Svoboda a naděje


Jít doprava či doleva,
rozhodnutí na bedrech ti leží.
Jen malá prodleva,
a zbytek života žij ve lži.

Udělals ten první krok, 
ač matka slzy roní,
udělals ten první krok,
vždyť udělals to pro ní.

Dostatls svobodu, toť největší je dar, 
uvědomil sis ve chvilce,
a aby ta vzácnost nepřišla v zmar,
začal podléhat si kruté myšlence.  

 

Jak s darem tímto naložíš?
Kam zamkneš tu vzácnost?
Zda život za něj položíš?
Je cennější než upřímnost?

Tak časem si uvědomíš, 
že vůkol tebe kolem,
vyrostla z pevné oceli,
vysoká, pevná a neprodyšná mříž.

Teď v temném koutě srdce,
uzamčena svoboda jest,
nepohlédneš do očí své matce,
a ruka tvá je zaťata v pěst.

Teď pral by ses za ni,
položil bys život.
Matka zase slzy roní,
však pozdě jest! 


Proklouzla ti mezi prsty,
života tvého svoboda.
Však mezi spálenými trsy,
nová tráva vykvétá.

 

Toť naděje!