Čím začít, když je toho tolik? A když tolik už bylo řečeno. Snad proto tahle recenze reaguje na ostatní názory více, než je obvyklé.

Žánr: fantasy, sci-fi

Režie a scénář: James Cameron

Hrají: Sam Worthington (Jake Sully), Zoe Saldana (Neytiri), Sigourney Weaver (Dr. Grace Augustine), Stephen Lang (Plukovník Miles Quaritch), Michelle Rodriguez (Trudy Chacon), Giovanni Ribisi (Parker Selfridge), Joel Moore (Norm Spellman)


Jake Sully je bývalý mariňák upoutaný na vozík. Právě pochoval bratra a jistá organizace mu nabízí převzetí bratrovy práce, která má Jakeovi zajistit nový život. Přijímá a odlétá na vzdálený měsíc jménem Pandora. Tento cizí svět se podobá Zemi, ale evoluce zde vytvořila poněkud jiné formy života. Většinou nebezpečnější.

Jake se díky vědě ocitá v těle třímetrového modrého humanoida a následně se dostává i do jejich kmene. Původně má získávat informace, ale časem se mu to vymkne z rukou a zamiluje se do náčelníkovy dcery i do svého nového života. V konfliktu s lidmi kvůli cenné surovině je jasné, na kterou stranu se Jake postaví. Bude mu ale odhodlání stačit na záchranu jeho (s)nového světa?

Dlouho očekávané dílo režiséra Jamese Camerona vtrhlo do kin se vší parádou. Okamžitě kolem sebe vytvořilo poprask a dva znesvářené tábory. Jedni Avatara považují za dokonalost samu, další nadávají na cokoliv od hudby, přes příběh a dabing, až po technické zpracování, přičemž každý si rýpne do něčeho jiného. A pro čtenáře, který se pročítá všelijakými názory internetových mudrců, to je nadmíru zábavné.

Čitatel, který už přelouskal několik recenzí, se určitě ptá, kterou písničku si poslechne tentokrát? A řeknu to rovnou, bude to ta, jež začíná slovy „úžasný, dech beroucí a nezapomenutelný“. Otázka zní, jak ta píseň skončí, protože nic není úplně černé, ani úplně bílé, a toto pravidlo se nevyhnulo ani Avatarovi.

Bude mít Avatar ještě za pár let nějakou hodnotu? Tuto otázku si klade nejeden recenzent. A ona je logická, protože vizuální podoba je to, čím Avatar už od prvních trailerů táhne. A táhne jí také celou polovinu filmu. Myslím si však, že se nemáme čeho bát, na mezníky se nezapomíná a navíc vzdálená a krásná Pandora se nenechá jen tak vytěsnit.

Cameron se vrátil po opravdu dlouhé době od potopení Titanicu se svým vysněným projektem a pečlivé přípravy se vyplatily. Kdyby projekt jen trochu uspěchal, byl by z Avataru jen další pokus s uměle vypadajícími pajduláky a nedotaženými digitálními scenériemi. Takto je všechno perfektní, divák ochotný nejen koukat, ale i vidět (nebo „zřít“, jak říkají Na’vi), musí být ohromen.

Stejně ohromen jako Jake, který se do Pandory a všeho na ní zamiluje. Při poznávání nových věcí je skutečně jako dítě, jež je udiveno každým malým objevem. Na této podobnosti mezi divákem a hlavním hrdinou Avatar staví. Společně vás nechá poznávat nový svět a splynout s ním. Tím se ztotožníte i s hrdiny, kteří bojují za jeho záchranu před těžařskou mašinerií.

Přitom pomáhají svým velmi dobrým výkonem i herci. Sam Worthington (příští rok se na něj můžete těšit v Souboji Titánů) i Zoe Saldana se pod šmoulími maskami osvědčili. Za ústřední dvojicí nezůstávají pozadu ani ostatní.

Na hereckých výkonech kupodivu neubírá ani dabing, který v traileru zní hrozně. V průběhu filmu zaskřípe jen párkrát. Naopak velmi promyšleně těží z kontrastu s jazykem Na’vi a z toho vyplývající, místy přímo uzemňující přirozenosti při několika hláškách pozemšťanů, kterým se musí člověk chtě nechtě usmát.

Co však filmu malinko škodí, je chování postav podle šablony. Někdy je to trochu okaté. Aktéři se chovají až příliš podle toho, jak režisér potřebuje, jak to vyžaduje sám příběh a jak to nejspíš divák chce. Hrdinové bez bázně a hany proti bezcitným lotrům toužícím po penězích.

Příběh je prostý a důvěrně známý. Voják se dostane mezi domorodce, zamiluje se a nakonec se staví na jejich stranu. Tuto osnovu prozradil již trailer a mně se okamžitě vybavila Pocahontas a následně Tanec s vlky. Avatar toto téma svědomitě vytěží do posledního zrníčka díky pečlivosti při hodinové poznávací (a ne nezajímavé) části filmu, kdy se vše připravuje na závěrečné rozuzlení.

Pokud mu jednoduchý a neoriginální příběh prochází, dostává Cameron docela kapky za svoje zelenomyšlenkářství. Zavrhovat film pro určitou ideologii, myšlenku, poselství, to je cynickost, která si zaslouží facku.

Copak režisér není taky umělec, jenž se snaží něco vyjádřit? Chceme snad pod pojmem film nacházet pouze tupé komerční akčňárny plné nadupaných hlášek? (Nic proti nim, svoje místo mají.) Myslím si, že v tomto směru si Cameron kritiku nezaslouží, tím spíš, že poselství filmu neskrývá a každému bylo jasné už od začátku. Ano, snad to ke konci filmu trochu přehání, ale dost možná to nešlo udělat jinak s kartami, které si rozdal na začátku.

A já můžu jenom nadávat, že bych ten konec udělal jinak.

Dalším důležitým prvkem je hudba. Musím se přiznat, že soundtrack Jamese Hornera je na můj vkus příliš nevýrazný. Hudba obvykle bývá jako třešnička na dortu, pokud je film dobrý. Možná ale, že tento dort měl takovou příchuť, k níž se třešeň nehodí. Pandora ožívá i bez výraznějšího přispění hudby, i když v klíčových momentech se Horner odhodlá ze sebe něco vymáčknout. Přitom respektuje atmosféru a spoléhá se hlavně na bubny a několik vokálů. Nějaká výraznější melodie, která by vám zůstala v hlavě ještě dlouho po opuštění sálu, bohužel chybí. Fakt ale je, že na nějakou hudbu si během promítání nevzpomenete.

Na závěr je potřeba připomenout, proč je Avatar tak zlomový. Ano, krumpáče a další nářadí létající z plátna byly zábavné (na nějakou chvíli), jenže v pravý čas přišel James Cameron, mesiáš filmové 3D technologie, a posunul hranice někam dál. Změnil celé vnímání 3D filmu, sestřelil všechny dosavadní pokusy v digitální animaci (Zemeckisem počínaje) a vsadím se, že ještě pár budoucích.

Stálo to sice rekordní sumu peněz (oficiální rozpočet 230 mil. $), ale určitě se to vyplatí a vývoj bude pokračovat dál. Ne každý režisér však získá takovou podporu a ne každý dokáže takto mistrovsky vybrousit své dílo k dokonalosti a vtáhnout vás do svého světa do té míry, že se tam budete chtít vrátit. Přízvisko „3D: dech beroucí, dokonalý, drahý“ si tento počin zaslouží.

U mě zůstává Avatar těsně pod sto procenty. Už to nebudou Star Wars ani Pán prstenů, s kým se příští filmy budou poměřovat, co se efektů týče. Bude to Avatar.

Laťka byla nastavena hodně vysoko. Stejně jako spousty dalších diváků se nyní bojím, že pár nadcházejících filmových let nebude takových, jak by si naše Cameronem rozmazlené oči přály. A jsem si jistý, že v dějinách kinematografie už bude navždy napsáno velkými písmeny AVATAR.