Likario, město goblinů a orků, opovrhovaných a nenáviděných snad víc než elfové, roste a sílí. Temný mág Alarich Touraine si je vyvolil jako svoji základnu. Půlelf a nájemný žoldák Thompson míří právě tam, aby konečně vytvořil své rodině šťastný domov. Osud má ale jiné plány – a jedním z nich je pokus o svržení Temného mága. Brzy si každý obyvatel Likaria bude muset vybrat, na čí straně vlastně stojí…


Vladimír Šlechta se pomalu, ale jistě propracovává na špičku české fantasy. Již jeho předchozí počiny vzbudily minimálně pozornost (když už ne nadšení) – a zdá se, že Likario (tedy druhý díl likarijské trilogie, jemuž předcházel Nejlepší den pro umírání) bude v tomto trendu stále pokračovat. A s čím tedy Šlechta přichází?

Pokud znáte Krvavé pohraničí, můžete klidně přeskočit tento odstavec. Pokud ne, vězte, že Šlechta do něj zabudoval děje již mnoha povídek a také několika románů. Jde o svět, kde o svoji část země zápasí tři velké rasy – elfové, lidé a goblini. Jedná se o ryzí fantasy, takže krvavé šarvátky mezi udatnými hrdiny, podivná monstra a magie zde mají své pevné místo.

Hlavní postavou knihy je, stejně jako u předchozího dílu, Thompson a jeho rodinka. Nutno dodat, že i přesto, že se postavy vyvíjí (což je patrné zejména u Thompsonova syna Čolka a nevlastní členky rodiny Arietty), jim jejich zábavné vlastnosti zůstaly. Ano, Thompson je stále vykutálený, prohnaný antihrdina, jenž dokáže z každé situace vytěžit něco pro sebe a dědeček Skjúwink nepřestává udivovat svými podivnými zvyky a především nehasínajícím šarmem. Setkáme se také s novými tvářemi, za zmínku nepochybně stojí gobliní předák Atrod, který se kromě bojových schopností a nekonečného sarkasmu může pochlubit velmi pragmatickým a obchodním duchem. Vtipně a přitom šikovně řemeslně vytvořené charaktery se v Likariu staly jedním z pilířů celé knihy.

Tím dalším je samozřejmě děj. I když není tak prošpikovaný akcí jako první díl, Šlechta dokazuje, že nemá problém utáhnout „nebojové“ pasáže, takže Thompson získává informace, snaží se nepodvádět svoji manželku, uchránit nevinnost svého synka a „vyšmelit“ pro sebe, co se jen dá. Vy se přitom skvěle bavíte. Samozřejmě, pořádného rozrážení lebek a pochmurného svistotu šípů se dočkáte, jenom nepočítejte s tím, že přes samé potoky krve nebude vidět na cestu.

Důležitou součástí likarijské trilogie je vtip. Nečekejte humor jako s Markem Ebenem, spíše černý a černější, ale musím vyzdvihnout, že i když se nezasmějete, nebudete si připadat trapně, jak se u knih méně zdatných literárních vtipálků stává.

Musím říct, že Šlechtovi se podařilo udržet likarijské trilogii laťku. Jen těžko by člověk řekl, který díl je lepší. Pokud se vám Nejlepší den pro umírání líbil, Likario je jasná volba. Pokud jste jej nečetli, pak si oba díly určitě sežeňte, v armádě české fantasy jim náleží pozice pořádně ostré elity. Variantu, že se vám tyto knihy nelíbí, do výčtu zahrnovat nemusím – buď nemáte rádi fantasy a pak musíte lovit v jiných vodách, nebo vám zkrátka chybí vkus. Ale nebojte se, všechno se dá napravit – a Likario je v tomto případě tím nejlepších lékem.



Autor:Vladimír Šlechta
Nakladatelství: Brokilon
Obálka:  Michal Ivan
Rok vydání: 2011