Původně jsem chtěla napsat článek o nejoblíbenějších a nejúspěšnějších hororových knihách, zjistila jsem však, že na prvních příčkách se opakují stále tatáž jména, proto jsem se raději rozhodla zaměřit na „otce“ těchto příběhů a rozpovídat se o deseti nejdůležitějších a určitě také mezi vámi neoblíbenějších autorech světového literárního hororu.

 

Edgar Allan Poe (1809- 1849)

 

Všechno, co vidíme nebo o čem sníme, je jenom sen ve snu.“

 

Nelze psát o hororu a nezmínit tohoto tajemného podivína, který svými povídkami položil základy tomuto žánru.

Tato výrazná postavička historie americké literatury se do podvědomí čtenářů vryla hlavně povídkami Černý kocour (1843), Jáma a kyvadlo 1842) a básní Havran (1845).

Mnozí mu mohou závidět jeho genialitu, která se projevila na poli psaného hororu a detektivních románů, osobní život by mu však záviděl málokdo. Poe se potýkal s těžkými finančními i existencionálními problémy. Vyrůstal u nevlastních rodičů a zamiloval se do své krásné sestřenice Virginie, které bylo v té době pouhých čtrnáct let. Dívka trpěla tuberkulózou a v roce 1847 jako velmi mladá, zemřela. Právě tato jeho první a jediná životní láska se odrazila v jeho povídkách Berenice (1835), Morella (1835) a Ligeia (1838).

V souvislosti s Poem bych na závěr ráda zmínila také minifilm Pád domu Usherů od Jana Švankmajera z roku 1981, který jistě stojí za shlédnutí.

 

Bram Stoker (1847 – 1912)

 

Die todten reiten schnell.“

 

Napsal jednu jedinou knihu, co za něco stála, ale přesto se navždy neodmyslitelně zapsal do historie literárního hororu.

Kdo by dnes neznal klasického Draculu (1897), předobraz všech pozdějších literárních i filmových upírů. Román samotný byl pravděpodobně inspirován z části skutečnou historickou postavou Vlada III. Tepeše (historku o Vladu Narážeči asi netřeba připomínat, myslím, že všichni znáte) a z části druhé Stokerovým smutným dětstvím. Téměř do jeho osmi let jej totiž neidentifikovaná choroba držela na lůžku a bránila mu jak chodit, tak třeba i jen stát. Údajně mu matka v této době vyprávěla lidové příběhy a keltské mýty. Zde bychom tedy mohli najít jisté motivy použité později v Draculovi dlouhotrvající spánek a vzkříšení z mrtvých.

 

Howard Phillips Lovecraft (1890 – 1937)

 

„Opravdový horor – hrůzu, která paralyzuje mysl a zamoří ji nočními můrami – nelze následně již nikdy vyléčit.“

 

Mezi dalšího klasika svého žánru dnes již neodmyslitelně patří i H. P. Lovecraft. Právě Lovecraft se pohyboval ve světě morbidity jako ryba ve vodě. Už z pohledu na jeho voskově bílou tvář lze odhadnout jeho tajemnou a samotářskou povahu, dopouštějící se temných fantazií. Při psaní hororových povídek mu byla inspirací hlavně tvorba E. A. Poea.

Lovecraft také vytvořil svůj vlastní fantastický mýtus – mýtus Cthulhu o věčném boji dobra se zlem, vycházející z teze, že „země byla kdysi dávno obydlena rasou, která musela uprchnout, ale číhá na jiné planetě, aby se opět jednoho dne na zem vrátila“. Na tento mýtus odkazuje ve většině své tvorby, ze které lze zmínit např. Hory šílenství (1931), Hrůza v Dunwichi (1945) nebo Volání Cthulhu (1989).

Na představení to asi stačí, ale pokud se o tomto klasikovi chcete dozvědět více, pokud vás zajímá jeho tvorba, osobní život či to, co si dával nejraději k snídani, navštivte zajímavý blog la-duchesse.blog.cz.

 

Další část zase za týden…

Komentáře

komentářů

3 komentáře

Leave a Reply