Situace v Clonmelu se možná vyřešila, ale to neznamená, že je se lživou sektou konec. Tennyson se se svými nejvěrnějšími stihnul na poslední chvíli vypařit. Míří do Araluenu a ještě stále má k dispozici dva Genovesany. Halt začíná připomínat loveckého psa, zavětří a jde po stopě dokud kořist dýchá…

Kdo jsou to Genovesané?
Dobrá otázka. Čtenář je zná již z osmého dílu, kde si splnili svou úlohu, jejíž vyzrazení v recenzi Králů Clonmelu by bylo zkazilo požitek z četby. Nyní už si můžeme dovolit uvést, že jde o nájemné vrahy znalé jedů, boje s dýkami a střelby z kuše. Ve směs jsou to ovšem zbabělci – jsou zvyklí zabíjet ze zálohy. Když vystavíte Genovesana nutnosti čelit nepříteli tváři v tvář, můžete získat výhodu. Postačí spojené intelektuální (i fyzické) síly Halta a Willa k nastolení situace, která bude pracovat pro ně?

Lov na Tennysona
Příběh je zase jednou pojat tak trochu Mayovsky. Máme padoucha na útěku, špatnosti, které páchá cestou a zlo, kterého se najisto dopustí, pokud ho na cestě za jeho cíli někdo nezastaví. Už víme, co je Tennyson zač a čeho je schopen. Hraničáře a mladého rytíře už dávno nepodceňuje – dobře ví, před kým utíká a že je nezbytné nasadit do boje všechny dostupné prostředky, pokud má zvítězit. Rovněž Will s Horácem si v minulosti ověřili, že nezasvěcené nelze brát na lehkou váhu. A Halt věděl, proti čemu stojí od prvního okamžiku. Čekáme tedy pouze na to kdy, kde a jak dojde k poslednímu střetnutí. Vzhledem k poněkud nešťastně zvolenému podnázvu nás nemá děj jako takový čím překvapit, což je v této sérii poměrně častý problém druhého dílu ze dvou, které dohromady dávají jeden příběh. Je to škoda, protože nějakou tu informaci, která by zůstala skrytá až do poslední chvíle, jistě nebylo nemožné vymyslet.

Shrnutí
Halt v nebezpečí patří spíše k těm slabším článkům série Hraničářův učeň. Kromě toho, že postrádá prvek překvapení, se bohužel nepyšní ani příliš složitou zápletkou. Několik dobrých momentů ale samozřejmě obsahuje, dokonce jeden výborný. Ten zde z pochopitelných důvodů nemůže být vyzrazen. Oproti tomu bych ráda komentovala, že se zde po mnoha dílech ve vedlejší roli opět objeví výraznější prvek fantastiky a to natolik přirozeně, že vůbec nenaruší strukturu daného světa. Autor s podobnými prvky nemusel v průběhu série tak šetřit, protože jejich zasazení do prostředí zvládá (jak dokazuje právě devátý díl).

Co očekávat od desátého dílu? Bude podobně jako pátý díl ucelený? Je to poslední kniha o hraničářích a jejich přátelích?

Autor: John Flanagan
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2010
Překlad: Zdena Tenklová