Možná si řeknete, co je s nimi za problém, vždyť my přece víme, jak se tři hvězdičky používají… A to je právě to. My, autoři beletristických děl, jsme zvyklí používat je z hlediska spíše stylistického. K oddělování děje, jednotlivých pasáží. Tady se ale u některých nakladatelů můžete se zlou potázat, protože někteří to berou jako zálěžitost sazby a typografie.

 

Stylisticky je to naprosto logické dělení. V dnešní době se nesetkáte už příliš často s jednoduchými lineárními příběhy. Dneska naopak letí „čím víc dějových linií, tím líp“. A tam dělit přece musíte. Na to existuje jednoduchá rada – vynechávejte řádky.

 

Jenže, ono to není tak snadné. Protože vyprávíte různými styly. Můžete mít celou kapitolu jen o jednom hrdinovi. Tady nemusíte nic řešit, pokud na sebe děj plynule navazuje. Jenže, co když si váš hrdina vesele vykračuje, jde si vyšlapanou pěšinkou a najednou ho někdo praští po hlavě. Hrdina je mimo, neví jak dlouho. A co uděláte vy? Vynecháte řádek a pak píšete o jeho probuzení. Protože je to stále jedna dějová linie, jenom mezi jednotlivými scénami uběhlo trochu více času, tak na to vynechaným řádkem upozorníte.

Pak máme ale taky situaci, kdy hrdinu někdo praští po hlavě, vynecháme řádek, hrdina se probouzí. My se vzápětí potřebujeme podívat na jeho nepřítele, abychom věděli, proč ho po té hlavě vlastně praštil. A co uděláme? Vynecháme řádek, na další hodíme tří hvězdičky (lístečky, lebky, křížky…, dle vlastní libosti) a ještě jeden vynechaný řádek. Tím naznačíme, že se scéna odehrává buď ve stejnou chvíli, dřív, později, ale hlavně tím upozorňujeme, že se změní místo nebo protagonista vyprávění. Můžeme to řešit i kapitolami nebo podnadpisy. ALE, kdybychom pokaždé měli při změně místa v ději nebo změny pohledu na nějakého hrdinu, psát novou kapitolu, bylo by jich mnoho. A podnadpisy se v beletrii příliš nenosí.

Takže my beletristé moudře využíváme vynechaných řádků a tří hvězdiček k určení času a místa v příběhu, aby se nám čtenář snáze orientoval.

 

A jak je to tedy z pohledu typografického?

Souvisí to s vynechaným řádkem, který jsme zmiňovali výše. Někdy se vám totiž může stát, že ten řádek zrovna potřebujete vynechat, ale vyšel by vám na poslední řádek stránky nebo naopak na první řádek nové stránky. A to je chyba. Takovýmhle osamoceným řádkům na nevhodném místě se říká „parchant“. A parchanty máme dvojího druhu: „sirotka“ – vynechaný řádek na začátku nové stránky; a pak „vdovu“ – vynechaný řádek na konci stránky. Z hlediska typografie je vdova přípustnější, ale sirotky musíme likvidovat, protože jsou hrubou typografickou chybou. Tady přichází na řadu ještě otázka formátování, protože vy to můžete mít naformátované jinak, než někdo, kdo to po vás bude číst. Pokud text neposíláte v PDF, jednotlivé počítače si s ním občas dělají, co se jim zlíbí. A proč se můžete nepohodnout s nakladatelem? No, pokud on to bere typologicky a vy stylisticky, může nastat menší problém, pokud ve svém dílku při fomátování pro tisk na nějakého parchanta narazíte…

 

A když vám porotce v soutěži napíše, že hodnotí i to, jak máte oddělované jednotlivé části, tak babo raď, jestli bere hvězdičky z hlediska typografického nebo stylistického…

 

Já sama si neumím text bez hvězdičkování (stylistického) představit, protože se v něm pak občas ztrácím. Není nic horšího, než když čtete o jednom hrdinovi, jste zvyklí, že po vynechání řádku pokračuje stále tentýž hrdina, a ono ne. Najednou je tam někdo jiný (naposledy jsem se s tím setkala v knize „Zjizvená noc“). Pro mě osobně to není úplně příjemné, vždy se přeorientovat na jiný způsob typografie…

 

A jak používáte tři hvězdičky vy?

 

Slovostylistickéje tady spíše pro uvedení rozdílu, neboť všechno, co se týká úpravy vzhledu textu je vlastně typografie.

 

* Pokud máte jakékoli dotazy, pište na e-mail: workshop@mfantasy.cz 

Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

4 komentáře

  1. Ekyelka

    Nepoužívat tyhle serepetičky. Už vynechaný řádek je signálem, že se něco v textu mění, tzn. styl vyprávění, úhel pohledu, vypravěč, čas, místo etc. Jednoduché, prosté a elegantní řešení pro jakýkoliv dobrý text.
    A co se týče kapitol, ty patří do knihy, ne do povídky. N´est-ce pas?

    • Daletth

      Bylo to bráno všeobecně – pro psaní povídek, novel i románů, nezaměřuji se ve článcích jen na povídky.
      Já při korekturách rozhodně uvítám, když je text nějak rozdělen, než když je namačkán na sobě a podle mého občas vynechaný řádek zkrátka nestačí. Někteří porotci v soutěžích to dokonce vyžaudjí.

      Ale je jasné, že každému vyhovuje něco jiného.

      Nicméně z hlediska typologie, pokud narazíme na „parchanta“, to tam být musí, jinak se jedná o chybu.

Leave a Reply