Spisovatel, který asi navždy bude spojen s jednou literární postavou – zaklínačem. Kdo má aspoň základní rozhled ve fantasy literatuře nebo by to chtěl o sobě říct, musí znát tohoto autora i jeho nezapomenutelného Geralta. Avšak jeho pentalogie a sbírky povídek o tomto hrdinovi nejsou zdaleka to jediné, co vytvořil.

Ve svém posledním literárním příspěvku nás přenese do pouští středního východu, do doby Sovětské války v Afghánistánu (1979-1989). Neočekávejte ryzí fantasy, největším fantasy prvkem je jméno samotného autora. Můžete se však těšit či netěšit opět na obsáhlý slovník cizích slov – zejména ze slangu používaného v sovětské armádě – po vzoru husitské trilogie, i když vás mohu ujistit, že je toho méně než ve zmíněné trilogii. Jednou větou – je to příběh ve válce a o ní.

Dopředu říkám, čekejte něco jiného, netěšte na Sapkowského, tak jak jste jej zatím znali, budete zklamáni. Není to ani fantasy, ani historický román, stejně ani tak ne military, jak by se mohlo zdát. Od všeho si bere trochu, ale zároveň tak úplně není ničím. Berte to jako fakt, ne jako záporné hodnocení. I rukopis autora možná bude chvíli těžké objevit, ale máme tu dobový slovník, ostrý dobře načasovaný humor, jeho styl tedy lze najít.

Hlavní postava seržanta Levarta není nijak výjimečná, neobyčejná. Je přirozená a jistě se víc podobá Reinmarovi z husitské trilogie, než neporazitelnému Geraltovi. Autorovou typičností zůstává také, že Levarta nemůžeme zařadit ani jako dobrého, ani jako zlého. Ví, že některé věci nejsou úplně správné, ale jedná jako ostatní, svůj názor si nechává pro sebe, protože komunistická strana uznává pouze jednu pravdu. Jednoduše se snaží vyhýbat všem problémům, i když zcela úspěšný v tomto směru není.

Naproti tomu skrz mladšího seržanta Lomonosova, bývalého výzkumného pracovníka Moskevské státní univerzity, k nám autor promlouvá jako odpůrce války. Lomonosov válku nesnáší, a i když rozkazy plní, zachovává si na rozdíl od ostatních svoji osobnost.

„To by byl první krok k tomu, abych se stal takovým jako ty. Ty ses smířil, zvykl sis a děláš, co ti poroučejí. Přizpůsobil ses, plaveš s proudem a odříkáváš odvěké krédo konformistů: ‘Proč se odlišovat?’ Stejně nemohu nic změnit. Ty a tobě podobní jste vším vinni.“ (str. 144)

Je zcela očividné, že s tím jeden člověk, navíc na nejnižších velitelských postech, nemůže nic udělat, ale to mu nebrání v tom válku odmítat. Ale co si budeme povídat. Co víme o válce my v dembelu (civilu)…

Tempo knihy je spíše pomalejší, skoro prvních padesát stran by se dalo zařadit k úvodu, sice dynamickému, ale prakticky sloužícímu jako předehra k hlavní nitce. I tím se knížka zdá, se svojí tloušťkou něco málo přes 200 stran, ještě užší. K poměru děje a sdělení je dostačující, přestože bychom si asi přáli většího tlouštíka, autor by to bezbolestně nemohl natáhnout. Musela by se přidat komplikovanější zápletka a změnit i styl celého vyprávění. Odměřené to má akorát.

Je poznat, že se autor vyvíjí a někam se posouvá – nevykrádá sám sebe, zkouší něco nového, a od témat „nižších“ (prostá fantasy), směřuje k „vyšším“ (problém války, fantasy naopak minimum). Sic k trochu jiným, než by si většina pravověrných fanoušků fantasy přála.

Dokážete se oprostit od Sapkowského jako takového? Zapomenout na Zaklínače a Reinmara? Pokud ano, neměli byste mít problém si užít i tento krátký román. Má své kouzlo, i když úplně odlišné od již zmíněných knih. Chápu však, že to nemusí být jednoduché, možná dokonce nemožné, a pak je jasné, že Zmije po jednom přečtení bude pomalu zapadat prachem, protože pro čtenáře nebude mít žádné zvláštní kouzlo ani charisma.

Hodnocení: 70%

 

Obálka knihy

Dílo: Zmije (Żmija)

Autor: Andrzej Sapkowski

Překladatel: Stanislav Komárek

Nakladatelství: Leonardo

Redaktor: Jiří Popiolek

Obálka a ilustrace: Jana Komárková

Počet stran: 224

Cena: 220 Kč