Očekávané druhé vydání prvního dílu dnes již přiměřeně známé české série se letos na začátku léta konečně objevilo na pultech knihkupectví. Pro leckterého čtenáře tedy nejde o žádnou novinku, někteří se ale ke knize dosud nedostali a tak neuškodí si ji trochu přiblížit. Jaká je tato domácí upířina? Pověst autorky prakticky vylučuje, že by se snad mohlo jednat o lacinou romantiku, ale je i dostatečnou pojistkou proti klišé?

Upíří kmen
Nutno tedy uvést hned na začátek, že námět není nijak zvlášť originální. Atmosféra Underwoldu, jemná příchuť Ztracených chlapců a to, co můžeme vidět každou první sobotu v měsíci na Welcome to Hell plus něco z toho, co je k dostání jen na Hell party. Soupeření o moc mezi mocnými a těmi, kteří si myslí, že by mohli být mocní. Nějaký sex bez lásky a neodolatelná přitažlivost se stínem lhostejnosti a rezignace. Největším plusem námětu je jeho zasazení do Prahy. Aneb k čemu jsou nám upíři v Los Angles, když se nemůžeme zajít podívat, jestli ta a ta hospoda tam opravdu je a jestli ten barman vážně existuje? Skrze prostředí se kniha okamžitě stává osobnější a českému čtenáři bližší. Rovněž česká jména působí zajímavě. Některá (někomu?) možná znějí směšně, ale zato je jejich užití logické. Pro dané prostředí se ve výsledku lépe čte Božetěcha než Jennifer.

Detektivka
Příběh je prostý. Někdo někomu zatopil pod kotlem. Otázka je kdo, komu a proč. Podání příjemné a rozuzlení překvapivě jednoduché. Zajímavá je snaha nesklouzávat k bezdůvodnému násilí i přesto, že je už na začátku všem hrdinům jasné, že natrhnutí několika límečků (napadlo mě i něco jiného, co by se dalo natrhnout, ale mluvme slušně) by průběh vyšetřování výrazně urychlilo. Brutality se ale samozřejmě dočkáme, to zase žádné obavy. Pokud si někdo chce knihu přečíst kvůli ostrým hochům (a dívkám), nejspíš nedojde zklamání.

Tina Salo a Kay – pražská vyšetřovatelka a berlínský zabiják
Není důvod, proč zde nějak zvlášť podrobně rozebírat, jaký vztah si k sobě tito dva vytvoří. Na začátku k sobě mají navzájem záporné sympatie a po čase mezi sebou zápornou vzdálenost. Že v tom nějakou roli sehraje vypočítavost a boj o moc, ani není třeba říkat. Kay je zajímavý i jinak než čistě fyzicky a jeho charakter se zdá skýtat čtenáři mnohem více uspokojení, než by mohlo jeho tělo, byť je popsán jako pohledný. Tina oproti němu už není tak jednoznačně vykreslená, jelikož příběh se odehrává jejíma očima a čtenář se tak dozvídá více, než obvykle potřebuje k tomu, aby ho některá postava v knize zaujala. Není černobílá a skrývá v sobě tajemství, která jsou, jak se někdy zdá, tajemstvími především pro ni. Její odlišnost od ostatních upírů (nejvýraznější je asi to, že ji nespálí slunce), ji logicky staví do role hlavní postavy, což působí paradoxně trochu všedně.

Shrnutí
Kniha se čte dobře, je to takové to „solidní komerční“, které se může pochlubit něčím víc než pěknou obálkou. Ve srovnání s povídkovou sbírkou Hry na bolest je série o Tině Salo zcela jistě všestrannější a více líbivá, určená širšímu spektru čtenářů. Ultra-anti-mainstreamoví čtenáři nad Sladkou jak krev nejspíš zapláčou. Ostatním přeji příjemné počtení.

Autor: Petra Neomillnerová
Nakladatelství: Brokilon
Rok vydání: 2011