Další a tentokrát poslední pokračování článku o nejvlivnějších „otcích“ literárního hororu. Doufám, že se vám bude líbit. Komentáře (včetně nápadů na další články) samozřejmě vítány.

1. část článku

2. část článku

 

 

Stephen King (* 1947)

 

Kterékoliv ráno, když se vykulíte z postele, může být vaše poslední.

 

Jistě netřeba představovat, jméno Stephen King je v dnešní době zárukou úspěšného hororu. Netřeba se zde jistě rozepisovat, jak se malý Stevie dostal od chudého mainského studenta až mezi komerčně nejúspěšnější spisovatele dnešní doby, tuhle dojemnou story určitě všichni známe.

Naopak bych se chtěla spíše zaměřit na jeho tvorbu a jeho tzv. „recept na úspěch“. Pod pojmem horor si většinou představíme příběh obsahující alespoň jednoho tajemného zabijáka, opuštěný dům a hektolitry krve. To vše King ve svých knihách nabízí, on však na tuto jednoduchou kostru dokáže nabalit další a další slupky, jako například zajímavé charaktery, vedlejší příběhy, nespočet detailů, a pak až teprve příběh servíruje čtenáři. Čtenář sám pak ani nestihne postřehnout, že jde o klasickou „hororovinu“. Přidáme-li k tomu Kingův vytříbený vypravěčský talent, díky němuž má čtenář při čtení nervy napjaté jak struny, a jeho schopnost psát rychlostí blesku (někdy mě napadá, jestli ty knihy skutečně všechny vypotil on, či zda je jméno „Stephen King“ jen značkou a zárukou prodejnosti pod kterou pracuje celá továrna spisovatelů) a máme tu bestseller.

King nám představuje i několik odstínů samotného hororového žánru. Máme tu klasické horory s nadpřirozenými bubáky, mezi ně lze řadit např. Carrie (1974), Prokletí Salemu (1975) či Řbitov zvířátek (1994) . Na straně druhé tu máme něco na způsob psychologických trillerů, které nabírají na autentičnosti, když si čtenář při čtení může říct – Vždyť to se přece může stát i mě! Sem bychom mohli zařadit Misery (1987), Dolores Claibornovou (1992) či Geraldovu hru (1993). Naprosto mimo toto škály je tzv. hororová pohádka, kterou king údajně napsal pro své ratolesti – Dračí oči (1987). Ještě na závěr nelze nezmínit, že King zakomponoval prvky hororu do svého životního veledíla – ságy Temná věž, první díl vyšel v roce 1982, toho nejnovějšího se máme dočkat příští rok.

 

Dan Simmons (* 1948)

 

„Žádná kniha ani báseň není nikdy dokončena, jen dočasně opuštěna.“

 

Pokud sci-fi (série Hyperion) a detektivku (série Joea Kurtze) necháme stranou, můžeme se vrhnout rovnou na Simmonsovu hororovou tvorbu.

Svou první hororovou trilogii Doba mrchožroutů napsal v roce 1983, u nás nově vyšla pod názvem Hladové hry (2010). V této knize se mu povedlo smísit nacisty a upíry a nejspíš se vyplatilo, protože dílo bylo oceněno cenou Brama Stokera i cenou Locus.

V roce 1991 vydal nepříliš výrazné Černé léto (česky 1999). O rok později se na knižním trhu objevily Děti noci, kde se pět opakuje motiv vampyrismu (u nás vyšlo letos v Laseru).

Hororové knihy The Hollow Man (1992) a Fires od Eden (1995) zatím stále čekají na český překlad.

A konečně epický Terror (2007), vycházející ze  skutečné historické událostí – výpravy sira Franklina, která se roku 1845 vydala hledat tzv. „severozápadní cestu“ a jejíž osud je dodnes zahalen tajemstvím a je předmětem mnoha odborných i laických spekulací.

 

Clive Barker (* 1952)

 

„Věřím, že čím víc mluvíš o smrti a temnotě, tím blíž ji přilákáš.“

 

Britský prozaik Clive Barker se zapsal do historie hororu především svými sbírkami povídek Knihy krve. První díl vyšel v roce 1984 a poslední, šestý, v roce 1985. V těchto povídkách mu erotika, násilí a brutalita nejsou cizí.

Z románové tvorby by se do hororového žánru daly zařadit knihy Cabal (1988), Galilea (1998), Coldheart Canyon (2001), Pane B., zmizte (2007) nebo dvoudílná série Knihy umění (Velké a tajné show, Everville).

Často se o něm mluví jako o nástupci Stephena Kinga a novém mistru hororu, to ale ať už si každý přebere podle svých čtenářských pocitů a zkušeností (podle mne Steviemu nasahá ani po kotníky, ale to jest můj skromný názor).

Barker se také jako režisér a scenárista podílel na devíti filmových adaptacích svých knih.

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

  1. KatyRZ

    Nemám ráda horory :D. Proto jsem od Kinga četla jednu knihu, od Simmonse Hyperion… a Černé léto (Kinga ani hororového Simmonse nikdy víc, bojím, bojím). A Barker je pro mě jeden z nej spisovatelů a jeho Imagika je vůbec to nejlepší, co jsem kdy četla. Jen prostě nechápu, proč ho někdo řadí do hororů, Kvůli naturalistické, chvílemi až nechtuné imaginaci? U jeho knih jsem se nikdy nebála, ale je to skvělá fantastika ;), balancující na hranici mnoha subžánrů.

Leave a Reply