kniha se díky bohu nezvrhává do bezmyšlenkovitého pobíjení mas monster, ani se z ní nestává detailní bestiář hry. Monstra, známá ze hry se objevují logicky, adekvátně prostředí a ději. Pekelné impy je třeba z pekla vyvolat, běžně po poušti nepobíhají, zatímco pouštní brouci ano. Tohle považuji za největší nebezpečí psaní příběhů podle počítačových her a autor se s tím vyrovnal víc než dobře. Na druhou stranu se nebojí přivést na scénu vlastní démony, s originálním zjevem, schopnostmi i chováním.

Největší slabinou knihy jsou postavy. Nemohu říct, že by byly špatně popsané, nechovali se nelogicky, neměli své klady i zápory, ale… Nějak není s kým projít příběhem. Jakási nemastnost, neslanost mi bránila více přilnout k nekromancerce, snažící se zabránit znovuobnovení sil Bartucovi zbroje. S Norrecem se čtenář bude sžívat jen těžko. Většina jeho činů nepochází z jeho vůle a jeho až příliš častými sondami do beznadějí sžírané mysli bude vyhovovat málo komu. Co jsem absolutně nepochopil, byly postavy dvou ghůlů, bývalých to parťáků hlavního hrdiny. Jejich absenci bych nejen nepostřehl, ale dokonce uvítal. Ději spíše překáželi, než prospěli. Což na to, jak málo jim bylo dáno prostoru, je až zarážející.

Celkově vzato dobře psaná odpočinková fantasy, která neuchvátí ani neurazí. Svým umístění do světa Diabla se odlišuje od množství dalších podobných titulů. Ty sice překonává kvalitním dávkováním napětí a příjemně plynule se rozvíjejícím dějem, ale drobnými chybami přichází o možnost, být něco víc. Pro skalní hráče Diabla kvalitní příležitost k odpočinku a regeneraci očí, bez nutnosti opouštět svůj milovaný svět.

Hodnocení: 50% (+ 10% pro hráče Diabla)

Informace o knize

Dílo: Dědictví krve

Autor: Richard A. Knaak

Překlad: Jan Netolička

Redakce: Jiří Popiolek, Libor Marchlík

Obálka: René Balický

Počet stran: 384

Nakladatelství Fantom Print, 2002