Po pravdě: soundtrack z 300vky jsem očekával velmi netrpělivě a dost jsem se na něj těšil. Z mého očekávání jsem pak nepolevil ani při ohlédnutí zpět na nepříliš povedené hudby z velkofilmů typu Trója, Alexander Veliký nebo Království nebeské. Když jsem se dozvěděl, že hudbu pro film komponoval Tyler Bates (mě ne úplně neznámý) přišlo mi to od režiséra Snydera jako jasná volba: se Snyderem spolupracoval již na Úsvitu mrtvých. Zároveň ve mě však trklo (snad právě i proto) a hned mi bylo jasné, že pokud Batese neosvítil Duch svatý nebude to žádná sláva. Přeci jen Batese mám zaškatulkovaného spíše jako skladatele thrillerů a hororových soundtracků a ty, jak je známo nejsou nijak slavné. Takže jaká je vlastně hudba k udatnému boji 300 spartských válečníků proti milionové přesile v Thermopylském průsmyku?

 

Předně je až neuvěřitelně neoriginální a inspiruje se, kde se dá. Mírně (přesně řečeno více) hororový feeling se nezapře a prostupuje téměř každou skladbu. Smutný je ovšem fakt, že při poslechu se nemůžete zbavit dojmu, že posloucháte dobře odvedenou práci pro počítačovou hru. Hned u prvního tracku jsem si říkal: „Aha! Perský princ!“ a po pár vteřinách se mi vybavily vzpomínky na hraní God of War, později na „starořecké“ chóry, které jsme už slyšeli nesčetněkrát předtím (viz. Trója) a následně na poslech Battlestar Galactici od Beara McRearyho a Zimmerův Černý jestřáb sestřelen, a tak pořád dokola až vám to přijde docela otravné. Když k tomu připočtu ještě fakt, že Bates očividně a bez skrupulí vykrádá starší (a na rozdíl od 300vky povedené) dílo kolegy Goldenthala (Final Fantasy: Esence života, Interview s upírem) Titus říkáte si, že už nemůže být hůř. Bohužel ano. Dojem ovšem nedokáží napravit ani některé víceméně podařené skladby u nichž uvedu např. Returns a King (Čím to je, že mi tak připomíná Tita?) a pomalejší a oproti zbytku mnohem citlivější Goodbye My Love. Je to ovšem nesmírná škoda, že z 25 písní, které na albu jsou je vážně dobrých a nadprůměrných jen sotva pět. Valná většina materiálu je pak jakousi směsicí etnických, elektronických a fantasmagorických perkusí, které jsou poskládány bez většího ladu a skladu a bez obrazového podkladu nepůsobí nikterak přesvědčivě. Poté co navíc začnou do doprovodu bitevní vřavy řezat elektrické kytary se celá videohernost díla jen podtrhne. O podobné ražení a zasazení ultradrsných elektrických kytar do starověkého světa se dříve snažil již syn slavného skladatele Jerryho Goldsmithe Joel Goldsmith s kompozicí pro film Kull Dobyvatel. A výsledek byl (snad i díky povaze filmu) poměrně úsměvný. 300vka pak má na rozdíl od Kulla tu výhodu, že onu „drsnost“ si může alespoň dovolit, protože Kevin Sorbo přeci jen vedle krvelačných Sparťanů vypadá jako varietní hudlař. Ale pokročme dál. Soundtrackem 300vky neprochází žádná ústřední melodie, či snad nějaký zapamatovatelný hudební motiv, takže jej tam zbytečně nehledejte. Konečně se tedy zmíním ještě o dvou posledních skladbách Message For The Queen a Remember Us. První zmiňovaná je variací na již rozebíranou Goodbye My Love a na már minut vyzvedává silně průměrnou a místy až podprůměrnou hudbu nad hladinu všednosti. Tesklivé housle a tradiční nástroje  se smutným hlasem exotické zpěvačky Azam Ali (který mimochodem provází většinu alba a jehož majitelku na mnoha českých webech rozebírajících film 300 vydávali z nepochopitelných důvodů za muže) vytváří skutečně povedený dojem. Poslední track je pak jednoznačně nejpovedenější částí tohoto nesourodého celku a ačkoliv se urputně snaží, abychom si tento „opus“ zapamatovali, naplnění přese svůj dramatický konec želbohu nedojde. Z nepochopitelného důvodu pak na albu chybí skladba k závěrečným titulkům. Malou zajímavostí je potom fakt, že celá deska byla nahrávána ve slavném nahrávacím studiu  Abbey Road, kde jak jistě mnozí tuší tvořili i slavní The Beatles…

 

Ať už tedy bylo záměrem tvůrců či nikoliv zabalit i hudbu do výrazně videoherní stylizace vyšlo jim to na výbornou. Dle mého soudu by si film měřítek 300 zasloužil poněkud výraznější hudební podklad, který by jen umocnil jeho nesporné kvality a více rozproudil krev v žilách. Pokud holdujete podobnému stylu a jste nalazeni více moderním směrem, kterým se filmová hudba dnes ubírá, tak si ke konečnému hodnocení přihoďte ještě 20% navíc a výskejte si nad dalším úžasným kouskem. Já však zůstanu vůči albu poměrně chladný a kritický, i když někdo namítne, že takový přístup je přezíravý. Někomu jednoduše elektrické kytary a směsice seriálově temných ne-melodií, které zahráli už stokrát na jiných místech přijde geniální, někdo se radši poohlédne po něčem smysluplnějším a udělá dobře. Ve filmu to celé sice funguje, ale o samotě působí album jako spartské děcko, které rodiče ukryli před jistou smrtí a ono se v dospělosti snažilo být stejně dobré „jako ti ostatní“.

 

 

Hodnocení: 65%

 

 

 

Tracklist:

 

1.  To Victory 2:34

2.  The Agoge 2:24

3.  The Wolf 2:10

4.  Returns a King 2:24

5.  Submission 2:40

6.  The Ephors 1:59

7.  Cursed By Beauty 1:41

8.  What Must a King Do? 1:05

9.  Goodbye My Love 3:22

10.  No Sleep Tonight 2:33

11.  Tree of the Dead 2:25

12.  The Hot Gates 3:00

13.  Fight in the Shade 3:17

14.  Come and Get Them 2:05

15.  No Mercy 2:23

16.  Immortals Battle 1:53

17.  Fever Dream 2:33

18.  Xerxes’ Tent 3:20

19.  Tonight We Dine in Hell 1:15

20.  The Council Chamber 2:34

21.  Xerxes’ Final Offer 2:39

22.  A God King Bleeds 2:16

23.  Glory 1:44

24.  Message For the Queen 2:31

25.  Remember Us 2:56  

 

Total Time: 59:43