Evropou se šíří mor. Lidé umírají po tisícovkách, města se začínají vyprazdňovat, kněží šeptem mluví o působení temných sil. Jen jediný člověk ví, co se doopravdy děje – válečný veterán Lord Henry Baltimore. Mocní vampýři byli probuzeni vůní krve, jež byla prolita na bojištích, a chtějí lidské rase pomoci k tomu, k čemu sama směřuje – ke zkáze. Baltimore musí znovu prožít svoji noční můru a postavit se zlu, jinak zhasne i ten poslední plamínek naděje…

Mike Mignola není jméno, které by bylo potřeba představovat. Tento komiksový malíř (známý především díky vymýtači paranormálních jevů Hellboyovi) se psaním fantasy románu pustil do pro něj neznámých vod. Naproti tomu, jeho spolupracovník Christopher Golden je již ostřílený (i když v našich krajích ne moc známý) spisovatel. Jejich příběh o hrdinném „cínovém“ vojáčkovi sliboval temnou, gotickou atmosféru a alegorický boj dobra se zlem. To nejsou zrovna malá očekávání, viďte? Pojďme si říct, jaký je skutečný výsledek snahy těchto dvou osobností americké literatury.

Snaha o nastolení „temněgotické“ atmosféry je patrná od začátku až do konce. Což je trošku problém, protože kupení frází o temnotě, žalu, smrti a bezbožnosti ve vás postupně vyvolá imunitu vůči jakémukoliv emotivnímu působení těchto pojmů. V důsledku toho začnete knihu spíše než jako depresivní tryznu vnímat jako literární adaptaci filmového Van Helsinga (ale nebojte se, rotačními kušemi se střílet nebude). Naštěstí se autorům podařilo vyhnout se pádu do úplné béčkovitosti a patetičnosti, a to především šikovně zpracovaným příběhem.

Většina děje je tvořena retrospektivním vyprávěním tří postav (lékaře, námořníka a vojáka), Baltimorových věrných přátel, kteří popisují jeho osudy a jeho cestu za vyléčením moru. Protože to jsou koneckonců jen lidé, jejich vyprávění se nezvhrne v masivní jatka všeho, co jen trochu zavání mystičnem. Naopak, hlavní dějová linie hezky v přiměřených dávkách kape, občas se zadaří hororový prvek nebo menší akční vložka a vy se obstojně bavíte. Tento styl chvílemi připomíná dynamičtější díla z pera Stephena Kinga – a špetka Kinga ještě ničemu neublížila (když nepočítáme „jeho“ filmové adaptace).

Je škoda, že se Mignola s Goldenem neinspirovali od Kinga také ve vykreslení postav. Na tři Baltimorovy kamarády se v tomto ohledu příliš nedostane. Dozvíme se prakticky jen to, jak se ocitli ve víru hlavního dění, a to je dost málo. Přece jen, táhnou většinu knihy, člověk by se o nich rád dozvědel více, aby si k nim mohl vytvořit vztah. Takto dočtete knihu a stejně plynule, jako když se klouže máslo po ledě, na ně zapomenete.

Není obvyklé, aby se v souvislosti s románem mluvilo o ilustracích, ale Mignola je zkrátka Mignola. I tentokrát se mistr vyřádil tak zdařile, že by nad jeho kresbami mlaskal i Zdeněk Pohlreich. Černobílé ilustrace přidávají knize pořádnou dávku přitažlivosti a částečně se jim daří hasit již zmíněný problém s atmosférou.

Mike Mignola by neměl přestat kreslit, to rozhodně ne. Ale taky by se neměl bát bojovat i na nekomiksovém poli, protože tahle (byť zkušeným psavcem Goldenem spoluukuchtěná) prvotina se ve světě neztratí. Do špičky jí sice ještě pořádných pár mil zbývá, ale věřím, že nadprůměrný čtenářský zážitek vám poskytne. Lovu upírů zdar!