12. část
Jak by se dala odmítnout velkorysá nabídka atraktivní upírky? Navíc když odměnou je tvůj vlastní život. Geitir už je stejně tvým nepřítelem, takže nemáš co ztratit.
Zabijme ji.
Po její tváři se rozlévá sebevědomý úsměv a v očích jí nebezpečně jiskří. Ne, vlku. Radši nechci zjistit, proč nenosí zbraň.
Spokojeně se rozvalíš na pohodlné pohovce a nabídneš si z mísy s ovocem. Rudé plody chutnají sladce jako med a jejich šťáva má barvu krve. Vyplivuješ pecku a oplácíš upírce bodavý pohled.
„Zajímavý návrh. Jen bych rád věděl, co znamená ten další úkol.“
„To se včas dozvíte.“ Její samolibý úsměv, tvůj neveselý pohyb koutky úst.
„Jistě. Jak si přejete, lady-“
„Akane. A Vaše jméno?“
„Baron Arcail z Korely,“ zašklebíš se.
„Jistě, barone. Nezapomeňte tedy na naši dohodu. Sledovat a podávat hlášení. Můžete klidně posílat toho svého sluhu.“
Ragi! Kde je?
Upírka ti tvůj zájem čte z očí. „Je ve vedlejším pokoji. Svázaný.“
„Pokud je to tedy vše, dovolte mi odejít. Jsem pryč už dlouho a Geitir by mohl pojmout podezření.“ Odpovědí je sotva znatelné přikývnutí. „Na shledanou, lady.“
„Brzy.“
 
„Mrcha jedna!“ ulevuje si Ragi, když vycházíte z jejího domu. Jako všechny kolem je postavený s jistou elegancí a dynamičností. Každý je však jiný, jakoby stavitelé využívali obrovské tvůrčí svobody, přesto tu není žádná disharmonie. Zajímalo by tě, jak vás nenápadně dostala do čtvrti upírů. Krvavý dóm je ještě honosnější a majestátnější, než Měsíční chrám, území Nespoutaných.
Kolem věže uprostřed města procházíš co nejrychleji. Uvažuješ, jak se zachová Geitir, až mu nabídneš svou pomoc. Přijme? Nebo tě hned zabije? Ne, neudělal by to tak, aby na sebe upoutal pozornost. Zabití šlechtice musí být trestáno. Otázka je spíš, jestli ti taky nedá nějaký úkol, kterým by se tě zbavil.
Otevírá se před tebou brána do vévodova sídla. Okamžitě zamíříš do svých komnat, aby sis dopřál koupel. Tvé vlastní tělo pokryté srstí se ti hnusí. Rychle se umyješ a posíláš sluhu, aby domluvil schůzku s Geitirem. Setkáváte se opět v salónku, kde tě poprvé přivítal. Sluha přináší číše plné rudé tekutiny.
Škoda, že nebudeš moci odmítnout, šklebí se vlk.
Smáčíš v nápoji rty v očekávání nejhoršího. Je to víno! Jaká úleva.
„Výborné,“ dovolíš si pochvalu, zatímco vlk nespokojeně bručí.
„Děkuji, jsem rád, že Vám chutná,“ reaguje vévoda noci. „Chtěl jste se mnou něco probrat, barone?“
„Ano. Předem jsem se Vám chtěl omluvit za nepříjemnosti, které jsem Vám způsobil svým projevem na hostině. Přemýšlel jsem o tom a uvědomil si, že jste měl pravdu.“
„To rád slyším.“
„Máte určitě víc zkušeností se zdejší politikou, než já. Přesto si uvědomuji nebezpečí, které představuje král se svou svrchovanou mocí. Skutečně by pro všechny Nespoutané mohl znamenat zkázu, kdyby se rozhodl pro akci. Proto souhlasím, že musíme být rychlejší, a chci Vám pomoci s uskutečněním Vašich plánů. Konec konců, pro všechny z nás by to mohlo znamenat výrazný vzestup, že?“
Geitirova tvář se postupně mění v obraz spokojenosti. „To jistě ano. Vidím, že jste zmoudřel. Jste skutečně inteligentní muž, barone. Myslím, že pro Vás budu mít ve svém plánu uplatnění.“
Oplácíš mu poklonou.
„Přesnější instrukce dostanete později. Pokud je to vše, co jste mi chtěl sdělit…“
„Ano, pane.“
„V tom případě se Vám omlouvám, ale mám ještě spoustu práce. To víte, Oslavy slunovratu začínají už zítra. Všechno musí být připraveno a je toho opravdu hodně.“
„Chápu.“
„Tedy na brzké shledání.“
„Hodně štěstí.“
Když se k tobě vévoda otáčí zády, přemýšlíš, zda se tě ještě pokusí zabít, nebo jestli tvému divadlu uvěřil. Nezbývá, než doufat. Být na jeho místě, věřil bys někomu, kdo tak najednou změnil názor? Na chvíli se nad tím zamyslíš. Určitě si myslí, že ses zalekl toho útoku a došlo ti, která strana je ta správná.
Když se vracíš do svých pokojů, čekají na tebe dva dopisy. První je vzkaz od Ragiho. Šel nakoupit nějaké jídlo a taky oblečení na Oslavy slunovratu. Druhý je vážně vyhlížející dopis s šlechtickou pečetí. Zvědavě ji lámeš a přejíždíš očima po úhledně psaných řádcích. Nepodložené tušení se potvrzuje. Problém.
„Barone Arcaile, Vaše drzost vrátit se do Svartálfheimu je šokující! Poté, co jste se nestoudně (a potrestání hodně) dopustil neodpustitelné újmy na mé vznešené sestře a následně zbaběle uprchl, Vy slizký hade, se ještě opovažujete navrátit! Toto mě uráží takovým způsobem, že to nehodlám trpět ani minutu! Jen temné síly podsvětí vědí, jakým zázrakem se Vám podařilo uniknout mé pomstě. Víckrát Vám to však neprojde! Vyzývám Vás na souboj meči! Pokud Vám zbyl alespoň kousek cti, dostavíte se ještě dnes večer za Měsíční bránu. Pokud ne, buďte si jist, že se postarám o Vaši naprostou zkázu. Hrabě Freystein.“
 
To je skutečně komplikace. Místo abys hledal Runu, budeš tady vyřizovat problémy bývalého majitele jména Arcail. Při čtení dopisu ti pomalu dochází některé věci. Nebyl to Geitir, kdo tě chtěl zabít, ale jistý hrabě Freystein, který tě nejspíš ani neviděl, protože jinak by si uvědomil svůj omyl.
Musíš vymyslet, jak z toho co nejrychleji ven. Nejjednodušší způsob prý bývá nejlepší – boj. O nic míň jednoduchá je i normální vražda, kdy by ses vyhnul čestnému souboji. Vždyť on to taky udělal, pokusil se tě nejdřív zabít pomocí najatých vrahů. Potom nejspíš došel k názoru, že když něco chce, musí si to udělat sám.
Další možností by bylo souboj odložit nebo ho úplně odmítnout. Kdo ale ví, co by pak hrabě udělal? Získal bys jen málo času, možná skoro žádný. A jde vůbec odmítnout? Tvá čest by utrpěla velkou ránu, kdyby se to rozneslo. To by mohlo mít hrozné následky.
Musíš to vyřešit. A to buď smrtí hraběte, nebo… nebo jednoduchým vysvětlením. Co by udělal, kdybys mu řekl, že baron Arcail je mrtvý? Pokud ho někdy viděl, věřil by ti. Jenže stejně by tě mohl chtít zabít a nakonec by ses souboji nevyhnul. A pokud by to přijal, byla by z něj další osoba, která by věděla o tvé identitě a tudíž potenciální nebezpečí.
Poslední možnost je požádat o pomoc upírku. Už jednou tě zachránila, takže pro ni máš určitou hodnotu.
 
Text: Hawk
Děj: Marcus a Hawk
Ilustrace: Katriška