Následujícím textíkem bych chtěl uvést nepravidelný cyklus recenzí na tituly, jenž od hranic s fantastikou zas tak dalekou neleží, jejich periodicita bude záležet na tom, kolik budu mít času a jak často narazím na takové nezařaditelné dílko. Níže ještě pár slovy přibližuji, co sem budu řadit a zítra se můžete těšit na první díl Paměti kata mydláře.

I milovníkovi fantastiky může sednout román nefantastický a tato pravděpodobnost je o to větší, když takový titul přece jen od žánru fantastického tak daleko nemá. Záměrně se vyhýbám slovu fantasy, protože to pravá fantasy není alespoň z jednoho následujícího důvodu:

  1. Dílo vzniklo ještě před tím, než se vůbec fantasy jako žánr začal rozvíjet v druhé polovině 19. století. Přesto ale plný rozvoj fantasy započal až v první polovině 20. Století, zejména dílem profesora Tolkiena, ale samozřejmě i dalších – Howard, Lewis, Lovecraft… (mohli bychom polemizovat, který z nich je významnější, ale to nechme do jiného článku)
  2. Autor do svého díla vložil částečnou fikci, přidal tam, co se mu hodilo nebo sám chtěl, ale přesto se tu nesetkáme s žádnou magií, neskutečnými tvory a rasami, ovívá nás jen lehké nadpřirozeno.
  3. Využití mytologie, legend, pověstí, které se však autor snaží vměstnat do reálného světa, tak aby mohli aspoň z části popsat reálnou historii, osvětlit nevysvětlitelné jevy.

Nehledejte v tom žádnou odbornost, jde spíše o ryze subjektivní pohled na knihy, které k fantastice nemají tak úplně daleko, možná jí i trochu byly předlohou, ale fantasy literaturou nejsou, avšak to právě neznamená, že nemohou fanoušky fantasy žánru zaujmout.