V nakladatelství Triton (www.tridistri.cz) ve spolupráci s nakladatelstvím Epocha (www.epocha.cz) vychází první svazek trilogie Věk objevů od amerického autora Michaela A. Stackpolea Tajný atlas. Druhý díl trilogie, Kartomancie, je připravován na leden 2012 a závěrečná část, Nový svět, by měla dorazit na knižní pulty v březnu roku 2012.

 Trilogie Věk objevů, se odehrává ve světě, kde jsou knížecí kartografové váženými členy společnosti. Jejich úkolem není pouze mapy vytvářet, ale i aktualizovat, zkoumat neznámá místa a posouvat meze lidského poznání. Za hranicemi známého světa se totiž skrývá nejen nesmrtelné zlo, které se opět probouzí, ale také celé kontinenty, u nichž nápis „Zde žijí nestvůry“ není jen prázdnou frází. Pověsti ožívají a legendy se ukazují být skutečností. Nadchází čas, kdy se celý svět změní – nebo zahyne.

Michael A. Stackpole započal svou kariéru jako autor populárních sérií založených na filmových předlohách (Star Wars), brzy se však plně projevilo jeho nadání pro fantasy a postupně se vypracoval až na mistra epické fantasy plné dobrodružství a exotikou vonících dálek, což potvrzují nesčetné příznivé ohlasy na jeho dílo.

 

Anotace:

V zemi Nalenyr se rodina knížecího kartografa těší výsadnímu postavení. Její členové nejen že kreslí mapy a zkoumají neprobádaná území, ale rovněž aktualizují a rozšiřují dosud známé vědomosti o světě. Jejich talent jim vynesl nevídanou moc a bohatství – na druhou stranu je však může stát život.

Keles a Jorim, vnuci knížecího kartografa, byli vysláni na nebezpečnou misi, aby prozkoumali nejtemnější kouty neznámých končin. Zatímco jeden mapuje moře, druhý nalézá oblast zničenou starodávnou magií. Jejich sestra Nirati se mezitím snaží ochránit bratry před intrikami, hněvem a závistí, které rodinu doma ohrožují.

Ale to, co Keles a Jorim tentokrát objeví, bude mnohem větší a děsivější než jakékoli nové země. Křehký mír, který byl nastolen před staletími po téměř apokalyptické zkáze, je náhle ohrožen a vražedný útok na rodinu kartografů spustí vlnu událostí, které otřesou celým světem.

 

Info o knize:

Autor: Michael A. Stackpole

Originální název: Tajný atlas

Překlad: Marek Čtrnáct

Obálka: Lubomír Kupčík

Formát: hardback, 130×205 mm

Počet stran: 520

Cena: 399 Kč

Nakladatel: Triton (www.tridistri.cz) + Epocha (www.epocha.cz)

Edice: Fantastická Epocha

ISBN: 978-80-7425-094-1


Ukázka z knihy:

Moraven sledoval, jak Skorpe podnikl klamný výpad vlevo, potom vyrazil vpravo a zachytil Dikobru klepetem. Větší gyaringot rychle vyrazil kupředu a pohodil klepetem vzhůru. Kupolovitý gyaringot se převrátil, až vytryskl písek, a ztěžka dopadl na záda. Jeho ostny se zaryly do země a malá kolečka se začala zuřivě točit.

Skorpe se nemilosrdně přesunul a začal svými klepety kolečka rozebírat. Ocas se zachvěl a všichni v aréně zadrželi dech, jak čekali, že prorazí přímo skrz břišní plát Dikobry. Ale dřív, než se to mohlo stát, byl do arény s řinčením vhozen řetěz, potom se rozezněly zvonky a Skorpe se stáhl na vzdálenou stranu arény.

Ciras se podíval na Moravena. „Mistře, je zjevné, že tyhle stroje jsou perverzí života. Thanaton mistra Grysta má svá využití, to nepopírám. Myšilov pomohl při průzkumu. Ale tohle je špatné.“ Ciras ukázal pravou rukou k aréně. „Copak nevidíte, že je to výsměch tomu, co se vy a já snažíme v životě zdokonalit? Podívejte se tam dolů. Máte dva bojovníky v kruhu. Bojují, ale kvůli čemu? Kvůli potěšení lůzy a pár uncím magického prášku?“

„Jsou takoví, Cirasi, kdo vstupují do kruhu a bojují pro potěšení.“ Moraven se usmál. „Je to dost běžná zábava, a někdy se bojuje na život a na smrt.“

„Ale mistře, my přece bojujeme, abychom zdokonalili své umění. Pokud uspějeme, staneme se něčím víc, než čím jsme byli. Pokud uspějí tyhle stroje, tak jim vyklepou promáčkliny a vrátí se, aby znovu bojovaly bez nějakého skutečného účelu.“

Viruk sklonil hlavu. „Řekl bys, mistře Dejote, že je lepší, aby lidé prolévali krev a umírali, než aby se kroutil kov? Je snazší znovu odlít kov než oživit mrtvého. Nebyly by války vedené mezi armádami těchto gyaringotů lepší než konflikt, který spustil Kataklyzma?“

„Umíte si představit, že by tyhle stroje neválčily proti lidem?“ Ciras ztišil hlas. „Známe ty lidi, co tu plenili, a víme, že jsou v Opaslynoti. Určitě vidí tyhle zápasy a uvědomují si ten potenciál. Bylo by možné s dostatkem thaumstonu vytvořit Skorpeho tak velkého, aby mohl nést lidi? Nebyla by jeho klepeta použita proti domům, dobytku a lidem? Pokud chceme udržet svět v bezpečí, měli bychom zabít každého gyanridina, kterého najdeme.“

Viruk se naklonil kupředu a opřel se o své pěsti. „My máme takové rčení: ,Voda z moře se nemůže vrátit do hor.´ Gyanri existuje a už se nedá zničit. Navíc myslím, že bys ho měl spíš uvítat.“

Ciras vykulil oči. „Jak tohle můžete říct?“

„Stěžuješ si, že tyhle stroje nemají schopnost rozhodovat se, tak jako ty. To je jejich slabina. Studuj je tak, jako každého nepřítele. Využij tu slabinu.“

Zařinčely zvonky a přitáhly jejich pozornost zpět k aréně. Do středu vstoupil muž v červeném rouchu a zvýšil hlas, aby ho všichni slyšeli. „V další bitvě máme vyzyvatele z dalekého Nalenyru. Borosan Gryst k nám přivádí Nesrearcka Hadobijce.“

Ozval se roztroušený potlesk, ale Moravena nedostatek nadšení nepřekvapil. Nesrearck jenom ležel v písku jako koule bez jakýchkoli zvláštních znaků. Myslel by, že Borosan nechce nepříteli odhalit nic ze schopností thanatonu, ale tak vychytralý Borosan nebyl. Prostě jen neměl žádný smysl pro teatrálnost.

Majitel Skorpeho na druhou stranu věděl přesně, co dělá. Když hlasatel přivítal šampióna, štír vyběhl se zvednutými klepety doprostřed arény a přitom hlasitě řinčel. Naparoval se, klepeta a ocas vztyčené. Dav začal skandovat: „Skorpe! Skorpe!“

Hlasatel rychle zmizel dveřmi ve dřevěných stěnách arény a potom zazněly zvonky. Skorpe znovu vyběhl do středu arény a Moraven se na okamžik lekl, že se Nesrearck rozbil, protože koule dál nehybně ležela. Potom se odsunuly panely, vysunuly se nohy a objevil se hrot harpuny se zpětnými háčky, který namířil na větší gyaringot. Než si Skorpe uvědomil nějaké ohrožení, harpuna vyletěla, probodla štírovu tvář a vyšla ven těsně nad posledním párem nohou.

Skorpe se zhoupl dozadu a potom se pod ním podlomily nohy. Se zařinčením kovu se zřítil a do vzduchu se zvedl oblak červeného prachu, který ho zakryl. Klepeta náhodně cvakala a ocas ochabl. Levé klepeto se sevřelo na harpuně, ale pokusy o její uvolnění nebyly příliš úspěšné.

Nesrearck dvakrát Skorpeho obkroužil. Pohyboval se úkroky, aby na něj udržel namířený další projektil, tentokrát již mnohem menší šipku. Kromě klepeta, které se zakusovalo do harpuny, nedával šampión najevo, že by vůbec o svém soupeři věděl. Nohy sebou sice škubaly, ale jen náhodně.

Nesrearck ho obešel ještě jednou a potom se šipka zasunula. Panely, které skrývaly mechanismus kuše se s hlasitým cvakáním zavřely. Moraven si na okamžik myslel, že zaslechl ozvěnu, ale potom si všiml, že Skorpemu se konečně podařilo přelomit harpunu.

Šampión se rychle zvednul. Vyrazil kupředu a skoro jakoby mimochodem zachytil svými klepety dvě Nesrearckovy nohy. Jako bhotcai, který prořezává strom, obě nohy ustřihl a kulovitý gyaringot se překotil doprava.

I když byl Nesrearck vážně zraněný, nevzdával se. Odstrčil se levýma nohama a pokusil se odkutálet do bezpečí. Ale Skorpe se rychle přiblížil, chytil pravým klepetem pahýly ustřižených nohou a přidržel Nesrearcka na zádech. Panely pro kuši se znovu odsunuly a větším gyaringotem měla proletět střela. Jediný problém byl v tom, že kuše spoléhala na to, že šipku bude držet na místě gravitace, takže i když mechanismus fungoval, šipka neškodně vypadla na zem.

Skorpeho levé klepeto se zvedlo a zabořilo se hluboko do Nesrearckova břicha. Nohy se zazmítaly, potom přitáhly. Nedaleko od Borosana zařinčel v písku řetěz. Zjevně ho hodil někdo jiný, protože na Borosanově tváři byl až příliš patrný šok.

Moraven poklepal Cirasovi na rameno. „Běž mu na pomoc. Vezmi jeho zařízení a doprovoď ho zpátky domů.“

„Jak si přejete, mistře.“

Arénou zaburácel aplaus a Skorpe začal pobíhat dokola, zatímco obsluha posbírala rozbité kousky Nesrearcku a odkutálela ho z bojiště. Skorpe se vrátil tam, kde čekali jeho stvořitelé. Se zaskřípěním kovu z něj vytáhli harpunu. Hodili ji do davu a jeden muž ji triumfálně zvedl v zaťaté pěsti.

Doprostřed arény znovu vstoupil hlasatel. „Dámy a pánové, ujišťují mě, že Skorpe je stále bojeschopný, ale dnes večer už nejsou registrováni žádní další bojovníci. Pokud chce někdo z vás vyzvat našeho šampióna, prosím, předstupte. Pokud ne, přejdeme k menší třídě gyaringotů.“

Rekarafi se vztyčil do své plné výše. „Já bych Skorpeho vyzval.“

Když Virukův bas prořízl hluk v aréně, lidé se k němu začali obracet. Ustoupili z cesty, aby hlasatel dobře viděl až na nejvyšší úroveň. „Je to už dlouho, co nějaký Viruk nabídl bojovníka. Přineste sem svůj gyaringot a –“

„Žádný rearck jsem nenabízel. Vyzvu ho .“

Hlasatel zaváhal. „My nedovolujeme bojovat lidem –“

„Já nejsem člověk.“

Na druhé straně arény se ozvalo skandování: „Chcípni, Viruku, chcípni!“ Šířilo se a nabývalo na síle. Hlasatel se podíval na Skorpeho stvořitele, kteří rezolutně přikývli. Muž v červené róbě mávl rukou. „Pojď dolů, Viruku.“

Moraven chytil Rekarafiho za paži. „Proč?“

Viruk se zasmál. „Tvůj učeň se bojí hraček. Já ne.“ Otočil se, na všech čtyřech vyrazil dolů po úzkém schodišti a přeskočil devět stop vysokou zeď. Dopadl v podřepu a kolem jeho nohou se zvedl obláček červeného prachu. Natáhl jednu ruku a ohnul prst.

Hlasatel utekl z arény. Gyaringotí šampión se začal přibližovat, ale pomalu a opatrně. Viruk zjevně nevypadal jako obvyklý druh soupeře. Fakt, že ho sledoval s rozevřenými klepety a vysoko zvednutým ocasem, potvrzoval Cirasovu tvrzení, že tyto stroje bylo možné použít proti lidem – a pravděpodobně proti nim také jednou použity budou.

Ciras se objevil u Moravenova levého ramene. „Co to dělá?“

„Dokazuje to, co navrhoval. Našel slabinu a využije toho.“

„Co když se mýlí?“

„Potom uvidíš, jakou barvu má Virukova krev.“

Rekarafi se držel při zemi a v podřepu se posouval doprava a doleva. Nechal Skorpeho ovládnout střed arény, jak byl gyaringot zřejmě zvyklý. Natáhl levou ruku, pak pravou. Stále se přitom díval, jak se zvedají klepeta, aby jej odrazila. Pohnul se doleva, rychleji, jako by chtěl využít slepého místa stroje. Skorpe se rychle otočil a dál udržoval Viruka mezi svými klepety.

Viruk znovu přitáhl ruce k tělu a položil si je na kolena. Nahrbil ramena, potom zvedl zadek a vystrčil obličej kupředu. Zaklapal čelistmi a stroj v odpověď zacvakal klepety. Stejně jako Rekarafi se mírně naklonil kupředu a potom vyrazil tak rychle, že se z něj stala rozmazaná šmouha.

Rekarafi vyskočil nahoru a kupředu, jeho silné nohy ho vynesly vysoko nad klepeta a mimo jejich sevření. Zatímco hlasitě scvakla naprázdno, vznesl se Rekarafi dokonce až nad ocas a jeho osten. Když začal klesat, natáhl pravou nohu a přetočil ji ve vzduchu.

Levá ruka, kterou měl za tělem, vyletěla a chytila Skorpeho za ocas, hned pod baňatou částí, ze které vyčnívalo žihadlo. Jediným pohybem zápěstí Viruk převrátil gyaringot na záda. Zapřel se levou nohou a dokončil otočku, levá ruka, která stále svírala ocas, se natáhla. Pravá noha dopadla do místa, kde se ocas stýkal s tělem, a čistě ho ulomila.

Viruk opovržlivě udeřil ocasem do neživého vraku gyaringota. „Nesrearck!“

Jeho vítězství přivítalo naprosté ticho, ale zdálo se, že Virukovi je to jedno. Přešel ke zdi a přehoupl se přes ni stejně snadno, jako porazil Skorpeho. Nechal diváky, ať před ním prchají, a smál se. Znělo to skoro škodolibě.

Ciras se zamračil. „Jak to… co to… já to nechápu.“

Moraven se usmál. „Našel slabinu. Ten gyaringot vypadal jako štír, a tak Borosan udeřil na jeho hlavu výstřelem, který by zabil štíra, což selhalo. To znamenalo, že ať už pohání Skorpeho cokoli, nenachází se to uvnitř jeho těla. Ale ta baňka na ocase nebyla ani zdaleka poškozená a Skorpe ji nikdy nepoužil tak, jak by to udělal štír.“

„Teď už to chápu, mistře.“

„Potom bys měl pochopit ještě něco, lirserrdine Dejote.“ Moraven ukázal na gyaringota a na muže, kteří ho vynášeli z arény. „Znechucení a odmítání ti brání porozumět tvému nepříteli. Možná, že nikdy nebudeš muset proti gyaringotům bojovat, ale pokud jim porozumíš – a pokud porozumíš jejich omezením – můžeš mít jistotu, že tě nikdy neporazí.“