Anotace: Rašemen… tajemný domov barbara Fjodora, země, jíž vládnou wychlaran, které své nezvyklé schopnosti skrývají za propracovanými maskami.
Shakti… drowí kněžka Lloth, která číhá ve stínech Temných říší a plane nesmiřitelnou nenávistí ke všem, kdo kráčejí po povrchu Torilu.
Liriel Baenre… drowí princezna, která se nyní musí rozhodnout, jestli se s Fjodorem vrátí do jeho rodné země. Tam bude čelit největší zkoušce odvahy a na prchavý okamžik zahlédne to, co hledala po celý život – domov.


Lirielinu pozornost upoutal nenápadný pohyb – útlá modrá ruka, sunoucí se přes zábradlí. Liriel uchváceně sledovala, jak podivný tvor nehlučně vklouzl na palubu. Přestože měla elfí rysy a štědře obdařenou ženskou postavu, působila cizeji než jakékoli jiné stvoření, které Liriel kdy viděla.

Kůže příchozí ženy se třpytila drobnými vodními šupinkami a její dlouhé, stříbřitě modré vlasy se vlnily, jako by se vznášely v mírném proudu. Na sobě měla šňůry perel a krátké modré šaty, které se jí lepily na tělo. Lirieliny bystré oči si povšimly pouzder se zbraněmi, chytře ukrytými mezi mokrými záhyby. Její vrozená zvědavost však byla silnější než popud zakřičet na poplach.

Liriel sledovala, jak bytost zelenomodrýma očima zkoumá loď, soustředí se na muže u kormidla a v jejím pohledu se objevuje dravčí třpyt. Cílevědomě zamířila k Ibnovi.

Drowka strčila loktem do Fjodora a kývla ke stvoření. „Vodní genasi,“ řekla sotva slyšitelně. „Nikdy předtím jsem žádného neviděla. Drowové se je stále snaží chovat. Nechceš vědět, co jsme ve skutečnosti dostali.“

„Je přátelská?“ zeptal se Fjodor, který si modré stvoření nejistě prohlížel.

„Přijde na to. Často se pohybuješ ve společnosti kříženců z jiných sfér?“

Fjodor, s očima stále upřenýma na genasi, to nekomentoval. „Jde po kapitánovi,“ řekl, když si všiml, že se stvoření blíží k nic netušícímu Ibnovi. Jednu ruku položil na jílec meče a vyrazil vpřed.

Po pár krocích jeho rozhodnost zakolísala, zůstal stát a uchváceně genasi sledoval. Několik dalších mužů nechalo práce a shromáždilo se poblíž. Užaslýma očima se vpíjeli do překrásné modré tváře. Několik z nich vrhalo po nic netušícím Ibnovi závistivé a občas i vražedné pohledy.

Liriel vytušila, že se jedná o kouzlo, a zahleděla se na modrou ženu s novým respektem. Na okamžik byla v pokušení nechat zaklínadlo genasi pracovat. Lirielini lidé znali tisíc různých způsobů, jak odstranit hlupáky a slabé, a bitva, která by to tady trochu pročistila, by téhle lodi nejspíš prospěla. Pak by mohla tu modrou holku porazit a nastolit pořádek – a při tom i na Ibnovo místo dosadit vhodnějšího kapitána.

Opřela se, aby si podívanou užila, ale tichý hlas vzadu v mysli se zeptal: Ano, ale co by si o takovém plánu myslel Fjodor?

Zalila ji vlna podrážděnosti. Takováto narušení její drowí praktičnosti začínala být nepříjemně častá.

„Zrovna teď nemyslí vůbec,“ zamumlala. „Přinejmenším ne ničím, co má mezi ušima.“

Fjodor, zopakoval hlas neúprosně. Čest.

Drowí dívka podrážděně zasyčela a pak se s ledabylým pokrčením ramen vzdala.

„Hej, Ibne! Co je zač tvoje přítelkyně?“ zahlaholila a ukázala na ni prstem. „Hezké nohy. Ale na chlapy nemá vkus.“

Kapitán prudce otočil hlavu ke genasi. Vztekle vyjekl a prokázal tak – což Liriel nepřekvapilo – že jeho fanatismus je silnější než magie genasi.

„Další zatracený mořský elf! Vypadni z mojí lodi, ty ušatá rybo!“

Genasi se užasle zastavila uprostřed kradmého kroku a její azurově modrá tvář se zkroutila zuřivostí.

„Teď jsi tomu dal,“ zamumlala Liriel šťastně. Podle drowích učených knih zaručený způsob, jak genasi rozzuřit, je splést si je s „nižším stvořením“.

Dívčiny rty se zkroutily ve zlomyslném úsměvu. Teď už se to neobejde bez boje!

Genasi dramaticky zvedla ruce do výše v kouzelnickém gestu a vydala dlouhý zvučný výkřik, který stoupal a klesal jako velrybí píseň. Tančil nad vzdouvajícím se mořem a cestou nabíral sílu – bohužel víc síly, než Liriel očekávala.

Oběma rukama opsala široký kruh a při tom zašeptala tajemnou formuli. Ke genasi se rozlétla stříbřitá koule, stěží viditelné kouzlo, připomínající ducha obří mýdlové bubliny.

Liriel si povšimla genasiiny mocné odolnosti vůči kouzlům. Bude lepší, když se soustředí víc na její magii než přímo na genasi. V duchu si prošla kouzla, která měla připravená, a protože se žádný rozumný drow nepouští do boje bez všech dostupných výhod, přešla k Fjodorovi a prudce mu dupla na nárt.

Válečník se prudce překvapeně nadechl a otřásl se jako člověk nenadále vytržený ze snu. Pohledem přejel z genasi na Liriel a tváří mu projel velice ustaraný výraz.

„Mohlo by se to dost zkomplikovat,“ upozornila jej Liriel. „Možná budu potřebovat čas a prostor na vyvolávání kouzel.“

Jedinou odpovědí jí bylo zachmuřené přikývnutí. Protože jej Liriel dobře znala, chápala důvod jeho zděšení. Fjodor na Liriel pohlížel jako na jednu z wychlaran, což bylo v jeho domovině nejváženější postavení, a na sebe jako na jejího věrného strážce. Přestože z toho nevzešlo nic zlého, bude podlehnutí kouzlu vnímat jako selhání při plnění povinností.

Liriel napadlo, že svědomí může být stejně iracionální jako nepraktické.

V tu chvíli kouzlo genasi skončilo pronikavým zakvílením. Moře se zčeřilo a zvedla se malá vlna a jako temná ruka se hnala k lodi.

Liriel spěšně provedla gesta kouzla polední mlhy, šikovného zaklínadla, které měnilo zasaženou vodu na chladný, neškodný opar. Magie se jí shromáždila mezi rukama a vytvořila kouli jiskřivého světla. Tu vrhla po ženoucí se vodě.

Koule udeřila do vody a s tlumeným povzdechem se rozpadla na třpytivý prach. K měsíci zakroužilo několik pramínků mlhy, ale vlna pokračovala dál v cestě.

Drowí dívka zasykla kletbu. Ovinula ruku kolem hlavního stěžně a chytila Fjodora za opasek. Sevřel ji v ochranném objetí a hlasitě zakřičel, aby varoval obluzené námořníky. Jeho slova se utopila v kouzlem přivolané vlně.

Liriel zalila ledová voda a šokovaná dívka jen lapala po dechu. Když se voda přehnala, vykroutila se z Fjodorovy náruče a zhodnotila situaci.

Ibnovi se podařilo udržet kormidla, ale námořníci, omámení kouzlem genasi, zmizeli z dohledu. Nebylo však žádným tajemstvím, kde jsou – z moře se ozývalo vyděšené nadávání a několik mužů se probralo z vlivu kouzla a zjistilo, že se plácají v chladné temné vodě.

Fjodor vrhl po Liriel rychlý pohled. „Může to zopakovat?“

„Ne když bude mít na práci něco jiného,“ odpověděla Liriel s pochmurným veselím. Opustila představu kouzelnického souboje a vrhla se do útoku.

Genasi se prudce otočila ke zdroji hluku. Sáhla do šatů pro zbraň, pak usoudila, že na to není čas, a místo toho ukázala dlouhé nehty.

Liriel smetla stranou ruku, která po ní hrábla, a skočila genasi po krku. Modré tělo bylo chladné a kluzké a Lirieliny malé ruce nedokázaly pořádně stisknout. Změnila strategii, oběma rukama sevřela ženiny zvlněné modré vlasy a klesla na palubu.

Genasi se svalila s ní. Obě ženy se chvíli rvaly a převalovaly ve spleti bušících modrých končetin a malých obratných černých pěstí. Nakonec se Liriel podařilo přitisknout soupeřku k palubě, obkročmo si na ni sednout a přidržet jí ruce nad hlavou. Krásná bytost se nepřestávala vzpínat a kroutit a vydávala tiché naříkavé zvuky, které vyvolávaly představu plačícího tuleního mláděte.

„Krvácí mi z tebe srdce,“ posmívala se jí Liriel. „Tam, odkud pocházím, mají ženy větší hrdost.“

Genasi se okamžitě ztišila a upřela na Liriel planoucí pohled.

„To je lepší,“ pochválila ji drowka. „A teď si promluvíme o tom, co jsi zač a co tady děláš.“

Genasi místo odpovědi vydala trylek, kterým se jí podařilo vyjádřit znechucení i podrážděnost.

Liriel s ní zatřásla. „Ať tak či onak, mám v úmyslu od tebe získat odpovědi. Jestli umíš mluvit, teď je na to vhodná chvíle.“

Genasi na ni dlouhou chvíli upírala nenávistný pohled. „Povolali mne do bitvy,“ přiznala hlasem jako vítr a voda. „Dřív než nadešel stanovený čas a proti mé vůli.“

„Povolali do bitvy?“ zopakoval Ibn nedůvěřivě.

Drowí dívka se ohlédla přes rameno. Kapitán stál nad oběma ženami a tvář měl zrudlou zuřivostí. „Do bitvy? Do jaké bitvy? To je tvoje práce, ty prokletá elfko?“

Liriel si z obličeje odfoukla pramen vlasů. „Za prvé jsem drow, a ne nějaký zatracený elf. Za druhé, kdybych tuhle věc přivolala já, nemyslíš, že bych o tom věděla jako první?“

Kapitán nad tím chvíli hloubal a pak se jeho oči rozšířily vyděšeným pochopením. „Chlapi ve vodě!“ zaduněl. „Vytáhněte je, a hoďte sebou!“

Několik námořníků se vrhlo k zábradlí a hodilo do moře provazy s uzly. Všechny provazy až na jeden zůstaly zlověstně ochablé. Jediný úspěšný zachránce s horečným úsilím přitahoval lano k sobě.

Nebyl dost rychlý. Z vody se ozvalo bolestivé zaječení. Další dva muži se chopili lana a zatáhli. Do zábradlí narazil hubený mladík, dohněda opálený chlapec s chmýřím pod nosem. Při nárazu opět vykřikl bolestí a neustával v křiku, ani když jej námořníci táhli přes zábradlí – což jim ztěžovalo strašlivé kopí, jímž měl probodnuté stehno.

„Držte ho,“ přikázal Ibn zachmuřeně. Oběma rukama sevřel hrot s ozubcem a zatáhl. Mladík zaječel a kopí mu projelo nohou. Milosrdně tiše se sesunul mezi zachránce. Dva z námořníků odtáhli omdlelého mladíka do bezpečí do záďové nástavby. Jeden z nich nad ním zůstal s tasenou šavlí na stráži. Druhý se vrátil na palubu, aby se připojil k druhům připraveným k boji. Fjodor stál s nimi s černým mečem přehozeným přes rameno a očekával bitvu.

Liriel odříkala menší kouzlo, jehož úkolem bylo udržet genasi na místě. Magie po stvoření opět sklouzla jako kapky vody.

Drowí dívka nad tímto neúspěchem pokrčila rameny, zaťala pěst a udeřila genasi do obličeje. Ženiny oči v barvě mořské modři se obrátily v sloup a její hlava se svalila na stranu.

Liriel si sedla na paty a podívala se na Ibna. Genasi očividně měla silnou ochranu proti kouzlům, ale něco tam venku ovládalo dostatečně silnou – nebo dostatečně neobvyklou – magii, aby tyto ochrany dokázalo obejít.

„Co přivolalo Modrou princeznu?“ zeptala se naléhavě a hlavou pohodila k omráčené genasi.

„To už brzo poznáš.“ Kapitán ukázal zakřiveným mečem na noční moře.

Liriel vstala, sundala z háků harpunu a přešla k zábradlí. Měla lepší zrak než námořníci a citlivěji vnímala drobné rozdíly světla a stínů. Bedlivě zkoumala velkou temnou masu, plující těsně pod měsíčním světlem ozářenou hladinou. Něco na jejích pohybech působilo znepokojivě povědomě. Stvoření se nenadále vztyčilo, až se od něj ozářené vlny rozběhly jako vyděšení pavouci. Hladinu prorazila mohutná baňatá hlava šeredného vzezření, připomínající obrovskou žábu.

„Kua-toa!“ vydechla Liriel jméno nestvůry z Temných říší a strašlivého nepřítele drowů.

„Ropušák,“ opravil ji Ibn ponuře. „Mají šamana. Kde je šaman, je i hejno.“

Z vln se vynořilo několik dalších hlav a nestvůry náhle začaly vyskakovat k zábradlí. Námořníci se jim s napřaženými zbraněmi vrhli vstříc.


  • FANTOM Print
  • autor: Cunningham Elaine
  • série: Forgotten Realms
  • podsérie: Hvězdný třpyt a stíny 3
  • provedení: brož.
  • stran: 240
  • překladatel: Zuzana Hanešková
  • autor obálky: Todd Lockwood
  • cena 219 Kč