Příběh nemá mít nějak geniální pointu, to nikdo netvrdil. Díky tomu vás přímočarost děje nijak zvlášť neurazí. Je to akční nakládačka, akorát se v hlavních rolích představí pět polonahých dívek a ne pět polonahých

mužů. Příběh je jednoduchý – hlavní hrdinka „Babydoll“ se po tragédii v rodině dostane do blázince. Jeho šéf se dohodne s násilnickým otčímem, že ji nechá udělat lobotomii. Babydoll se zde seznámí se svými souputnicemi. Vtu chvíli se nám svět blázince promění před očima a stává se z něj prvotřídní bordel. Z děvčat jsou tanečnice, z psycholožky učitelka tance a z vedoucího blázince majitel vykřičeného domu. Od té doby už neuvidíte nic jiného než dívky v korzetech, podvazcích a v botách na podpatcích.

Svůj svět ovládáš ty sama

V tomto světě musí dívky tančit, aby přežily. Když o ně nebude zájem, bude po nich… Babydoll nezbude nic jiného, než dělat, co se jí řekne. Má ovšem úžasnou vlastnost – když tančí, všichni se na ni musí dívat, nedokážou od ní odtrhnout oči a jsou jejím tancem tak uchváceni, že nevnímají své okolí. Vy si z jejího tance ovšem odnesete jen lehké zavrtění ramínky a pohled raněné laně zpod nalepených řas a blonďatých culíčků, protože ve chvíli, kdy začne tančit, přenese se do svého imaginárního světa, kde může cokoliv. Tím cokoliv se má na mysli například házení katanou, uhýbání střelám, rytí obličejem v zemi, přičemž si neodnese ani škrábanec, pády z výšky bez zlámaných nohou či přeprání neskutečného množství protivníků. Zde se dozví o tom, co všechno potřebuje k tomu, aby mohla utéct dříve, než přijde doktor a udělá jí díru do hlavy…

V pěti se to lépe táhne

Do svého plánu zasvětí i zbývající dívky, které se pak také ocitají v jejím světě. Pro získání každé věci potřebné k útěku musí splnit úkol, který jim vysvětlí jejich průvodce. To, co se stane tam, se samozřejmě odrazí i v realitě. Světy uvnitř Babydolliny mysli jsou kompletně animované a setkáme se v nich se vším možným – od postaviček terakotové armády se dostanete až k robotům. Tyhle světy rozhodně nevypadají zle. Prostředí a barevné  ladění scenerií vytváří zdařilou atmosféru.

Pro mě se problém objevil ve chvíli, kdy se Babydoll projeví jako  skutečná blondýna, která není schopná zapamatovat si seznam o  čtyřech položkách a nenapadne ji nic jiného, než si ho někam zapsat,  aby je mohl někdo snáze načapat. Tahle začátečnická chyba mi, ani  nevím proč, vadila…

 

 

Ponurost a násilí dívčího světa

Film je plný zpomalených scén, které, byť jsou prý dnes již out, snímku podle mého nijak neublížily. Jen některé akční scény jsou chvílemi trochu nepřehledné.

U snímku stojí, že je nevhodný do dvanácti let. Krve byste se v něm nedohledali, ale násilí je všudypřítomné. Ovšem v trochu jiném smyslu, než jak je podáváno ve většině jiných filmů. Až na výjimky ani není dokončené, spíš jen visí ve vzduchu a pohrává si s vaší fantazií. Díky tomu na mě poměrně slušně působila atmosféra. Ponurost imaginárních světů, bezvýchodnost situace, ono násilí a prostředí, v němž se dívky pohybovaly, to všechno vytvářelo zdařilou kombinaci, která dokázala navodit příjemně pochmurnou atmosféru.

Když už jsem nakousla téma prostředí… Děj se odehrává v blázinci, ale my na něj nahlížíme očima Babydoll, jako by se odehrával v bordelu (alespoň tak jsem to pochopila). Popravdě to na mě působilo, jako když si režisér chtěl splnit své pubertální fantazie a proto hrdinky navlékl do úborů, v nichž vypadají jako děvky. Bohužel tak vypadají stále – i při škrábání brambor mají síťované punčochy a lodičky. Kdyby zde bylo více scén ze samotného blázince a byly kostýmově rozlišeny, působilo by to lépe, takhle je to po chvíli již poněkud okoukané (nemůžu mluvit za muže).

Je to akční film, takže nemůžeme očekávat nějaké výrazné herecké výkony, ale i tak to bylo slušné – především herečky splnily to, co se očekávalo od jejich rolí. Babydoll – Emily Browning (Řada nešťastných příhod, Nezvaná) – po celou dobu vypadá jako nějaké roztomilé zvířátko s pootevřenými rty, o kterém se hlavní záporák vyjádřil velice jasně, když řekl, cituji: „Kdybys mi nevydělala tolik peněz, tak bych tě o…“ – jiný smysl její role nemá, ač si můžeme namlouvat cokoliv. Překvapivé pro mě bylo obsazení Jeny Malone (pro mě známá tvář např. z filmů Pýcha a předsudek či Útěk do divočiny) a  Vanessy Hudgens (Muzikál ze střední), obě jména mi rozhodně nepřijdou synonymem pro akční film, i tak ale role zvládly.

Pro snímek byla dobře vybraná hudba, která doprovázela především akční scény a dotvářela tak celkovou atmosféru filmu.

Co závěrem? Ač to tak možná z recenze nevyznívá, i přes zmíněné výtky se mi film líbil. Brala jsem tento snímek takový, jaký je – akční řež (s tvůrci, kteří to nazvali „epickou fantasy“ nemůžu zcela souhlasit – pod tímto pojmem si představuji něco trochu jiného). Pro mě byl film spíše atmosférickou záležitostí, než brilantně vypointovaným thrillerem – akce, fantasy prvky, ponurý svět zoufalých dívek s dobře zvládnutou pochmurnou atmosférou, který mě několikrát překvapil svou surovostí. Sice nejsem cílovou skupinou pro tento film (něco mi chybí… nebo přebývá, záleží, jak se na to díváte…), přesto jsem si ho užila a z kina jsem odcházela vcelku spokojená.

Trailer:


Komentáře

komentářů

About The Author

Pro MFantasy píši recenze na knihy a sem tam na nějaký ten seriál. Kromě toho se věnuji vlastní literární tvorbě. Jsem workshopácký harcovník, a proto tady ode mě můžete najít i pár rad ohledně psaní, kdy se pokouším vlastní zkušenosti předávat dál. Z knih preferuji spíše klasickou hrdinskou fantasy, ale nebráním se ani novějším žánrům. Mezi mé oblíbence patří R. A. Knaak, Philip Pullman, Markus Heitz, Vladimír Šlechta, Juraj Červenák a řada dalších...

11 komentářů

  1. Kateřina Houfková

    Film je sice skutečně slátanina, některé scény mi tam vůbec nesedly, ale našly se tam i některé podle mě celkem zdařilé. Asi to bylo hlavně o efektech a pěkných slečinkách. Každopádně (SPOILER) ten konec s lobotomií na mě udělal dojem a z kina jsem šla mírně zkroušená z osudu hlavní hrdinky. Jinak chválím recenzi, povedené. 😉

    • Tereza Matoušková

      No, mě se to líbilo, je pravda, že jsem otrlá a lehce úchylná, takže jsem podle Daletthích měřítek cílovka. 😀
      Podle mě ten film jde vidět dvěma způsoby – buď jako naprostou akční slátaninu, nebo něco neotřele hlubokého, drzého a odvážného. Záleží asi na úhlu pohledu. Já se přikláním k té druhé variantě, protože jsem se na vlny toho filmu vyloženě naladila a hltala s hlavní hrdinkou každou minutu. 🙂

    • Daletth

      Myslela jsem to spíš tak, že cílovkou jsou muži… 😀 (ten podnadpis s tím zas tolik nesouvisí). Ale mně se to taky líbilo. Hlavně tím, jak to bylo ujeté – dvě roviny imaginárních světů – a především tou atmosférou. A v druhé řadě jsem to brala jako akční řež a užívala si vizuální dojem.

      • Tereza Matoušková

        Tak jako mě se pohled na hezkou ženskou taky nepříčí. 😀 😀 😀
        Vizuálně to byla žranice, fantazie pracovala na plné obrátky, ale já jsem se prostě vžila do hlavní hrdinky. Absolutně. Když jsem ve srabu, taky si představuji, jak se lidi, kteří mi ubližují mění ve skřety a já je sekám katanou. Neustále jsem za těmi představami viděla tu krutou realitu a to mě totálně fascinovalo, až mě z toho mrazilo v zátylku. Navíc ta úvodní scéna mě totálně vzala a ten konec… i slzička mi ukápla, fakt jsem to takhle nečekala.

      • Daletth

        Tak ta úvodní scéna byla super a song Sweet dream nazpívaný hlavní hrdinkou a to, že se jednalo de facto o němou scénu, dojem ještě umocňovalo… Pak se mi líbila ještě ta scéna, kdy jí „Blue“ říká na konci: „Vrať se ke mně!“
        Jak jsem napsala, pro mě to byla hlavně ta atmosféra, která mě a tomhle filmu vážně vzala.

      • Martin

        Pro muže je tam toho vidět málo 😉 Je to beztak moc cudný. To Sin City bylo víc sexy.

      • Martin

        nehledě na podobnost s Přeletem nad kukaččím hnízdem u konce…

Leave a Reply