Will konečně převzal stříbrný dubový list, a protože hraničář Seacliffu se rozhodl přijmout zlatý a odejít na odpočinek (teď aspoň víme, že hlava hraničářského sboru Crowley si zlato nesyslí pro sebe, ale rozdává ho vysloužilým veteránům). Seacliffské léno je poklidné a mnoho se v něm neděje. Pro to ho také dostal začátečník… Jak obstojí Will bez svého mistra coby samostatný hraničář?

Mise
Záhy po té, co Will sjedná ve svém zlenivělém lénu pořádek, je odvelen na zvláštní misi v Norgatu. Severní léno je zvláštní tím, že v něm stojí hned dva hrady, Norgate a strategicky významný Macindaw. Jak už napovídá název, problém se bude týkat čarodějnictví. Najde Will skutečného čaroděje nebo jen obyčejného šarlatána? Je to skutečně kouzlo, co způsobilo nemoc pána Macindawu? Jaké jsou vztahy mezi neoblíbeným dědicem Ormanem a jeho schopným bratrancem Kerenem? Kdo by vlastně co získal případnou smrtí hlavního pána? Snad ten obávaný čaroděj Malkallam svou vysněnou pomstu?

To jsou otázky, na které bude muset Will, známý dnes po celé zemi jako Will Dohoda (jméno získal při jmenování hraničářem podle smlouvy se Skandijci, kterou pomohl uzavřít), najít odpověď. Jenže Norgate už hraničáře má a lidé se mu zrovna nesvěřují a tak se mladík vydává na cestu v přestrojení za kejklíře – ještě štěstí, že umí trochu zpívat. Později se do hry na schovávanou zapojí Alyss a oba se usilovně snaží odhalit všechna tajemství Macindawu. Nikoliv bez nesnází.

Němá tvář
Hned na začátku Will zachrání život jedné z klíčových postav nového příběhu, psovi. Vlastně je to fena. Původně patřila neblaze proslulému seacliffskému surovci a tak se skrze ni čtenář seznímí i s Johnem Buttlem, který rovněž sehraje významnou roli. Později, když Will odhalí jak to ve skutečnosti je s čarodějem a o nemocí pána Macindawu (nutno říci, že po těch velkých zjištěních bude mít docela naspěch), postará se fena o lepší vztah s novými spojenci. Zdá se však, že k odhalení pravdy světu bude potřeba spojit se i se starými spojenci…

Shrnutí
Již při pohledu na útlou knihu je jasné, že zde opět máme co dočinění s dvojdílem. Jeho rozkreslení je však již v Čaroději na severu takové, aby čtenář pochopil, že zde má co dočinění s dosud nejpropracovanějším příběhem série. Nic není, jak se zdá, ale na konci (tedy vlastně v polovině), kdy již je zcela jasné, proti jakému problému Will stojí, do sebe vše zapadá. Opět tu jsou čitelná nabízející se řešení, která se v určitém okamžiku prostě nabídnou ve chvíli, kdy se nad danou situací hrdina zamyslí, ne-li ještě dříve. Přesto (anebo právě proto) je děj z velké části uvěřitelný. Jen ta pověrčivost vesničanů a nejen jejich, je našinci možná trochu k smíchu a nechápavě vrtí hlavou. Ale našinci se to vrtí, když sedí doma v teple a čte si a na rozdíl od těch v knize nestojí v noci ve strašidelném lese. Mírná námitka vůči přehnané naivitě těch, kteří věří všemu, co vidí, ovšem mizí poté, vzpomene-li si člověk, jaké to je být v noci sám ve zcela obyčejném lese. Většina se jistě nakonec dopídí k tomu, že autor zde nepřehání, popisuje-li, jakou hrůzu v lidech vzbudilo pár barevných světel nebo neznámé hlasy. Orman a Keren mají rozhodně čím překvapit a John Flanagan je již natolik zkušeným, aby věděl, že nechat hrdiny tápat, znamená často přiblížit je čtenáři a více je pro něj polidštit. A tak tu konečně máme příběh, jehož největší vadou na kráse je asi to, že se málo angažuje Halt (přeci jen je to oblíbená čtenářsky vděčná postava). Na druhou stranu je to i určité plus, protože Halt působí až příliš neporazitelně a být tam on, nejspíš by vše skončilo po padesáti stránkách, neboť by vše ihned prokouknul a pochopil.
Sedmý díl se jmenuje Obléhání Macindawu… kdo jej bude obléhat? Je jisté, že po odhalení všech významných vztahů již sotva může být pokračování tak spletité. Udrží se napětí?

Autor: John Flanagan
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2009
Překlad: Zdena Tenklová